2. duben 2022

Sobota, doba postní, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Boží Synu, ty jsi vinu

shladil nás, všech hříšníků.

Na křížis pněl, muky trpěl

pro nás od protivníků.

Zjednal jsi nám to, co Adam

ztratil skrze pýchu svou

a řeč ďáblovu lichou,

smířil jsi nás v ten smutný čas,

když ses k Otci s velkou mocí

modlil za naše viny:

Odpustiž jim, neb já to vím,

že nevědí, co činí.

Synu Boží, ty jsi zboží

všech duší i bohatství.

V tebe vlitá je i skrytá

plnost celého božství.

Tys studnice, nikdo více;

není žádné milosti,

jedině v tvé plnosti:

kdo chce píti, nežízniti,

ať jde k tobě, váží sobě

u tebe živé vody,

tu vždy pijíc, nežízní víc,

ale má věčné hody.

Ježíši náš, ty dobře znáš,

že jsme plni všech zlostí.

Skrze svou krev nám viny slev

a popřej své milosti.

Ať jsme silní, neomylní

ve víře, v milování,

plníce přikázání,

ať úzkosti vždy s radostí

nesem pro tě v svém životě,

Pane, Králi Sabaoth;

potom nám přej, u sebe dej

v nebesích věčný život.

Nebo:

Má duše se nespouštěj

nikdy Boha svého,

neb on mě neopustí

též času žádného.

V něm je má naděje,

on mě ve dne i v noci

opatruje svou mocí,

když se mi zle děje.

Abych vždy mohl jíti

jen po cestách přímých,

k své škodě neblouditi

v temnostech omylných,

světlo slova svého

přede mnou rozsvěcuje

a mě vždy ochraňuje

před lstí ďábla zlého.

Byť pak mě opustili,

jak se v světě děje,

moji přátelé milí,

když mi sám Bůh přeje,

rychle svou milostí

mě zbaví všeho zlého,

duši, tělu škodného,

přivede k radosti.

Jemu já se oddávám

v štěstí, také v psotě,

jeho vždycky zůstávám

v smrti i v životě.

Vím, že neopustí

doufajícího v něho,

že zachrání každého,

kdo se ho nespustí.

ŽALMY

1. ant. Bůh je vykoupil od protivníka.

Žalm 78 (77),40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10,6)
IV (40-51)

Kolikrát ho popouzeli na poušti, *

urazili na stepi!

A znovu pokoušeli Boha *

a Izraelova Svatého rozhořčili.

Neměli na paměti jeho pomoc, *

den, kdy je vykoupil od protivníka,

když v Egyptě ukazoval své divy, *

své zázraky na taniské pláni:

V krev změnil jejich řeky *

a jejich potoky, že neměli co pít.

Poslal na ně ovády, kteří je štípali, *

a žáby, které je soužily.

Sarančím dal jejich úrodu *

a kobylkám výtěžek jejich námahy.

Vinice jim potloukl krupobitím *

a jejich smokvoně zničil mrazem.

Jejich dobytek vydal napospas moru *

a bleskům jejich stáda.

Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, †

rozhořčení, nevoli a soužení, *

smečku poslů zhouby.

Dal průchod svému hněvu: †

neochránil je před smrtí, *

i jejich dobytek vydal moru.

Pobil všechny prvorozence v Egyptě, *

prvotiny mužné síly v Chámových stanech.

Ant. Bůh je vykoupil od protivníka.

2. ant. Bůh je přivedl do své svaté země.

V (52-64)

Pak vyvedl svůj lid jak ovce, *

jak stádo je vedl na poušti.

Vodil je bezpečně, že neměli strachu, *

jejich nepřátele však přikrylo moře.

Přivedl je do své svaté země, *

k horám, které získala jeho pravice.

Před nimi vyhnal pohany †

a losem jim určil dědictví, *

v jejich stanech usídlil izraelské kmeny.

Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, *

a nedbali na jeho přikázání.

Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, *

zklamali jak zrádný luk.

Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, *

svými modlami vzbudili jeho žárlivost.

Bůh to slyšel a rozhněval se, *

ostře odmítl Izraele.

Opustil příbytek v Silo, *

stan, kde přebýval mezi lidmi.

Vydal do zajetí svou sílu, *

svou slávu v moc protivníka.

Odevzdal svůj národ meči, *

proti svému dědictví vzplanul hněvem.

Jeho jinochy zhltal oheň, *

jeho panny se neprovdaly.

Jeho kněží padli mečem, *

jejich vdovy nemohly plakat.

Ant. Bůh je přivedl do své svaté země.

3. ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu.

VI (65-72)

Tu se však probudil Pán jako ze sna, *

jako rek rozjařený vínem.

Zezadu bil své nepřátele, *

stihl je věčnou potupou.

Zavrhl však Josefův stánek *

a Efraimův kmen si nevyvolil,

ale vyvolil si Judovo plémě, *

horu Sión, kterou si zamiloval.

Zbudoval si svatyni jak nebe, *

jak zemi, kterou založil navěky.

Vyvolil si Davida, svého služebníka, *

povolal ho z ovčích ohrad.

Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, †

aby pásl Jakuba, jeho národ, *

Izraele, jeho dědictví.

Pásl je svým bezúhonným srdcem, *

vodil je svou rozvážnou rukou.

Ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu.

Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu,

aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze čtvrté knihy Mojžíšovy

20,1-13; 21,4-9

Voda ze skály a měděný had

V prvním měsíci přišlo celé společenství izraelských synů na poušť Sin. Lid se usadil v Kadeši. Maria tam zemřela a byla tam pochována.

Nebylo vody pro takové množství, srotili se tedy proti Mojžíšovi a Árónovi. Lidé se s Mojžíšem hádali a říkali: „Kéž bychom zemřeli, jako zahynuli naši bratři před Hospodinem! Proč jste přivedli Boží obec na tuto poušť, abychom zde zemřeli my i náš dobytek? Proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste nás přivedli na toto ošklivé místo? Není to místo k setí, je bez fíkovníků, vinic, granátovníků, a ani vodu nemáme k pití!“

Mojžíš a Árón přišli ze shromáždění ke vchodu do stánku schůzky a padli na svou tvář. Ukázala se jim Hospodinova sláva a Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi si hůl a shromáždi všechny, ty a tvůj bratr Árón. Před nimi poručte skále, aby vydala svou vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály a napojíš všechny i jejich dobytek.“

Podle rozkazu Mojžíš vzal hůl, která byla před Hospodinem, s Árónem shromáždil všechny před skálu a řekl jim: „Slyšte, buřiči! Vyvedeme vám z této skály vodu?“ Mojžíš zvedl svou ruku, udeřil dvakrát holí do skály, a vytryskla hojná voda. Pili všichni lidé i jejich dobytek.

Hospodin však řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Protože jste mi nevěřili, že bych se mohl osvědčit před očima izraelských synů jako svatý, neuvedete toto množství do země, kterou jim chci dát.“ To jsou vody Meriby (to je Hádky), kde se izraelští synové hádali s Hospodinem a kde jim dal důkaz své svatosti.

Od hory Hor táhli směrem k Rákosovému moři, aby obešli zemi Edomitů, a lid už omrzelo být stále na cestě. Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy.“

Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.“ A Mojžíš se modlil za lid. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.“ Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jan 3,14.15.17

Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, * aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. * Aby každý.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 37-38)

Veškerá lidská činnost se musí očistit a zdokonalit velikonočním tajemstvím

Souhlasně se zkušeností všech dob přináší Písmo svaté lidstvu důkladné poučení, že lidský pokrok, který je velikým dobrem člověka, s sebou nese i velké pokušení: kde totiž došlo k porušení řádu hodnot a dobré se smísilo se zlým, dbají jednotlivci i skupiny jen o vlastní zájmy, a ne o zájmy ostatních.

Tak dochází k tomu, že svět už není místem opravdového bratrství a člověkova vzrůstající moc hrozí zničit samo lidstvo.

Jak se dá tento neutěšený stav překonat? Křesťané prohlašují, že se musí veškerá lidská činnost, která je vlivem pýchy a nezřízené sebelásky dennodenně ohrožena, očistit a zdokonalit Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním.

Člověk, který byl Kristem vykoupen a v Duchu Svatém se stal novým stvořením, může a má milovat i věci, které Bůh stvořil. Přijímá je od Boha a hledí na ně s takovou úctou, jako by právě vycházely z Boží ruky.

Je za ně svému Dobrodinci vděčný a užívá stvořených věcí a těší se z nich v duchu chudoby a vnitřní svobody. To ho uvádí do pravého vlastnění světa: jako by neměl nic, a zatím má všecko. Všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

Boží Slovo, kterým bylo všecko stvořeno, se stalo tělem a přebývalo v lidském světě; jako dokonalý člověk vstoupilo do světových dějin, pojalo je v sebe a v sobě je soustředilo jako pod jednou hlavou. To on nám zjevuje, že Bůh je láska, zároveň nás učí, že základním zákonem lidské dokonalosti, a tedy také přetvořením světa, je nové přikázání lásky.

Ty, kdo věří Boží lásce, ujišťuje, že se cesta lásky otevírá všem lidem a že snaha o uskutečnění všelidského bratrství není marná. Zároveň nás vybízí, abychom tuto lásku neuplatňovali jen ve velkých věcech, ale především v každodenním běžném životě.

Pro všechny nás hříšníky podstoupil smrt a svým příkladem učí, že je také třeba nést kříž, který tělo a svět kladou na ramena těm, kdo hledají mír a spravedlnost.

Zmrtvýchvstáním se Kristus stal Pánem, jemuž byla dána všecka moc na nebi i na zemi, a mocí svého Ducha nyní dále působí v srdcích lidí; nejenže v nich vyvolává touhu po budoucím věku, ale zároveň také oživuje, očišťuje a posiluje ušlechtilé úmysly, jimiž se lidské společenství snaží učinit svůj život lidštějším a tomuto cíli podřídit celou zemi.

Dary Ducha jsou však různé: jedny volá k tomu, aby podali viditelné svědectví touhy po nebeském domově a uchovávali ji, aby byla v lidském společenství živá, jiné vyzývá, aby se věnovali pozemské službě člověku a touto službou vytvářeli předpoklady pro nebeské království.

Všechny ovšem osvobozuje, aby nedbali na sebe a využívali všech sil země pro život člověka, a tak směřovali do budoucna, kdy se lidstvo samo stane Bohu příjemnou obětí.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Kor 5,15; Řím 4,25

Kristus zemřel za všechny, * aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.

Byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. * Aby ti.

MODLITBA

Modleme se.

Milosrdný Bože, ty dobře víš, že to, co konáme bez tebe, se ti nemůže líbit, veď proto všechno naše myšlení i jednání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2021 J. Vidéky