Z první knihy Královské

21,1-21.27-29

Eliáš hájí spravedlnost

Nábot z Jizreelu měl vinici, která byla u paláce Achaba, krále samařského. Achab řekl Nábotovi: „Postup mi svou vinici, abych si z ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem.“ Nábot odpověděl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!“ Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s ním mluvil Nábot z Jizreelu, když mu řekl: ‚Nedám ti dědictví po svých předcích.‘ Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst.

Přišla k němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: „Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?“ Odpověděl jí: „Mluvil jsem s Nábotem z Jizreelu a řekl jsem mu: ‚Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici‘, ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici!‘“ Tu mu jeho žena Jezabel řekla: „Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z Jizreelu!“

Napsala v Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. V dopise napsala: „Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. Posaďte před něho i dva ničemy, a ti ať ho obžalují: ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘ Vyveďte ho ven a ukamenujte k smrti!“ Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané, provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v dopise, který jim poslala. Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: „Nábot proklínal Boha a krále!“ Vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho, že zemřel. Poslali Jezabel vzkaz: „Nábot byl ukamenován, je mrtev!“

Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: „Vstaň, zaber vinici Nábota z Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtvý.“ Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z Jizreelu, aby se jí zmocnil.

Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: „Vstaň, sestup naproti Achabovi, králi izraelskému, který sídlí v Samaří. Hle, je v Nábotově vinici, neboť tam sestoupil, aby se jí zmocnil. Řekneš mu: ‚Tak praví Hospodin: Zabil jsi a zmocnil ses?‘ Pak dodáš: ‚Tak praví Hospodin: Na místě, kde lízali psi krev Nábotovu, budou psi lízat i krev tvou!‘“ Achab řekl Eliášovi: „Chytils mě při činu, můj nepříteli?“ Odpověděl: „Ano, chytil! Poněvadž ses zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, hle – já na tebe přivedu neštěstí a zametu za tebou, vyhladím Achabovi v Izraeli každého mužského potomka, ať svobodného nebo otroka.“

Když Achab slyšel tato slova, roztrhl si šaty, oblékl si žínici na holé tělo, postil se, spal v žínici a chodil stísněn. Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: „Vidíš, jak se Achab pokořil přede mnou? Poněvadž se přede mnou pokořil, nepřivedu neštěstí na jeho dům v jeho dnech, ale přivedu neštěstí ve dnech jeho syna.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jak 4,8.9.10; 5,6

Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce, lidé obojetní! * Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.

Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – on se vám nebrání. * Naříkejte.

Z traktátu „O svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 19-21.24.26-38: SCh 25 bis, 164-170)

Voda neočišťuje bez Ducha Svatého

Tobě tedy bylo předem řečeno, abys nevěřil jen tomu, co jsi viděl, abys snad i ty neřekl: Tohle že je ono veliké tajemství, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil? Vidím přece vodu, kterou vídávám denně. Ta že by mě měla očistit? Vždyť jsem do ní vstupoval často, a nikdy jsem nebyl očištěn. A tak si uvědom, že voda neočišťuje bez Ducha.

Proto jsi četl, že při křtu jsou tři svědkové, voda, krev a Duch, a že ti tři jsou zajedno; protože kdybys jednoho z nich ubral, už to není svátost křtu. Vždyť co je voda bez Kristova kříže? Obyčejný živel bez jakéhokoli svátostného účinku. Naopak zase bez vody není tajemství znovuzrození, neboť jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. A konečně katechumen věří v kříž Pána Ježíše, a je jím také označován, avšak dokud není pokřtěn ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, nemůže získat odpuštění hříchů, ani načerpat z daru duchovní milosti.

Zatímco onen Syřan ve Starém zákoně se ponořil sedmkrát, ty jsi byl pokřtěn ve jménu Trojice. Vyznal jsi Otce, pamatuj na to, co jsi učinil – vyznal jsi Syna a vyznal jsi Ducha. Drž se pořadí věcí: V této víře jsi zemřel světu a vstal z mrtvých Bohu; a v onom živlu země jako bys byl spolu pohřben s Kristem, a když jsi zemřel hříchu, byl jsi vzkříšen k věčnému životu. Věř tedy, že tato voda není bez účinku.

A konečně onen ochrnulý od rybníka u Ovčí brány. Čekal tam na člověka. Na koho jiného než na Pána Ježíše, narozeného z Panny? Při jeho příchodu už totiž neuzdravoval nějaký náznak jednotlivce, ale sama Pravda všechny. On je tedy tím, kdo byl očekáván, a o něm řekl Bůh Otec Janu Křtiteli: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým. O něm také vydal Jan svědectví slovy: Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Proč i zde sestoupil Duch jako holubice? Zřejmě proto, abys viděl a pochopil, že také ta holubice, kterou spravedlivý Noe vypustil z archy, byla něco podobného, a abys v ní poznal předobraz svátosti.

Je ještě něco, o čem bys měl pochybovat? V evangeliu přece na tebe jasně volá Otec: To je můj Syn, v něm mám zalíbení; volá i Syn, nad nímž se ukázal Duch Svatý jako holubice; a volá i Duch Svatý, který jako holubice sestoupil; volá i David: Hospodinův hlas nad vodami! Vznešený Bůh zaburácel hromem, Hospodin nad spoustami vod! A Písmo ti dosvědčuje, že i na Jerobaalovy prosby sestoupil oheň z nebe, a také na prosby Eliášovy že byl seslán oheň, který posvětil oběť.

A nehleď na osobní zásluhy kněží, ale na jejich službu. Ale jestliže bys přece přihlížel k zásluhám, pak tak, jako si všímáš Eliáše, hleď i na zásluhy Petra či Pavla, kteří toto tajemství přijali od Pána Ježíše a nám je předali. Oněm ve Starém zákoně byl poslán viditelný oheň, aby uvěřili, v nás, kteří věříme, působí oheň neviditelný; u nich šlo o předobraz, pro nás je to připomínka. Proto věřím, že když kněží vzývají Pána Ježíše svými modlitbami, on je přítomen, neboť sám řekl: Kde jsou dva nebo tři, tam jsem i já. Tím spíš dopřává svou přítomnost tam, kde je církev a kde jsou svátosti.

Sestoupil jsi tedy do vody. Vzpomeň si, cos odpověděl: že věříš v Otce, věříš v Syna, věříš v Ducha Svatého. Není tam, že věříš ve většího a menšího a posledního, ale s týmž důrazem prohlašuješ a se zavazuješ, že stejně věříš v Syna, jako věříš v Otce, a stejně věříš v Ducha, jako věříš v Syna; jen s touto jedinou výjimkou: vyznáváš, že věříš, že na kříži trpěl pouze Pán Ježíš.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 3,11; Iz 1,16.17

Ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. * On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.

Přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře. * On vás.