Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Radujme se vždy společně,
chválu vzdávejme ochotně
Bohu Otci nebeskému,
Synu i Duchu Svatému.
Posílá nám ku pomoci
věrné vůdce po vše časy.
Ó Bože náš všemohoucí,
rač konati dílo spásy.
Tvůj lid je velmi rozptýlen,
na scestí často zaveden;
ó Pastýři předůstojný,
navštiv lid svůj rozptýlený.
Ó rač při nás vždycky býti,
lidi ze sna probuditi,
světlo pravdy své zjeviti
a temnosti zapuditi.
Aby pravdu tvou znajíce,
bludům nesloužili více,
jen tobě, Bohu samému,
navěky požehnanému.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
Pane, ke komu půjdeme?
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
29,1-14
Jeremiášův list vyhnancům
Tak zněl list, který poslal prorok Jeremiáš z Jeruzaléma předním mužům z vyhnanců, kněžím, prorokům i všemu ostatnímu lidu, odvlečenému Nabuchodonosorem z Jeruzaléma do Babylóna. Stalo se to potom, když musel odejít z Jeruzaléma král Jechonjáh, královna-matka, dvořané, judští i jeruzalémští hodnostáři, kováři a zámečníci. Poslal ho po Elasovi, synu Šafanovu, a po Gemarjáhovi, synu Chilkijáhovu, které vypravil judský král Sidkijáh k babylónskému králi Nabuchodonosorovi do Babylóna.
Zněl: „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, kteří byli odvlečeni z Jeruzaléma do Babylóna: Stavte domy a bydlete v nich; zakládejte zahrady a jezte jejich ovoce! Žeňte se a ploďte syny a dcery; dávejte svým synům ženy a své dcery vdávejte, ať rodí syny i dcery; množte se tam a nedopusťte, aby vás ubylo! Pečujte o blaho města, do kterého jsem vás vyvedl, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho blahobytu bude i váš blahobyt.
Tak zajisté praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Nedejte se svádět od vašich proroků, kteří jsou mezi vámi, ani od vašich hadačů a neposlouchejte jejich sny, které mívají! Neboť vám prorokují ve jménu mém lež; neposlal jsem je – praví Hospodin.
Tak praví Hospodin: Teprve až se naplní Babylónu sedmdesát let, postarám se o vás a splním vám svůj slib: přivedu vás zase na toto místo. Znám své myšlenky, které mám o vás – praví Hospodin – to, co zamýšlím pro vaše blaho, a ne pro utrpení: dát vám budoucnost plnou naděje. Budete mě vzývat, budete se ke mně modlit, a já vás vyslyším. Budete mě hledat, a naleznete mě, budete-li mě hledat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt – praví Hospodin – přivedu vás ze zajetí, shromáždím vás ze všech národů a ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil – praví Hospodin – vrátím vás tam, odkud jsem vás vyhnal.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 105 (104),1.4; srov. Sir 2,11b (řec. 10)
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno. * Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář!
Nikdo, kdo doufal v Pána, nebyl zklamán. * Uvažujte.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Lva Velikého, papeže
(Sermo 95,1-2: PL 54,461-462)
Vložím svůj zákon do jejich nitra
Moji milí, když Pán Ježíš Kristus kázal evangelium o Božím království a léčil po celé Galileji různé nemoci, rozšířila se všude v Sýrii pověst o jeho mocných činech. A z celé Judeje proudily k nebeskému lékaři davy lidí. Poněvadž totiž my nevědomí lidé jen velmi neochotně věříme něčemu, co nevidíme, a neochotně doufáme v něco, co neznáme, musel Bůh pozemským dobrodiním a viditelnými zázraky povzbudit ty, jimž se mělo dostat nebeského poučení, aby nepochybovali, že ten, jehož nejlaskavější moc zakusili, přináší také učení, které vede ke spáse.
A tak se Pán, aby proměnil vnější léky ve vnitřní a po zhojení těla uzdravil také duši, odloučil od zástupů, jež ho obklopovaly, a odešel do ústraní na blízké hoře. Tam zavolal apoštoly a z výšin svého tajemného trůnu jim svěřoval své vznešené učení. Již volbou místa, a vůbec tím, co činil, naznačoval, že to byl on sám, kdo se kdysi milostivě rozhodl promluvit k Mojžíšovi. Tehdy ovšem mluvil s hrozivou spravedlností, zatímco nyní se svatou mírností, aby se naplnilo, co bylo zaslíbeno slovy proroka Jeremiáše: Hle, blíží se dni, praví Hospodin, kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Po těch dnech, praví Hospodin, vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce.
Takže ten, který mluvil k Mojžíšovi, mluvil také k apoštolům: rychlá ruka písaře Slova zapsala do srdce učedníků ustanovení Nové smlouvy. Nehalil jej však přitom jako kdysi žádný hustý oblak, ani strašlivý rachot ani blesky neodstrašovaly lid, aby nevystupoval na horu. Byla to klidná rozmluva přístupná sluchu všech kolemstojících. Laskavost milosti tak překonala příkrost zákona a duch synovství odstranil otrocký strach.
A jaké je Kristovo učení, to vyjadřují jeho svaté výroky, v nichž ti, kdo touží dojít do věčné blaženosti, poznají stupně tohoto přešťastného výstupu. Blahoslavení chudí v duchu, říká, neboť jejich je nebeské království. Nebylo by snad jasné, o jakých chudých zde sama Pravda mluví, kdyby po slovech: Blahoslavení chudí, nedodal již nic, z čeho by nebylo patrné, o jakou chudobu jde. Pak by se zdálo, že už sama bída, pod jejímž těžkým a tvrdým tlakem mnozí trpí, stačí k tomu, aby člověk došel do nebeského království. Když ale říká: Blahoslavení chudí v duchu, ukazuje, že se lidem nebeského království dostane spíše pro pokoru smýšlení než pro nedostatek pozemských statků.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 78 (77),1-2
Slyš, můj lide, mé naučení, * nastav uši slovům mých úst!
Otevřu k průpovědi svá ústa, vyložím tajemné události z pradávných dob. * Nastav.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky