Pevně jsem doufal v Hospodina, *

on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.

Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, *

na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.

Novou píseň vložil mi do úst, *

chvalozpěv našemu Bohu.

Mnozí to uvidí a nabudou úcty, *

budou doufat v Hospodina.

Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina, *

kdo nic nemá s modláři, s těmi, kdo se uchylují ke lži.

Mnoho divů jsi učinil, Hospodine, můj Bože, *

nikdo se ti nevyrovná v úmyslech, které máš s námi,

kdybych je chtěl hlásat, vypovědět, *

je jich více, než by se dalo sečíst.

V obětních darech si nelibuješ, *

zato jsi mi otevřel uši.

Celopaly a smírné oběti nežádáš, †

tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím; *

ve svitku knihy je o mně psáno:

Rád splním tvou vůli, můj Bože, *

tvůj zákon je v mém nitru.“

Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, *

svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, *

o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil,

nezatajil jsem tvou lásku *

a tvou věrnost před velkým shromážděním.

Neodpírej mi, Hospodine, své slitování, *

tvá láska a věrnost ať mě neustále chrání,

neboť mě svírají útrapy bez počtu, *

dostihly mě mé viny, že ani nemohu vidět.

Je jich víc než vlasů na mé hlavě *

a odvaha mi chybí.

Hospodine, prosím, vysvoboď mě! *

Hospodine, na pomoc mi pospěš!

Nechť jásají a v tobě se radují *

všichni, kteří tě hledají,

ti, kteří touží po tvé pomoci, *

ať mohou stále říkat: „Buď veleben Hospodin!“

Já jsem jen chudák a ubožák, *

ale Pán se o mě stará.

Tys můj pomocník, můj zachránce: *

neprodlévej, můj Bože!

Bože, zachraň mě pro své jméno, *

svou mocí mi zjednej právo!

Bože, slyš moji modlitbu, *

popřej sluchu slovům mých úst!

Neboť povstali proti mně zpupní lidé, †

násilníci mi ukládali o život, *

na Boha nebrali ohled.

Hle, Bůh mi pomáhá, *

Pán mě udržuje naživu.

Budu s radostí přinášet oběti, *

chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré,

vždyť mě vyprostilo z každé tísně, *

na nepřátele vítězně pohlédlo mé oko.

Hospodine, můj Bože, volám ve dne, *

hořekuji před tebou v noci.

Kéž pronikne k tobě má modlitba, *

nakloň svůj sluch k mému volání!

Neboť bědami je nasycena má duše *

a můj život se blíží podsvětí.

Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, *

jsem jako člověk bez pomoci.

Mezi mrtvými je moje lože, *

mezi zabitými, kteří leží v hrobě;

na ty už nevzpomínáš, *

jsou vyloučeni z tvé péče.

Položils mě do hluboké jámy, *

do temnot a do propastí.

Doléhá na mě tvůj hněv, *

všechny své přívaly jsi na mě vylil.

Odpudils ode mě známé, †

zošklivil jsi mě před nimi, *

jsem v žaláři, nevyváznu!

Mé oko hasne utrpením, †

denně k tobě, Hospodine, volám, *

k tobě vztahuji své ruce.

Děláš snad zázraky pro mrtvé, *

či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?

Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, *

o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?

Lze poznat tvé divy v temnotách, *

tvou milost v kraji zapomnění?

Já však volám k tobě, Hospodine, *

má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.

Proč mě odmítáš, Hospodine, *

a přede mnou skrýváš svou tvář?

Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, *

vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.

Převalil se přese mě tvůj hněv, *

zahubily mě tvé hrůzy.

Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, *

koldokola mě obkličují.

Odcizils mi přítele i druha, *

temnota je mou důvěrnicí.