Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,
v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám:
toť světlo k zjevení
Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení,
oživující vůně, v mdlobách občerstvení.
Raději věřit lidem než Božímu hlasu
páchne zajisté svodem všelikého času.
Ten na písku staví,
kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,
padne, když přijde příval, spasení se zbaví.
Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,
až navěky zůstává, nikdy nezahyne.
Kdo se drží jeho
jako přepevné skály, nebude ničeho
báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.
Ó Otče věčný, z nebe popatř na stádce své,
jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.
Svoje čisté slovo
zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo
činiti vše, co káže učení Kristovo.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. †
Hospodine, slyš modlitbu mou *
a volání mé ať pronikne k tobě!
† Neskrývej tvář svou přede mnou *
v den, kdy je mi úzko.
Nakloň ke mně svůj sluch: *
když volám, rychle mě vyslyš!
Neboť mé dny jako dým se rozplývají *
a mé kosti planou žárem.
Mé srdce usychá spálené jako tráva, *
zapomínám jíst svůj chléb.
Od samého nářku *
jsem jen kost a kůže.
Podobám se pelikánu na poušti, *
jsem jako sova v zříceninách.
Nemohu spát a sténám *
jak opuštěné ptáče na střeše.
Stále mě tupí moji nepřátelé, *
proti mně zuří a proklínají mým jménem.
Vždyť popel jím jako chléb *
a nápoj mísím s pláčem
pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *
neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.
Mé dny jsou jak dloužící se stín *
a já vadnu jako tráva.
Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.
2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
Ty však, Hospodine, trváš na věky *
a tvé jméno po všechna pokolení.
Povstaň a smiluj se nad Siónem, *
neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.
Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *
litují jeho rozvalin:
Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión, *
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných *
a nepohrdne jejich prosbou.
Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců, *
aby vysvobodil odsouzené k smrti,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy *
a království, aby sloužily Hospodinu.
Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Vyčerpal na cestě mou sílu, *
ukrátil mé dny.
Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *
po všechna pokolení trvají tvá léta.
Na začátku jsi položil základ zemi *
a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ona pominou, ty však zůstáváš, *
to vše zetlí jak oděv,
jako šat je vyměňuješ, a mění se. *
Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.
Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *
a jejich potomstvo potrvá před tebou.
Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Slyš, můj lide, má naučení,
naslouchej slovům mých úst!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
3,8-12.19-24.91-97
Král dal postavit zlatou sochu; Danielovi přátelé v ohnivé peci
Někteří Chaldejci udali Judovce, ujali se slova a řekli králi Nabuchodonosorovi: „Králi, buď živ navěky! Ty, králi, jsi vydal rozkaz, aby každý, kdo uslyší zvuk rohu, flétny, citery, harfy, psalteria, dud a hudebníky všeho druhu, padl a klaněl se zlaté soše. Kdo by však nepadl a neklaněl se, bude vhozen do rozpálené ohnivé pece. Jsou tu však někteří muži Judovci, které jsi ustanovil nad správou babylónské provincie, Šadrach, Mešach a Abednego; tito muži na tebe nevzali ohled, králi, nectí tvé bohy a neklanějí se zlaté soše, kterou jsi dal postavit.“
Tu se Nabuchodonosor vůči Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi naplnil hněvem, který změnil jeho tvář. Poručil rozpálit pec sedmkrát víc, než obvykle se rozpalovala. Několika nejsilnějším mužům svého vojska rozkázal svázat Šadracha, Mešacha a Abednega, aby je vhodili do rozpálené ohnivé pece.
A hned ti muži byli svázáni v úplném oblečení, ve svých pláštích, nohavicích i čepicích a vhozeni do rozpálené ohnivé pece. Právě proto, že králův rozkaz byl naléhavý a pec byla velmi rozpálená, plamen ohně sežehl ty muže, kteří svrhli dolů Šadracha, Mešacha a Abednega. Avšak tito tři muži, Šadrach, Mešach a Abednego padli svázaní do rozpálené ohnivé pece. Procházeli se uprostřed plamene, chválili Boha a velebili Pána.
Král Nabuchodonosor užasl, rychle vstal a řekl svým dvořanům: „Copak jste nevhodili tři svázané muže doprostřed ohně?“ Odpověděli a řekli králi: „Ano, králi!“ (Král) pravil: „Hle, já vidím čtyři muže rozvázané, jak se procházejí uprostřed ohně, není na nich úhony a vzhled čtvrtého je podobný Božímu synu.“
Nabuchodonosor přistoupil k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadrachu, Mešachu a Abednego, služebníci Boha, Nejvyššího, vyjděte a pojďte (sem)!“ Šadrach, Mešach a Abednego vyšli ze středu ohně. Satrapové, vladaři, místodržící a královští dvořané se shromáždili a viděli, že oheň neměl žádnou moc nad těly těchto mužů, že ani vlasy na jejich hlavě nebyly spáleny, ani jejich pláště neutrpěly škodu, že (ti muži) ani nenačichli pachem ohně.
Tu zvolal Nabuchodonosor: „Požehnaný Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v něj důvěřovali! Přestoupili královský rozkaz a vydali svá těla, aby nemuseli uctívat a klanět se žádnému bohu, jedině Bohu svému. Vydávám rozkaz: Kdo by rouhavě mluvil proti Bohu Šadrachovu, Mešachovu a Abednegovu, ať patří jakémukoli národu, kmeni nebo jazyku, nechť je na kusy rozsekán a jeho dům srovnán se zemí, neboť není jiný bůh, který by mohl tak vysvobodit.“
Potom král povýšil Šadracha, Mešacha a Abednega v babylónské provincii.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Dan 3,49.50.95
Anděl Páně sestoupil do pece s Azariášem a jeho druhy a vyhnal plamen ohně z pece. * Oheň se jich vůbec nedotkl, ani jim nezpůsobil bolest.
Požehnaný jejich Bůh, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v něj důvěřovali! * Oheň.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze starokřesťanské homilie z 2. století
(Cap. 8,1 – 9,11: Funk 1,152-157)
Pokání s upřímným srdcem
Dokud jsme na zemi, čiňme pokání. Jsme přece jako hlína v rukou řemeslníka: když hrnčíř dělá nádobu a příliš ji rukama vytočí nebo přetrhne, může ji vytvarovat znovu, ale jakmile ji jednou dá do rozžhavené pece, nemůže už jí pomoci. Tak i my: dokud žijeme pozemský život na tomto světě, z celého srdce čiňme pokání za všechno zlé, co jsme spáchali, ať nás Pán může zachránit, dokud máme k pokání čas.
Až totiž odejdeme z tohoto světa, tam už se nebudeme moci vyznávat z hříchů ani činit pokání. A tak, bratři, čiňme vůli Otcovu, uchovávejme si tělo neporušené a zachovávejme přikázání Páně, abychom dostali věčný život. Pán přece říká v evangeliu: Když jste nedovedli uchovat malé, kdo vám dá velké? Pravím vám, že kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci. Tím jako by říkal: Uchovávejte si tělo neporušené a pečeť křtu bez poskvrny, abychom získali život věčný.
A nikdo z vás ať neříká, že toto tělo nebude souzeno ani vzkříšeno. Uvědomte si, že v ničem jiném jste nebyli spaseni a v ničem jiném jste neprohlédli, než jsouce v tomto těle. Máme tedy chovat své tělo jako chrám Boží. Tak jako jste byli v těle povoláni, v těle také přijdete (do království Božího). Jestliže Kristus, Pán, který nás zachránil, byl nejdřív duch, ale stal se tělem, a tak nás povolal, stejně tak i my obdržíme odměnu v tomto těle.
Nuže milujme se navzájem, abychom všichni vešli do království Božího. Dokud máme čas dosáhnout uzdravení, svěřme se božskému Lékaři. A nabídněme mu řádnou protihodnotu. Jakou? Pokání s upřímným srdcem. Neboť on všechno zná předem a ví, co se děje v našem srdci. Vzdávejme mu tedy chválu, a to nejenom ústy, ale i srdcem, aby nás přijal jako syny. Pán přece říká: Moji bratři jsou ti, kdo činí vůli mého Otce.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Ez 18,31.32; 2 Petr 3,9
Oprosťte se ode všech svých nevěrností, utvořte si nové srdce a nového ducha. * Obraťte se, a budete žít!
Bůh je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, ale aby se všichni dali na pokání. * Obraťte se.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky