O dobrotivosti a spravedlnosti chci zpívat, *

tobě, Hospodine, chci zahrát.

Chci se ubírat cestou bezúhonnou, *

kdy ke mně přijdeš?

Chci kráčet v nevinnosti srdce *

ve svém domě.

Nepostavím si před oči *

nic hanebného.

Nenávidím toho, kdo jedná zvráceně: *

ke mně se nepřidruží.

Příčí se mi zkažené srdce, *

nechci znát nic zlého.

Kdo svého bližního v skrytu pomlouvá, *

toho zahubím.

Pyšného očima a nadutého srdcem, *

toho nesnesu.

Svým zrakem budu hledat věrné v zemi, *

aby přebývali se mnou.

Kdo kráčí životem bezúhonně, *

ten mi bude sloužit.

Nebude bydlet v mém domě, *

kdo jedná lstivě.

Kdo mluví lživě, *

před mýma očima neobstojí.

Denně chci hubit všechny bezbožníky v zemi, *

abych vyplenil z Hospodinova města všechny pachatele nepravosti.

Dan 3,26-27a.29.34-41

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *

a chvályhodné a velebené je tvé jméno navěky.

Neboť jsi spravedlivý ve všem, *

co jsi nám učinil.

Zhřešili jsme, †

špatně jsme jednali, když jsme od tebe odpadli, *

chybili jsme ve všem.

Nevzdávej se nás navždy pro své jméno! *

Neruš svoji smlouvu,

nevzdaluj od nás své milosrdenství *

pro Abraháma, svého miláčka, pro Izáka, svého služebníka, a Izraele, svého svatého,

jimž jsi slíbil, že jejich potomstvo rozmnožíš *

jako hvězdy nebes, jako písek na mořském břehu.

Ach, Pane, malými jsme se stali před všemi národy, *

pokořeni jsme dnes na celé zemi kvůli svým hříchům!

Nemáme v tento čas ani hlavu, ani proroka, ani vůdce. *

Není celopal, žertva, nekrvavá oběť, ani kadidlo,

nemáme místo, kam bychom přinesli před tebe své prvotiny *

a nalezli milosrdenství.

Přijmi nás aspoň pro zkroušenou mysl, *

pokoru ducha!

Jako celopal beranů a býků, *

jako desetitisíce tučných beránků,

tak ať je dnes před tebou naše oběť, †

ať se ti líbí, že tě zcela následujeme, *

aby nebyli zklamáni ti, kteří doufají v tebe.

Celým srdcem tě nyní následujeme, *

bojíme se tě a hledáme tvou tvář.

Veleben buď Hospodin, má Skála, *

on učí mé ruce bojovat, mé prsty zápolit.

On je mé milosrdenství, mé útočiště, *

má pevnost a můj zachránce,

můj štít a můj útulek, *

on mi podmaňuje národy.

Hospodine, co je člověk, že se o něho staráš, *

co je smrtelník, že na něho myslíš?

Člověk se podobá vánku, *

jeho dny stínu, který přechází.

Hospodine, skloň svá nebesa a sestup, *

dotkni se hor, a budou dýmat.

Sešli blesk a rozpraš nepřátele, *

vystřel své šípy a poděs je!

Vztáhni svou ruku z výšin, *

vytrhni mě a vysvoboď z přívalu vod a z ruky cizáků,

jejich ústa mluví lež *

a pravice přísahá křivě.

Bože, novou píseň ti zazpívám, *

na harfě s desíti strunami ti zahraji;

tobě, jenž dáváš králům vítězství, *

který jsi vysvobodil Davida, svého služebníka.