Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zachovej nás při svém slovu
a dej k němu víru živou,
ty sám, Ježíši, Pane náš,
neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Poněvadž sami ze sebe
nemůžeme nic bez tebe,
v tvou ochranu se dáváme
a za to tebe žádáme:
Ať moc pravdy slova tvého
vejde do srdce našeho,
a tak ať jsme země plodná,
pro setbu tvoji příhodná.
V čemkoli jsme pobloudili,
naprav nás, Pastýři dobrý,
k stádu svému na ramenou
přines ovci svou ztracenou!
Slovo tvé, Pane, Kriste náš,
ať neopustí nikdo z nás!
Amen, ať se to vše stane,
zač tebe s vírou žádáme.
ŽALMY
1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. †
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
† Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí, *
od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině, *
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili, *
život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou, *
aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil, *
hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
Seděli v hlubokých temnotách, *
spoutáni železem a strastí,
neboť se vzepřeli Božím příkazům, *
pohrdli úradkem nejvyššího.
Proto jim pokořil srdce útrapou, *
potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vyvedl je z hlubokých temnot *
a roztrhl jejich pouta.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť vylomil bronzové brány *
a železné závory rozbil.
Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
Chřadli pro svou nepravost *
a souženi byli pro své viny;
z duše se jim zhnusil každý pokrm *
a přiblížili se až k branám smrti.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Poslal své slovo a uzdravil je, *
zachránil je ze záhuby.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí.
Nechť podají děkovné oběti, *
nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.
Pustili se po lodích na moře, *
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla *
a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *
jejich duše se třásla v nebezpečí.
Potáceli se, vrávorali jak opilí, *
veškerá jejich zručnost byla v koncích.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek, *
a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, *
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí;
nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *
nechť ho velebí ve sboru starších.
Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Změnil řeky v pustinu *
a prameny vod ve vyprahlou zemi,
plodný kraj v solnou step *
pro zlobu jeho obyvatel.
Změnil poušť ve vodní pláň, *
vyprahlou zemi v prameny vod.
Usadil tam hladové *
a vystavěli si město k přebývání.
Oseli pole, založili vinice, *
domohli se hojné úrody.
Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *
nezmenšil počet jejich dobytka.
Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *
tlakem neštěstí a útrapami.
Ale ten, který vylévá potupu na knížata *
a dává jim bloudit neschůdnou pouští,
pozdvihl chudáka z bídy *
a rodiny rozmnožil jako stáda.
Vidí to spravedliví a radují se, *
každá zloba zavře svá ústa.
Kdo je moudrý, aby to sledoval, *
kdo pochopí Hospodinovu lásku?
Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,
tvoje věrnost až k oblakům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Makabejské
9,1-22
Judova smrt v boji
Když se Demetrios dozvěděl, že Nikanor padl se svým vojskem v boji, poslal znovu do Judska Bakchida a Aíkima a s nimi pravé křídlo vojska. Táhli směrem do Galgaly a utábořili se u Mesalotu v Arbelsku. Města se zmocnili a pobili tam mnoho lidí.
Prvního měsíce roku stého padesátého druhého se přesunuli k Jeruzalému. Brzy se však zvedli a odtáhli k Beretu s dvaceti tisíci mužů a dvěma tisíci jezdců. Juda tehdy tábořil v Elase s třemi tisíci vybraných mužů. Když viděli tak početné vojsko, dostali velký strach a mnozí utekli z tábora, takže z nich zůstalo jen osm set mužů. Juda viděl, že se jeho vojsko rozuteklo právě před hrozící bitvou. Srdce se mu sevřelo, protože už neměl možnost svolat šiky.
V této tísni vyzval zbylé vojáky: „Vzhůru do boje proti našim nepřátelům, snad se nám přece povede je porazit!“ Zrazovali ho od toho a namítali mu: „V žádném případě je nepřemůžeme; ale jestliže se teď zachráníme, vrátíme se později se svými bratry a budeme bojovat. Nyní je nás málo!“ Juda však prohlásil: „To nikdy neuděláme, abychom před nimi utíkali, a jestliže nadešla naše hodina, pak zemřeme statečně za své bratry! Nezůstaňme nic dlužni své slávě!“
Nepřátelské vojsko vytáhlo z tábora a sešikovalo se k boji. Jízda se rozdělila na dvě části; v čele vojska šli prakovníci a lučištníci, v prvních řadách ti nejstatečnější. Bakchides byl na pravém křídle. Z obou stran se blížil šik za zvuku polnic; i z vojska Judova zaznívaly polnice a země duněla pochodem vojsk. Strhla se bitva, která trvala od rána až do večera.
Juda viděl, že Bakchides a jádro jeho vojska jsou na pravém křídle. Shromáždil kolem sebe ty nejodvážnější, rozdrtil pravé křídlo nepřátel a pronásledoval je až k azotské hoře. Když na levém křídle uviděli, že jejich pravé křídlo je rozdrceno, hnali se na Judu a jeho vojsko zezadu. Rozpoutal se zuřivý boj, na obou stranách mnoho raněných padlo. Padl i Juda a ostatní se rozutekli.
Jonatan a Šimon vzali svého bratra a pohřbili ho v hrobě jeho otců v Modinu. Oplakávali ho a celý Izrael naříkal s velikým kvílením. Mnoho dní pro něho truchlili a říkali: „Jak padl hrdina, vysvoboditel Izraele!“
Ostatní Judovy činy, jeho bitvy, důkazy statečnosti a jeho velikosti nejsou zaznamenány, bylo jich totiž příliš mnoho.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. 1 Mak 4,8.9.10.9
Nebojte se útoku nepřátel, vzpomeňte, jak byli zachráněni naši otcové. * I nyní volejme k nebi a náš Bůh se nad námi smiluje.
Pamatujte na jeho podivuhodné činy, které ukázal na faraonovi a jeho vojsku v Rudém moři. * I nyní.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O dobru smrti“ od svatého Ambrože, biskupa
(Cap. 3,9; 4,15: CSEL 32,710.716-717)
Nesme znamení Kristovy smrti
Apoštol říká: Pro mě je ukřižován svět a já světu. Abychom si konečně uvědomili, že k tomuto životu náleží smrt, a dobrá smrt, napomíná nás, abychom nesli na svém těle Ježíšovo umírání; neboť kdo bude mít v sobě Ježíšovu smrt, ten bude mít ve svém těle i život Pána Ježíše.
Ať tedy v nás pracuje smrt, aby v nás pracoval i život; dobrý život po smrti, to je dobrý život po vítězství, dobrý život po skončeném zápase, takže zákon těla už nemůže stát proti zákonu ducha a my už nemusíme zápasit se smrtelným tělem, ale ve smrtelném těle zavládlo vítězství. A sám nevím, zdali nemá tato smrt větší sílu než život. Vede mě však autorita apoštola, který říká: A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Kolika národům přinesla život smrt jednoho! Proto apoštol učí, že ti, kdo žijí tento život, si mají přát jednak tuto smrt, aby Kristova smrt vyzařovala z našeho těla, jednak onu blaženou smrt, kterou se ničí náš vnější člověk, aby byl obnoven člověk vnitřní, a kterou má být stržen náš pozemský stan, aby nám byl otevřen příbytek nebeský.
Jako by už člověk zemřel, jestliže se odvrací od společenství tohoto těla a zbavuje se oněch pout, o nichž ti říká Pán ústy Izaiášovými: Rozvaž nespravedlivá pouta, uvolni uzly jha, utiskované propusť na svobodu, zlom každé jařmo.
Pán se tedy podvolil podstoupit smrt, aby pominula vina; aby však přirozenost znovu neskončila ve smrti, bylo nám dáno vzkříšení z mrtvých. Takže smrtí zmizela vina a vzkříšením byla přirozenosti dána věčnost.
A tak všechno musí projít touto smrtí. Je třeba, abys přecházel ustavičně: přechází se od porušení k neporušitelnosti, od smrtelnosti k nesmrtelnosti, od zmatků ke klidu: Ať tě proto nezaráží slovo „smrt“, ale ať tě těší všechno dobré, co přináší dobrý přechod. Vždyť co jiného je smrt než pohřeb neřestí a vzkříšení ctností? Proto už Bileám říká: Kéž umřu smrtí spravedlivých, to znamená kéž jsem s nimi pohřben, abych odložil své hříchy, a dostalo se mi milosti spravedlivých, kteří na těle i duši nosí znamení Kristovy smrti.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Tim 2,11-12; Řím 8,17
Když jsme s Kristem umřeli, budeme s ním také žít. * Když vytrváme, budeme s ním i kralovat.
Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. * Když vytrváme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky