Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Radujme se všichni spolu,
Syn Boží sestoupil dolů,
obveselil zarmoucené,
uzdravil všechny nemocné.
Rychle vzhůru povstaňme,
ochotně ho přivítejme,
chválu jemu vzdejme.
My, kteří v hříších vězíme,
zdalipak na to myslíme,
že ta milost neprospěje
žádnému, kdo se nekaje?
Rychle vzhůru povstaňme,
na to se pilně poptejme,
co my učiníme.
Zanechme vší nepravosti,
dbejme pilně svatých ctností,
tak vděčnost svou dokážeme
a vhodně ho uvítáme.
Kriste, náš milý Pane,
dej, ať tvou vůli plníme,
věčně tě chválíme.
Nebo:
V tento nyní polední čas
přijmi, Bože, chvály od nás,
prosby naše, děkování
za všechna tvá dobrodiní.
Ty jsi nám již od svítání
dával svoje požehnání,
v dobrém šťastně prospívati
a k tvé chvále pracovati.
Rač až do večera dáti
dále šťastně pracovati,
svou milostí nás posiluj,
pomáhej nám a při nás stůj.
Jistotně tomu věříme,
že to všechno obdržíme,
pro zásluhy tvého Syna,
Ježíše, našeho Pána.
ŽALMY
Ant. Maria uchovávala v srdci všechno, co vyprávěli pastýři, a rozvažovala o tom.
Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, *
že budu střežit tvá slova.
Hledám tvou přízeň celým srdcem, *
smiluj se nade mnou podle svého slibu.
Uvažoval jsem o svých cestách *
a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.
Spěchal jsem a neprodléval *
střežit tvé předpisy.
Ovinuly mě provazy bezbožníků, *
ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.
Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil *
pro tvá spravedlivá rozhodnutí.
Můj přítel je každý, kdo se tě bojí, *
kdo střeží tvá nařízení.
Země je plná tvé milosti, Hospodine, *
nauč mě svým příkazům.
Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †
neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *
věnuj mi pozornost a vyslyš mě!
Zmítám se v neklidu, †
děsím se při křiku nepřítele, *
při povyku bezbožníka,
protože mě zavalují neštěstím *
a v hněvu proti mně brojí.
Srdce se ve mně chvěje *
a padla na mě smrtelná úzkost.
Strach a hrůza se na mě řítí *
a děs mě halí.
Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *
odletěl bych a dopřál si klidu.
Hle, daleko bych utekl, *
zůstal bych na poušti.
Rychle bych spěchal do útočiště *
před vichrem a bouří.
Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *
vždyť vidím násilí a svár v městě.
Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *
vládne v něm útisk a bezpráví.
Uvnitř jsou úklady, *
z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.
Kdyby mě potupil nepřítel, *
dovedl bych to snést,
kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *
skryl bych se před ním.
Ale byls to ty, můj druh, *
můj přítel a důvěrník!
Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *
ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.
Já však budu volat k Bohu, *
a Hospodin mě zachrání.
Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *
a uslyší můj hlas.
Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *
neboť je jich na mě mnoho.
Bůh to uslyší a zkruší je †
– on vládne od věčnosti – *
nechtějí se změnit a nebojí se Boha.
Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *
znesvěcuje svoji smlouvu.
Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *
ale srdce má nepřátelské,
nad olej lahodnější jsou jeho slova, *
jsou to však tasené meče.
Svou starost hoď na Hospodina, †
a on tě zachová, *
nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.
A ty, Bože, svrhneš je *
do jámy zkázy;
zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *
Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!
Ant. Maria uchovávala v srdci všechno, co vyprávěli pastýři, a rozvažovala o tom.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Ez 34, 11-12
Já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
Uzřely všechny končiny země, aleluja,
spásu našeho Boha, aleluja.
Modleme se.
Bože, tvůj Syn se stal jedním z nás a jeho narození je počátkem naší spásy; posiluj naši víru, abychom se jím nechali vést a v nebeské slávě dosáhli naplnění toho, co nám přislíbil. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky