Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Bůh Otec dal lidu svému,
národu izraelskému,
z nebe manu ku pokrmu.
Učinil též div nemalý,
vyvedl vodu ze skály,
aby více nereptali.
Pán Ježíš lidu věrnému
dal pokrm vyvolenému,
než měl jíti k Otci svému.
Ráčil paměť zůstaviti,
vzal chléb, začal jej lámati,
učedníkům rozdávati.
Řka: „Vezměte, toť mé tělo,
jež za vás bude zrazeno,
v paměť mé smrti vám dáno.“
Potom ráčil kalich vzíti,
do něho vína nalíti,
slovy svými posvětiti.
Jezte z toho, všichni věrní,
v paměť mého utrpení,
až do mého navrácení.
Ti, kdo s vírou přijímají,
vůli jeho věrně plní
a věčně s ním býti mají.
ŽALMY
1. ant. Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, pojďte na svatbu! Aleluja.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, *
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. *
Občerstvuje mou duši,
vede mě po správných cestách *
pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle, *
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl, *
ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl *
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem, *
má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí *
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě *
na dlouhé, předlouhé časy.
Ant. Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, pojďte na svatbu! Aleluja.
2. ant. Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije z věčného pramene.
Jako laň prahne po vodách bystřin, *
tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: *
kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, *
když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“
Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: †
jak jsem putovával v zástupu, *
jak jsem je vodíval k Božímu domu
s hlasitým jásotem a chvalozpěvem *
ve svátečním průvodu.
Proč se rmoutíš, má duše, *
a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase ho budu chválit, *
svého spasitele a svého Boha.
Rmoutím se uvnitř v duši, *
proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů, *
celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily.
Za dne ať Hospodin dává svou milost, *
za noci mu budu zpívat a chválit ho, neboť mi dává život.
Říkám Bohu: „Má Skálo, proč na mě zapomínáš? *
Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, *
když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“
Proč se rmoutíš, má duše, *
a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase ho budu chválit, *
svého spasitele a svého Boha.
Ant. Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije z věčného pramene.
3. ant. Hospodin nás živí jadrnou pšenicí, medem ze skály nás sytí.
Plesejte Bohu, který nám pomáhá, *
jásejte Jakubovu Bohu.
Zanotujte píseň, udeřte na buben, *
na líbezně zvučící citeru a harfu.
Zadujte do trub v den novoluní, *
v den úplňku, v čas našeho svátku.
Takový je příkaz v Izraeli, *
je to zákon Jakubova Boha.
Nařízení, které dal Josefovi, *
když se postavil proti egyptské zemi.
Slyšel jsem neznámý mně hlas: †
„Zbavil jsem jeho šíji břemena, *
z jeho rukou jsem vzal koš robotníka.
V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě, †
odpověděl jsem ti z hřímajícího mraku, *
u vody v Meribě jsem tě zkoušel.
Slyš, můj národe, chci tě napomenout, *
Izraeli, kéž bys mě poslouchal!
Nesmíš mít boha jiného, *
nesmíš se klanět bohu cizímu!
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, †
já jsem tě vyvedl z egyptské země, *
otevři ústa a naplním je!
Ale můj národ na můj hlas nedbal, *
Izrael mě neposlouchal.
Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce, *
ať si žijí podle svých nápadů!
Kéž by mě můj národ slyšel, *
kéž by Izrael kráčel po mých cestách!
Hned bych pokořil jejich nepřátele, *
na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.
Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili, *
jejich osud by trval navždy.
Jeho bych však živil jadrnou pšenicí, *
medem ze skály bych jej sytil.“
Ant. Hospodin nás živí jadrnou pšenicí, medem ze skály nás sytí.
Moudrost připravila hostinu, aleluja,
a zve k svému stolu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
24,1-11
Viděli Boha, dokonce i jedli a pili
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup k Hospodinu ty a Árón, Nádab a Abiu a sedmdesát z izraelských starších. Klaňte se zdálky. Mojžíš ať přistoupí k Hospodinu sám; ostatní ať nepřistoupí, ani lid ať s ním nevystoupí!“
Mojžíš tedy přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy ze synů Izraele, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu.
Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a (zbylou) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“ Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“
Vystoupil Mojžíš a Árón, Nádab i Abiu a sedmdesát izraelských starších. Spatřili Boha Izraele a pod jeho nohama bylo (cosi) jako podlaha vytvořená ze safírů, (cosi) jako čisté nebe. (Bůh) nevztáhl ruku na vybrané (muže) ze synů Izraele. Mohli Boha vidět. (Dokonce) i jedli a pili.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jan 6,48-49.51
Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. * Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe.
Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. * Já jsem.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Tomáše Akvinského, kněze
(Opusculum 57, in festo Corporis Christi, lect. 1-4)
Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina!
Protože nám jednorozený Syn Boží chtěl dát účast na svém božství, přijal naši přirozenost; stal se člověkem, aby člověka zbožštil.
A nejen to: On všechno, co si z našeho vzal, plně vynaložil na naši spásu; své tělo nabídl Bohu Otci v oběť smíření na oltáři kříže a svou krev vycedil jako naše výkupné a jako očistnou lázeň, abychom byli vykoupeni z ubohostí otroctví a očištěni ode všech hříchů.
Aby však v nás zůstávala trvalá památka na toto veliké obdarování, pod způsobami chleba a vína zanechal věřícím své tělo jako pokrm a svou krev jako nápoj.
Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina, přinášející spásu a plná všeliké lahodnosti! Neboť co může být vzácnějšího než tyto hody? Nepředkládá se nám totiž žádné maso telat a kozlů jako kdysi za mojžíšského zákona, ale nabízí se nám tu sám Kristus, pravý Bůh. Vzbuzuje snad něco větší podivení než tato svátost?
Žádná jiná svátost není spasitelná jako tato: Zbavuje hříchů, rozmnožuje ctnosti, naplňuje duši hojností všech duchovních darů.
Církev ji přináší za živé i mrtvé, aby měl každý člověk prospěch z toho, co bylo zřízeno pro blaho a spásu všech.
A nikdo není s to vyjádřit sladkost této svátosti, neboť se v ní ochutnává duchovní blaženost přímo z jejího pramene a slaví se v ní památka oné závratné lásky, kterou Kristus ukázal svou smrtí na kříži.
A tak aby se nezměrnost této lásky přímo vryla hluboko do srdce všech věřících, ustanovil Kristus tuto svátost. Stalo se to při poslední večeři, když spolu se svými učedníky oslavil velikou noc a chystal se odejít z tohoto světa k Otci. Touto svátostí zanechal trvalou památku na své umučení, naplnil smysl starozákonních předobrazů, učinil největší ze svých divů a těm, které měl jeho odchod zarmoutit, připravil jedinečnou útěchu.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Tento chléb, to je tělo, které viselo na kříži; tento kalich, to je krev, která vytékala z boku. Vezměte a jezte tělo Kristovo; vezměte a pijte krev Kristovu. * Jste Kristovy údy.
Abyste nepřestávali tvořit jednotu, jezte pokrm, který vás vzájemně spojuje; abyste si byli vědomi, jakou máte cenu, pijte nápoj, kterým bylo zaplaceno vaše vykoupení. * Jste.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky