Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Sám, Pane Bože, mě veď,
ať jsem živ k tvé cti, chvále,
uč mě a k tomu doveď,
ať tobě sloužím stále.
Já se jen tvé milosti
všechen zcela oddávám,
neb tys mě stvořil k štěstí,
ach, veď mě k němu, žádám.
Lásku svou převelikou
ke mně, můj Bože, obrať,
pomáhej mi všelikou
nepravost, podvod poznat,
bych se dle slova tvého
mohl vždycky spravovat
a smlouvu křtu svatého
žitím svým naplňovat.
Žádostem těla mého
odpírat mi pomáhej,
Svatého Ducha svého
ode mě neodnímej;
srdce mé rač spravovat,
ať po tvých cestách kráčí,
rač mi všeho darovat,
tak jak milost tvá ráčí.
Nebo:
Dobrý Pane Ježíši,
nechť má duše uslyší
hned zrána tvůj milý hlas,
že mé práci požehnáš.
Žehnáš všem pracujícím
a vroucně se modlícím,
proto před každou prací
duch se k tobě obrací.
Dej mi, Pane, rozum ten,
bych tak činil každý den,
sloužil tobě upřímně,
svou práci konal věrně.
I dnes žehnej mé práci,
ať svůj smysl neztrácí,
neb bez tvého přispění,
marné vše mé snažení.
ŽALMY
Ant. Nastaly nám dny pokání, čas odpuštění a spásy.
Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, *
kteří kráčejí v zákoně Hospodinově.
Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, *
hledají ho celým srdcem,
kdo nečiní nepravosti, *
ale chodí po jeho cestách.
Tys dal svá nařízení, *
aby se jich dbalo svědomitě.
Kéž jsou pevné mé cesty, *
abych zachovával tvé příkazy.
Neupadnu do hanby, *
budu-li si všímat všech tvých předpisů.
Oslavím tě upřímným srdcem, *
když se naučím tvým spravedlivým rozhodnutím.
Tvé příkazy chci zachovávat, *
jenom mě neopouštěj!
Jak dlouho budeš na mě, Hospodine, docela zapomínat, *
jak dlouho budeš přede mnou skrývat svou tvář?
Jak dlouho se budu starostí zmítat ve své duši, †
s tím každodenním smutkem v srdci, *
jak dlouho se má nade mnou vypínat můj nepřítel?
Shlédni a vyslyš mě, Hospodine, můj Bože! *
Rozjasni mé oči, ať neusnu v smrti,
aby neřekl můj nepřítel: „Zdolal jsem ho!“ *
Ať nejásají moji protivníci, že jsem klesl.
Já však důvěřuji v tvé slitování, †
pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, *
zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.
Nerozumný si říká v srdci: *
„Bůh není!“
Zkaženě, zvráceně jednají, *
nikdo nedělá dobro.
Hospodin shlíží z nebe na smrtelníky, *
aby viděl, zda je někdo rozumný a vyhledává Boha.
Všichni pobloudili, všichni se zkazili, *
nikdo nedělá dobro. Dočista nikdo!
Nevzpamatuje se žádný, kdo páchá zlo, *
kdo požírá můj lid, jako by jedl chleba?
Hospodina nevzývají – †
pak se budou strachem třást, *
vždyť Bůh je s pokolením spravedlivých.
Chcete zmařit chudáku plány, *
ale Hospodin je mu útočištěm.
Kéž přijde Izraeli spása ze Siónu! †
Až Hospodin změní osud svého lidu, *
jásot bude v Jakubovi, radost bude v Izraeli.
Ant. Nastaly nám dny pokání, čas odpuštění a spásy.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jl 2, 17
Kněží, Hospodinovi služebníci, ať pláčou mezi předsíní a oltářem a říkají: „Ušetř, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví v potupu, aby nad ním nevládli pohané!“
Stvoř mi čisté srdce, Bože,
obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Modleme se.
Bože, shlédni na nás a pomoz nám, ať sebeovládáním překonáváme, co nás spoutává, a všechny naše tužby ať směřují k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky