Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V své rozličné úzkosti
jinam zření nemám
než k Bohu na výsosti,
tam oči pozvedám.
Odtud nám plyne pomoc,
každé dobré dání;
on má nad vším plnou moc,
vím, že mě ochrání.
Já naň spolehnu cele,
neb nespí, nedříme;
svou půjdu cestou směle
kroky čině přímé,
on pak jsa po pravici
k ochránění mému,
ve dne a také v noci
nevydá mě zlému.
Vyjdu-li kam za prací
svého povolání,
svou mě posílí mocí,
dává požehnání.
Odtud tu naději mám,
Pán Bůh že mou práci,
v níž se bližním vydávám,
k slávě své obrací.
Nebo:
Miluj Pána Boha svého
vždy z celého srdce svého,
z celé duše i mysli své,
ze vší síly i moci své.
Miluj též bližního svého
tak jako sebe samého,
ne pro sebe, leč pro něho
a pro Pána Boha svého.
Každý na to vždy pamatuj,
obojího se přidržuj,
abys chráněn všeho zlého
došel království věčného.
ŽALMY
1. ant. Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a žije podle ní.
Jsi spravedlivý, Hospodine, *
a správné je tvé rozhodnutí.
Se spravedlností jsi uložil svá přikázání, *
s pevností svrchovanou.
Má horlivost mě stravuje, *
neboť moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Dokonale se osvědčil tvůj výrok *
a tvůj služebník ho miluje.
Jsem maličký a v nevážnosti, *
nezapomínám však na tvá nařízení.
Tvá spravedlnost je spravedlnost věčná, *
pevný je tvůj zákon.
Dostihly mě úzkost a útisk, *
tvé předpisy jsou mým potěšením.
Spravedlnost tvých přikázání trvá navěky, *
pouč mě, abych mohl žíti.
Ant. Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a žije podle ní.
2. ant. Kéž pronikne k tobě má modlitba, Hospodine.
Hospodine, můj Bože, volám ve dne, *
hořekuji před tebou v noci.
Kéž pronikne k tobě má modlitba, *
nakloň svůj sluch k mému volání!
Neboť bědami je nasycena má duše *
a můj život se blíží podsvětí.
Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, *
jsem jako člověk bez pomoci.
Mezi mrtvými je moje lože, *
mezi zabitými, kteří leží v hrobě;
na ty už nevzpomínáš, *
jsou vyloučeni z tvé péče.
Položils mě do hluboké jámy, *
do temnot a do propastí.
Doléhá na mě tvůj hněv, *
všechny své přívaly jsi na mě vylil.
Odpudils ode mě známé, †
zošklivil jsi mě před nimi, *
jsem v žaláři, nevyváznu!
Ant. Kéž pronikne k tobě má modlitba, Hospodine.
3. ant. Volám k tobě, Hospodine, neskrývej přede mnou svou tvář.
Mé oko hasne utrpením, †
denně k tobě, Hospodine, volám, *
k tobě vztahuji své ruce.
Děláš snad zázraky pro mrtvé, *
či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?
Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, *
o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?
Lze poznat tvé divy v temnotách, *
tvou milost v kraji zapomnění?
Já však volám k tobě, Hospodine, *
má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.
Proč mě odmítáš, Hospodine, *
a přede mnou skrýváš svou tvář?
Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, *
vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.
Převalil se přese mě tvůj hněv, *
zahubily mě tvé hrůzy.
Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, *
koldokola mě obkličují.
Odcizils mi přítele i druha, *
temnota je mou důvěrnicí.
Ant. Volám k tobě, Hospodine, neskrývej přede mnou svou tvář.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Iz 55, 10-11
Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.
Hospodin sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.
Modleme se.
Bože, tys poslal svého anděla k setníku Kornéliovi, aby mu ukázal cestu ke spáse; prosíme tě, učiň i nás svými spolupracovníky na spáse světa, abychom všichni mohli ve společenství tvé církve dojít k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky