Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Buď zdráva, Panno Maria,
tys dcera Davidova,
tys větev Jesse tajemná,
cíl prorockého slova.
Moc tvoje v nebi nesmírná,
neb tys Matka Kristova,
sbor andělů tě uctívá,
tvůj lid v lásce tě chová.
Rač průvod žitím dáti nám,
ó Panno, Matko, Maria!
Ty požehnanou ze všech žen
jsi, Panno, byla zvána,
tvůj život zůstal uzavřen,
kdyžs porodila Pána.
Ty nadhvězdných jsi došla cen,
nad vše oslavovaná,
za lid, jenž hříchy ujařmen,
pros vždy, ó Požehnaná!
Rač průvod žitím dáti nám,
ó Panno, Matko, Maria!
ŽALMY
1. ant. Maria přijala požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. Aleluja.
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!
Ant. Maria přijala požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. Aleluja.
2. ant. Bůh ji posvětil jako svůj příbytek. Aleluja.
Bůh je naše útočiště a síla, *
osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, *
i kdyby se hory řítily do hlubin moře.
Ať se bouří moře, pění jeho vody, *
ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,
s námi je Hospodin zástupů, *
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, *
přesvatému stánku Nejvyššího,
Bůh je v jeho středu, nepohne se, *
od časného jitra ho Bůh bude chránit.
Národy se bouřily, říše se bortily; *
tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.
S námi je Hospodin zástupů, *
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Pojďte, pozorujte Boží skutky, *
které učinil k úžasu země.
Zamezuje války až po samé hranice světa, *
láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm.
Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh, *
převyšuji národy, převyšuji svět.
S námi je Hospodin zástupů, *
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Ant. Bůh ji posvětil jako svůj příbytek. Aleluja.
3. ant. Slavné věci se o tobě vypravují, Panno Maria. Aleluja.
Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.
Slavné věci se o tobě vypravují, *
město Boží!
Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †
ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *
i ti se tam narodili.
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“
Hospodin zapíše do knihy národů: *
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat: *
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“
Ant. Slavné věci se o tobě vypravují, Panno Maria. Aleluja.
Blahoslavení jsou ti, kdo slyší Boží slovo, aleluja,
a zachovávají ho, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Písně písní
2,8-14; 8,6-7
Miláček přichází
Hlas mého miláčka!
Právě přichází,
běží po horách,
skáče po pahorcích.
Můj miláček se podobá gazele
nebo kolouchu laně.
Hle – už stojí za naší zdí,
dívá se okny,
nahlíží mřížovím.
Můj miláček se ujímá slova
a říká mi:
„Vstaň, moje milá,
moje krásko, a pojď!
Hle, už přešla zima,
déšť přestal a minul.
Květy se objevily na zemi,
přišel čas ke zpěvu,
vrkání hrdličky je slyšet po kraji.
Zrají plody fíkovníku,
poupata révy voní.
Vstaň a pojď, moje milá,
moje krásko, pojď!
Moje holubičko ve skalním úkrytu,
v dutině srázu,
ukaž mi svoji tvář,
ať slyším tvůj hlas,
vždyť tvůj hlas je líbezný
a půvabná je tvoje tvář.“
Polož mě jako pečeť na své srdce,
jako pečeť na své rámě,
neboť silná jako smrt je láska,
nezlomná jako podsvětí je vášeň.
Její výheň je výheň ohně,
plamen Hospodinův.
Zátopy vod nemohou uhasit lásku
a proudy řek ji neodplaví.
Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě,
koupit lásku,
sklidí svrchovanou hanbu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Lk 1,41b-43.44
Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! * Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Aleluja.
Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! * Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Aleluja..
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze
(Lib. 1,4: CCL 122,25-26.30)
Maria velebí Boha za veliké věci, které jí učinil
Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli. Těmito slovy Maria nejprve vyznává, jakých zvláštních darů se jí dostalo, a potom připomíná všeobecná dobrodiní, jimiž Bůh neustále o lidské pokolení pečuje.
Hospodina velebí duše toho, kdo je všemi svými vnitřními city oddán chvále a službě Boží a kdo plněním Božích přikázání ukazuje, že stále myslí na jeho moc a velebnost. V Bohu, svém spasiteli, plesá duch toho, koho těší už jenom vzpomínka na jeho stvořitele, od něhož očekává věčnou spásu.
Třebaže se tato slova právem hodí na všechny dokonalé, přece se nejvíce slušelo, aby je pronesla blahoslavená Bohorodička, neboť ona výsadou jedinečné milosti planula duchovní láskou k tomu, z jehož tělesného početí se radovala.
Právem mohla jásat v Ježíši, svém spasiteli, zvláštní radostí jako žádný jiný svatý, neboť věděla, že ten, kterého znala jako věčného původce spásy, se zrodí na svět v čase z jejího těla a bude v jedné a téže osobě skutečně její syn i Pán.
Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Nic tedy nepřičítá jako zásluhu sobě, všechnu svou velikost pokládá za dar od Boha; on jediný je sám svou podstatou mocný a veliký, a ze svých věrných, kteří jsou malí a slabí, činí silné a velké.
Správně pak dodala: Jeho jméno je svaté. Tak povzbudila ty, kdo ji slyšeli, a učí všechny, k nimž dospějí její slova, že se mají utíkat k víře a vzývání jeho jména, aby i oni mohli mít účast na věčné svatosti a pravé spáse, podle slov proroka: Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno. A to je to jméno, o němž říká výše: Můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.
A tak se ujal v církvi dobrý a spasitelný zvyk, že všichni zpívají každý den při nešporách spolu s žalmy také její chvalozpěv. A touto každodenní připomínkou vtělení Páně se rozněcuje srdce věřících k pravé oddanosti a myšlenkou na příklad jeho Matky se upevňuje v ctnostech. A je vhodné, že se to děje při nešporách, když nastává čas klidu; neboť tehdy se máme, znaveni denní námahou a rozptýleni různými myšlenkami, vnitřně usebrat a rozjímáním přijít k sobě.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Lk 1,45-46; Žl 66 (65),16
Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána! Maria řekla: * Velebí má duše Hospodina. Aleluja.
Pojďte a slyšte, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. * Velebí.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys vedl blahoslavenou Pannu Marii vnuknutím Ducha Svatého, aby navštívila Alžbětu; prosíme tě, dej, ať jsme i my vždy poslušni jeho hlasu a můžeme tě spolu s Marií velebit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky