Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
O Janovi Písmo svědčí,
že nad lidské syny větší
nebyl z ženy narozený
ve všem lidském pokolení.
Proto Jan na svět poslán byl,
aby v Světlo svět uvěřil,
v Ježíše, Syna Božího,
lidem z nebe poslaného.
Počal kázat o pokání,
Kristově přibližování,
Beránka Božího hlásal,
prstem jej lidu ukázal.
Pán měl dál růst, Jan se nížit,
Jan dřív než Pán měl být zabit,
sťat mečem k zemi padl Jan,
vzhůru na kříž vyvýšen Pán.
Světíce dnešního svátku,
věrní, přeslavnou památku,
rozjímejme s pobožností,
jaké Jan dostal milosti.
ŽALMY
1. ant. Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem.
Hospodine, z tvé síly se raduje král, *
jak velice jásá nad tvou pomocí!
Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, *
neodepřels, co jeho rty žádaly.
Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, *
vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.
Žádal od tebe život: dopřáls mu *
dlouhá léta na věčné časy.
Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, *
ozdobils ho ctí a vznešeností.
Učinils ho věčným požehnáním, *
oblažils ho radostí před svou tváří.
Neboť král doufá v Hospodina, *
z milosti Nejvyššího nezakolísá.
Povstaň, Hospodine, ve své síle, *
tvou moc oslavíme zpěvem!
Ant. Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem.
2. ant. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.
Dobré je chválit Hospodina, *
opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!
Zrána hlásat tvé milosrdenství *
a za noci tvou věrnost
na desetistrunné harfě a lyře, *
písní s doprovodem citery.
Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, *
z díla tvých rukou se veselím.
Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, *
jak hluboké tvé myšlenky!
Pošetilý člověk to nechápe, *
nerozumný nemá pro to smyslu.
I když bezbožníci raší jako tráva, *
i když kvetou všichni zlosynové,
jsou určeni pro věčnou zkázu, *
ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!
Ant. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.
3. ant. To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.
Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, †
hle, tvoji nepřátelé zahynou, *
rozprášeni budou všichni zlosynové.
Mně však jsi dal buvolí sílu, *
pomazals mě nejčistším olejem.
Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, *
mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.
Spravedlivý pokvete jak palma, *
poroste jak cedr na Libanonu.
Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, *
pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, *
zůstanou šťavnatí a svěží,
aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, *
v němž není nepravosti.
Ant. To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.
Jan přišel, aby svědčil o světle,
aby všichni uvěřili skrze něho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy proroka Jeremiáše
1,4-10.17-19
Povolání za proroka
Hospodin mě oslovil: Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Tu jsem řekl: Ach, Pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.
Hospodin mi pravil: Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit. Neboj se jich, neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil – praví Hospodin.
Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl: Hle, kladu svá slova do tvých úst. Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi, abys vytrhával a hubil, abys ničil a bořil, abys stavěl a sázel.
Přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
(železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím a lidu země.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já jsem s tebou
– praví Hospodin –
abych tě vysvobodil.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jer 1,5.9.10
Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, * prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
Hle, kladu svá slova do tvých úst. Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi. * Prorokem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 293,1-3: PL 38,1327-1328)
Hlas volajícího na poušti
Církev slaví Janovo narození jako něco posvátného, u žádného jiného světce se jeho narození slavnostně nepřipomíná. Slavíme jenom narození Janovo a narození Kristovo. To musí mít svůj důvod; a jestliže snad o tom vypovíme méně, než by si tak veliká událost zasluhovala, naše přemýšlení o tom je plodnější a hlubší.
Jan přichází na svět z neplodné staré ženy, Kristus z panny v mladistvém věku. Janovo narození se nesetkává s vírou, a otec se stává němým. Maria věří, že se jí Kristus narodí, a počíná ho vírou. Předložili jsme, o čem máme přemýšlet, a naznačili jsme, o čem budeme pojednávat. Ale je to jen úvod; a nebudeme-li stačit svými schopnostmi nebo nebudeme-li mít dost času na prozkoumání všech hlubin tak velikého tajemství, lépe vás poučí ten, který mluví ve vás i za naší nepřítomnosti, na nějž zbožně myslíte, jehož jste přijali do srdce a jehož chrámem jste se stali.
Jan jako by stál na rozhraní dvou Zákonů, Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán slovy: Proroci a Zákon až do Jana Křtitele. Je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů; jako představitel toho nového se projevuje už v lůně matčině jako prorok. Neboť ještě dřív než se narodil, při příchodu Panny Marie, zaplesal v lůně své matky. Už tam bylo naznačeno, čím bude – naznačeno dřív, než se narodil. Ukázalo se, koho je předchůdcem, dřív než byl od něho spatřen. Je to něco božského, přesahuje to míru toho, co může lidská slabost. Nakonec přichází na svět, dostává jméno, a jeho otec může opět mluvit. Uvažuj, co tyto události symbolicky naznačují.
Zachariáš mlčí, ztratí hlas až do té chvíle, kdy se narodí Jan, předchůdce Páně, a hlas mu vrátí. Co znamená Zachariášovo mlčení, ne-li to, že proroctví zmizelo a že je před hlásáním Krista jakoby skryté a uzamčené? Otvírá se jeho příchodem, stává se jasným, když má přijít ten, který byl prorokován. Otevření úst Zachariášových při Janově narození odpovídá roztržení opony při Kristově smrti na kříži. Kdyby Jan ohlašoval sám sebe, neotevřel by Zachariášova ústa. Uvolňuje se jazyk, protože přichází na svět hlas. Neboť na otázku položenou Janovi, když už ohlašoval Pána: Kdo jsi?, on odpověděl: Já jsem hlas volajícího na poušti. Jan je hlas, Pán je však ten, o němž platí: Na počátku bylo Slovo. Jan byl pouze hlas pro stanovenou dobu; Kristus je Slovo, které bylo na počátku, Slovo věčné.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Lk 1,76-77
A ty dítě, budeš prorokem Nejvyššího, * půjdeš před Pánem připravit mu cestu.
Dát jeho lidu poznání spásy v odpuštění hříchů. * Půjdeš.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vyvolil svatého Jana Křtitele, aby připravil lid ochotný přijmout Krista; dej svému lidu pravou radost a veď všechny, kdo v tebe věří, po cestě pokoje a spásy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky