Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

2,16 – 3,4

Nový život v Kristu

Nikdo vás nesmí odsuzovat, když (se nedržíte předpisů) o pokrmech a nápojích nebo když nezachováváte výroční svátky, novoluní a soboty. To všechno je přece jenom stín věcí budoucích, kdežto (jejich) skutečnost je Kristus. Nikdo vám nesmí upírat (právo na) vítěznou odměnu, nikdo, kdo si libuje v pokořování sebe, v uctívání andělů, kdo je ve viděních jako doma. (Takový člověk) nemá proč se nadýmat, protože to dělá pod vlivem svého tělesného smýšlení, a nedrží se hlavy (Krista). Ta přece dává celému tělu přes klouby a šlachy všechno, co (tělo) potřebuje, a drží ho pohromadě, takže potom tělo roste vzrůstem, který působí Bůh.

Vy jste s Kristem už odumřeli těm prvopočátkům světa. Proč si tedy ještě – jako byste dosud žili ve světě – dáváte předpisovat: „Toho se nedotýkej!“, „Tohle jíst nesmíš!“, „Na to ani nesahej!“ To jsou přece samé věci, které se zničí už tím, když se spotřebují. Nejsou to než předpisy a nauky lidské? Mají sice jméno moudrosti, ale je to jen pověra, pokořování sebe a trýznění těla podle vlastních výmyslů. Pro krocení tělesných choutek to nemá žádný význam.

Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co (pochází) shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co (pochází) shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kol 3,1-2; Lk 12,34

Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. * Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.

Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. * Na to.

Z knihy „O Duchu Svatém“ od svatého Basila Velikého, biskupa

(Cap. 26,nn.61.64: PG 32,179-182.186)

Pán oživuje své tělo prostřednictvím Ducha

Kdo už nežije podle těla, ale dává se vést Božím Duchem, je nazýván Božím synem a je ve shodě s obrazem Božího Syna; o tom říkáme, že žije duchovně. Jako se schopnost vidět uplatňuje ve zdravém oku, tak je tomu i s působením Ducha v očištěné duši.

Jako přebývá slovo v našem duchu, někdy myšlené v našem nitru, jindy pronesené ústy, tak i Duch Svatý. Někdy podává svědectví spolu s naším duchem a volá v našich srdcích: Abba, Otče, jindy mluví sám místo nás podle slov: Nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

Jako se celek poznává podle částí, tak se i Duch poznává podle darů, které rozděluje. Patříme přece k sobě všichni jako údy, ale máme rozmanité dary podle Boží milosti, která nám byla dána.

Oko tedy nemůže říci ruce: Nepotřebuji tě! nebo zase hlava nohám: Nepotřebuji vás! Všechny údy dohromady přece v jednotě Ducha spolutvoří celek Kristova těla a podle svých darů si musí navzájem přinášet užitek.

Bůh totiž uspořádal jednotlivé údy v těle tak, jak chtěl on. Údy ovšem mají o sebe navzájem stejnou starost, vyplývající z duchovního společenství ve vzájemné lásce, jež jim byla vštípena. Proto trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy; je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují.

A jako jsou části v celku, tak jsme každý z nás v Duchu, neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo.

Jako v Synu patříme na Otce, tak v Duchu patříme na Syna. Klaníme-li se tedy v Duchu, ukazuje to, že naše mysl jedná ve světle, jak se můžeme poučit ze slov řečených Samaritánce. Svedena zvyky své země, domnívala se totiž, že uctívání Boha je nutně spojeno s určitým místem. Náš Pán ji však vyvedl z omylu, řekl jí, že Boha je třeba uctívat v Duchu a v pravdě. Pravdou tu zjevně mínil sebe.

Jako tedy mluvíme o uctívání v Synu, jakožto v obrazu Boha a Otce, tak mluvíme i o uctívání v Duchu, protože on v sobě vydává svědectví o božství Pána.

A tak v pravém smyslu a přiměřeným způsobem, osvíceni Duchem patříme na jas Boží slávy; otisk obrazu nás přivádí k tomu, jemuž patří obraz i pečetidlo s toutéž podobou.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 2,12.10; Ef 3,5

Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všechno nám Bůh dal darem. * Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí. * Duch.