Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, *

nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé.

Hospodine, můj Bože, *

volal jsem k tobě a uzdravils mě.

Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, *

zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.

Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, *

a vzdávejte díky jeho svatému jménu!

Vždyť jeho hněv trvá chvíli, *

ale jeho laskavost po celý život,

zvečera se uhostí pláč, *

zjitra však jásot.

Řekl jsem ve své smělosti: *

„Nic už mnou nepohne!“

Hospodine, ve své přízni jsi mě obdařil mocí a ctí; *

sotva jsi skryl svou tvář, padl jsem v zmatek.

K tobě volám, Hospodine, *

Pána prosím o smilování.

Jaký bude zisk z mé krve, *

když padnu do hrobu?

Bude tě chválit prach, *

bude hlásat tvou věrnost?

Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, *

pomoz mi, Hospodine!

Můj nářek jsi obrátil v tanec, *

rozvázals mou žínici, přepásals mě radostí,

aby ti zpívala má duše bez ustání, *

Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, *

jehož hřích je přikryt.

Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, *

v jehož duši není klamu.

Dokud jsem mlčel, chřadly mi kosti *

v mých ustavičných nářcích.

Vždyť dnem i nocí mě tížila tvá ruka, *

má síla se stravovala jak za letních veder.

Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, *

svou nepravost jsem nezatajil.

Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti“. *

A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.

Proto se bude k tobě modlit každý zbožný *

v čas tísně.

Až budou dorážet přívaly vod, *

k němu nedosáhnou.

Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí, *

zahrneš mě radostí ze záchrany.

Poučím tě a ukážu ti cestu, kudy máš kráčet, *

poradím ti, budu tě mít stále na očích.

Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu, †

jejich bujnost se krotí uzdou a ohlávkou, *

jinak k tobě nepřiběhnou.

Bezbožný má hodně bolestí, *

milosrdenství však obklopuje toho, kdo doufá v Hospodina.

Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, *

jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

Zj 11,17-18; 12,10b-12a

Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, *

který jsi a který jsi byl,

žes převzal svou velikou moc *

a ujal ses vlády.

Pohané se rozzuřili, *

ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé:

dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím *

a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým;

a zahubit ty, *

kdo hubili zemi.

Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu *

a panování jeho Pomazanému,

neboť byl svržen žalobník našich bratří, *

který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci.

Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví *

a slovem svého svědectví,

protože nemilovali svůj život natolik, *

že by se zalekli smrti.

Proto se veselte, nebesa *

a vy, kteří v nich přebýváte!