Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věčný Syn jednorozený,
Bůh pravý, nestvořený,
přišel na svět z výsosti,
všem věřícím k radosti,
v moci jsa rovný Otci,
ukázal se nám v bezmoci,
když se k nám přiblížil,
velmi se ponížil.
Zvolil sobě chudou Matku
a jsa Bůh bez počátku,
Mesiáš přežádoucí,
Kristus, Král všemohoucí,
přišel na svět bez viny,
by Adama s jeho syny
od hříchů očistil,
věčné smrti zprostil.
Slovo tělem učiněno,
božství s lidstvím spojeno,
mimo běh přirozený
zrodil se člověk z Panny.
A ten ďábla přemohl
a lidu z hříchu pomohl,
jenž z toho vězení
čekal vyproštění.
Neb pro vinu Adamovu,
hřích těžký proti Bohu,
došel člověk vězení,
věčného zatracení.
Sám Bůh plný milosti,
pravdy a spravedlnosti
v těle se ukázal,
aby všem pomáhal.
Izaiáš předpověděl:
Bude zván Emanuel,
Bůh chtěl s námi bydliti,
všech hříchů nás zprostiti.
Pro nás v poníženosti
snášel i těžké bolesti
hned od narození,
až do usmrcení.
On tímto smrt věčnou shladil,
mír a pokoj navrátil.
Radostně dnes zpívejme,
sobě připomínejme
pro nás narozeného,
Krista, Spasitele svého,
v chudobě přišlého
a poníženého.
ŽALMY
1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *
abych nezhřešil svým jazykem,
do svých úst si vložím uzdu, *
pokud bude přede mnou bezbožník.
Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *
má bolest se však rozjitřila.
Srdce mi vzplálo v nitru, †
když jsem uvažoval, vznítil se oheň *
a jazykem jsem se ozval:
Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †
jaká je míra mých dnů, *
ať si uvědomím svou pomíjivost.
Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †
a můj život je před tebou jako nic, *
každý člověk trvá jen co dech.
Jen jako stín jde člověk životem, †
zbytečně se vzrušuje, *
hromadí, a neví pro koho.
Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
A nyní, co mohu čekat, Pane? *
V tobě je má naděje.
Zbav mě všech mých nepravostí, *
nevydávej mě pro smích bláznu!
Mlčím, neotvírám svá ústa, *
vždyť tys to učinil!
Zbav mě své rány, *
hynu pod úderem tvé ruky.
Trestem káráš vinu člověka, †
ničíš jako mol, co má nejcennější: *
každý člověk je pouze jak dech.
Slyš, Hospodine, mou prosbu, †
nakloň svůj sluch k mému volání, *
nemlč k mým slzám!
Vždyť jsem u tebe jen hostem, *
přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *
dříve než odejdu a už nebudu.
Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Proč se chlubíš hanebností, *
bezectný siláku?
Stále jen myslíš na zkázu, *
tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!
Podlost je ti milejší než dobro, *
lhaní víc než mluvit, jak se sluší.
V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *
falešný jazyku!
Proto tě Bůh zahubí, *
odstraní tě navždy,
vytáhne tě ze stanu, *
vyrve tě ze země živých.
Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *
jemu se však vysmějí:
„Hle, člověk, který si nezvolil *
Boha za svou záštitu,
spoléhal na své velké bohatství, *
domohl se moci svou násilností.“
Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *
stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *
před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.
Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Bylo světlo pravé,
které osvěcuje každého člověka.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
4,2-18
Zakončení listu
Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abychom mohli hlásat tajemnou (pravdu), to je Krista – kvůli tomu jsem teď v žaláři; (vyproste mi,) abych ji rozhlásil tak, jak je to moje povinnost.
Vůči těm, kdo nejsou křesťané, se chovejte rozvážně a hleďte v té věci využít vhodné příležitosti. Vaše řeč ať je vždycky laskavá a jadrná. Pak budete umět dát každému správnou odpověď.
Co je se mnou, podrobně vám řekne milovaný bratr Tychikos, věrný pomocník a spoluslužebník v Pánu. Právě proto ho k vám posílám, abyste měli zprávy, jak se mám, a aby přinesl vašemu srdci útěchu. (Posílám) s ním i vašeho krajana Onezima, věrného a milovaného bratra. Ti vám řeknou všechno, co se tady děje.
Pozdravuje vás Aristarchos, který je tady se mnou ve vězení, a Barnabášův bratranec Marek. O něm jsem vám už poslal vzkaz; přijde-li k vám, přijměte ho (s láskou). Dále vás pozdravuje Ježíš, zvaný Justus. Z bývalých židů jen oni spolu se mnou pracují pro Boží království, a tak se mi stali útěchou. Vzkazuje vám pozdrav váš krajan Epafras. Tento služebník Krista Ježíše nepřestává o vás v modlitbách zápasit, abyste byli pevní a zralí a s přesvědčením plnili vždycky Boží vůli. Ano, mohu to o něm dosvědčit, že velmi pracuje pro vás, pro Laodicejské a Hierapolské. Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a Démas.
Vyřiďte pozdrav bratřím v Laodiceji, zvláště Nymfovi a křesťanům, kteří se shromažďují v jeho domě. Až si tento list přečtete, postarejte se, aby si ho přečetli také v církevní obci laodicejské, a list laodicejský si také přečtěte i vy. Archippovi řekněte: „Hleď, ať dobře zastáváš službu, kterou jsi dostal od Pána.“
(Připojuji) pozdrav vlastní rukou: Pavel. Pamatujte na moje pouta! Milost buď s vámi!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Kol 4,3; srov. Žl 51 (50),17
Modleme se za sebe navzájem, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, * abychom mohli hlásat Krista.
Otevři naše rty, Bože, aby naše ústa zvěstovala tvou chválu, * abychom.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 194,3-4: PL 38,1016-1017)
Patřením na Slovo budeme nasyceni
Kdo z lidí poznal všechny poklady moudrosti a poznání utajené v Kristu a ukryté v chudobě jeho těla? Neboť byl bohatý, ale stal se pro nás chudým, abychom jeho chudobou zbohatli. Když totiž přijal smrtelnost a okusil smrt, představil se sice v chudobě; slíbil nám však bohatství, které mu nepřestalo patřit, i když se ho na čas zřekl.
Jak nesmírná je jeho dobrotivost! Uchovává ji těm, kdo se ho bojí, popřává ji těm, kdo v něho doufají.
Naše poznání je jen částečné, dokud nepřijde to, co je dokonalé. Proto abychom byli schopni to pojmout a pochopit, ten, jenž je v božské přirozenosti rovný Otci, se stal podobným nám v přirozenosti služebníka, a nás tak přetváří k Boží podobě. Jediný Syn Boží tím, že se stal synem člověka, činí z mnoha lidských synů syny Boží. A těm, kteří se zrodili v otroctví, přináší skrze viditelnou podobu služebníka svobodu, aby mohli vidět podobu Boží.
Neboť už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Neboť k čemu jsou ty poklady moudrosti a poznání, k čemu to božské bohatství, ne-li k tomu, aby nás plně uspokojily? A k čemu to množství dobrotivosti, ne-li k tomu, aby nás nasytilo? Ukaž nám Otce, a to nám stačí.
A v jednom žalmu mu jeden z nás či mezi námi nebo za nás říká: Nasytím se, až se zjeví tvá sláva. On však a Otec jsou jedno a kdo vidí jeho, vidí i Otce. Pán zástupů sám je tedy král slávy. Až nás promění, ukáže nám svou tvář; budeme spaseni, budeme nasyceni a víc už nebudeme potřebovat.
Dokud k tomu nedojde, dokud nám neukáže, co nám dostačí, dokud se nenapijeme dosyta z toho pramene života, do té doby kráčíme ve víře jako poutníci a žijeme v cizině od něho vzdáleni, hladovíme a žízníme po spravedlnosti. A dokud zatím jen s nevýslovnou dychtivostí toužíme spatřit Boží podobu, do té doby oslavujme se zbožnou oddaností den jeho narození v podobě služebníka.
Nemůžeme ještě patřit na toho, jehož Otec zplodil před jitřenkou, shromážděme se tedy k oslavě toho, který se v nočních hodinách narodil z Panny. Nechápeme dosud, že před sluncem trvá jeho jméno, uznejme tedy, že na slunci je postaven jeho stan.
Ještě ho nemůžeme uvidět jako Jednorozeného trvale zůstávajícího v Otci, vzpomínejme tedy na ženicha, jak vychází ze své komnaty. Nejsme ještě hodni účastnit se hostiny našeho Otce, učme se tedy aspoň znát jesle našeho Pána Ježíše Krista.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Jan 1,2-3; 5,20
Život se zjevil, my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. * Co jsme viděli, zvěstujeme i vám.
Víme, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna. On je pravý Bůh a věčný Život. * Co jsme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvůj Syn se stal jedním z nás a jeho narození je počátkem naší spásy; posiluj naši víru, abychom se jím nechali vést a v nebeské slávě dosáhli naplnění toho, co nám přislíbil. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky