Hospodine, můj Bože, volám ve dne, *

hořekuji před tebou v noci.

Kéž pronikne k tobě má modlitba, *

nakloň svůj sluch k mému volání!

Neboť bědami je nasycena má duše *

a můj život se blíží podsvětí.

Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, *

jsem jako člověk bez pomoci.

Mezi mrtvými je moje lože, *

mezi zabitými, kteří leží v hrobě;

na ty už nevzpomínáš, *

jsou vyloučeni z tvé péče.

Položils mě do hluboké jámy, *

do temnot a do propastí.

Doléhá na mě tvůj hněv, *

všechny své přívaly jsi na mě vylil.

Odpudils ode mě známé, †

zošklivil jsi mě před nimi, *

jsem v žaláři, nevyváznu!

Mé oko hasne utrpením, †

denně k tobě, Hospodine, volám, *

k tobě vztahuji své ruce.

Děláš snad zázraky pro mrtvé, *

či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?

Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, *

o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?

Lze poznat tvé divy v temnotách, *

tvou milost v kraji zapomnění?

Já však volám k tobě, Hospodine, *

má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.

Proč mě odmítáš, Hospodine, *

a přede mnou skrýváš svou tvář?

Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, *

vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.

Převalil se přese mě tvůj hněv, *

zahubily mě tvé hrůzy.

Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, *

koldokola mě obkličují.

Odcizils mi přítele i druha, *

temnota je mou důvěrnicí.