Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Nuž, s vážností rozjímejme
milost Pána svého
a s žalostí pamatujme
umučení jeho.
Hle, jak spravedlivý umřel
za nespravedlivé,
ukrutnou smrt kříže trpěl
nevinný za vinné:
Bití, lání i plivání
ochotně podstoupil
ohavně ukřižovaný,
a tak nás vykoupil.
Převelikou žalost měla
jeho milá Matka,
když svého Syna viděla
trpět krutá muka.
Věrní učedníci jeho
velice plakali,
Pána svého přemilého
smrti litovali.
V ten čas slunce se zatmělo,
měsíc krásu ztratil,
kamení skály pukalo,
všechen svět se rmoutil.
Také my, křesťané věrní,
připojme se cele,
pamatujme umučení
svého Spasitele.
Josef, muž ctný, to přesvaté
tělo z kříže složil,
obvinul ho v plátno čisté,
v nový hrob položil.
Naplnilo se proroctví
zdávna zvěstované,
odpočinutí v pokoji
že mu bude dané.
Svatou památku činíce
jeho pochování,
hleďme připraviti srdce
jemu k přebývání.
ŽALMY
1. ant. Dáváš mi přebývat v bezpečí.
Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, †
tys mě v soužení vysvobodil, *
smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Lidé, jak dlouho chcete mít nechápavé srdce? *
Proč lpíte na tom, co je marné, a proč se sháníte po lži?
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; *
Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Třeste se a nehřešte, *
na svých ložích uvažujte ve svém srdci a buďte klidní!
Spravedlivé oběti přinášejte *
a důvěřujte v Hospodina!
Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ *
Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Do mého srdce jsi vložil větší radost, *
než bývá z nadbytku obilí a vinného moštu.
Usínám klidně, sotva si lehnu, *
vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Ant. Dáváš mi přebývat v bezpečí.
2. ant. Nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. †
Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán. *
Bez tebe nemám štěstí.“
K svatým, kteří jsou v zemi, *
jak podivuhodnou mi dal lásku!
Rozmnožují si útrapy, *
kdo se drží cizích bohů;
nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve, *
přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, *
ty mně zachováváš můj úděl.
Můj podíl padl do rozkošného kraje, *
mám velikou radost ze svého dědictví!
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, *
k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro.
Hospodina mám neustále na zřeteli, *
nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, *
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, *
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, †
u tebe je hojná radost, *
po tvé pravici je věčná slast.
Ant. Nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
3. ant. Zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy.
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!
Ant. Zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy.
Pohlédni na mě a vysvoboď mě,
podle svého výroku mě probuď k životu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
4,1-13
Pospěšme si, abychom vešli na místo Božího odpočinku
Přislíbení, že je možno vejít na místo (Božího) odpočinku, (trvá dále). Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. Ta radostná zvěst (platí) totiž stejně nám jako (Izraelitům na poušti). Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra. Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to (Bůh) řekl:
„A tak jsem ve svém hněvu přísahal:
Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.“
Je to (ono odpočinutí) po stvoření světa, když (Bůh) svoje dílo dokončil. (V tom smyslu) se kdesi říká o sedmém dnu: „Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací“; tady však čteme: „Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.“ Zůstává tedy (možnost), že tam někteří vejdou, ale ti, kterým už dříve ta radostná zvěst (platila), tam nevešli, protože byli neposlušní. A právě proto (Bůh) zase znova stanoví jakýsi „den“: „Dnes“ – říká to ústy Davida po dlouhé době, jak už bylo dříve řečeno –
„až uslyšíte dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svoje srdce!“
Kdyby je byl totiž Jozue uvedl na to místo odpočinku, nemluvil by (Bůh) o jiném, pozdějším dnu. Zůstává proto (v platnosti) onen sváteční odpočinek, (vyhrazený) Božímu lidu; neboť kdo vejde na místo jeho odpočinku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých.
Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti.
Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Mt 27,66.60.62
Když byl Pán pohřben, přivalili před vchod do hrobky velký kámen * a postavili na stráž vojáky.
Zajistili hrob tím, že zapečetili kámen * a postavili.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu
(PG 43,439.451.462-463)
Sestoupení Páně do pekel
Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.
Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.
Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpovídá: „I s tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.
Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.
Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň, můj obraze učiněný k mé podobě. Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě, jsme přece jedna nedílná osoba.
Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé. Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady, jsem byl ze zahrady vydán Židům a v zahradě ukřižován.
Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech. Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.
Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.
Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.
Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci, a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.
Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Odešel náš pastýř, pramen živé vody, při jeho smrti se zatmělo slunce; přemohl toho, který držel v zajetí prvního člověka. * Dnes náš Spasitel vyvrátil z veřejí brány smrti.
Rozrazil závory říše zemřelých a zničil moc ďáblovu. * Dnes.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn sestoupil mezi mrtvé a tys ho slavně vzkřísil; prosíme tě, dej, ať všichni, kdo byli ve křtu spolu s ním pohřbeni, spolu s ním také vstanou ze smrti k věčnému životu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky