Hospodine, volám k tobě, pospěš mi na pomoc, *

slyš můj hlas, když k tobě volám.

Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo, *

mé zvednuté dlaně jako večerní oběť.

Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, *

hlídku k bráně mých rtů.

Neskloň mé srdce ke zlému, *

abych se nedopouštěl zločinů,

abych s pachateli bezpráví *

nejídal jejich vybraná jídla.

Když mě udeří spravedlivý, je to laskavost, *

když mě pohaní, je to pro hlavu olej.

Neodmítne ho má hlava, *

avšak pod tíží jejich zloby stále se budu modlit.

U skály byla propuštěna jejich knížata, *

slyšela, jak laskavá byla má slova.

Jako když se oře a vláčí půda, *

jejich kosti byly rozmetány u jícnu podsvětí.

K tobě, Hospodine, Pane, se obracejí mé oči, *

k tobě se utíkám, nevydávej mě smrti!

Zachraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, *

před tenaty pachatelů křivd.

Hlasitě k Hospodinu volám, *

hlasitě Hospodina zapřísahám.

Vylévám před ním svou starost, *

svou tíseň mu vypravuji.

Když můj duch ve mně chřadne, *

ty znáš mou cestu.

Na stezce, po níž kráčím, *

mi nastražili léčku.

Hledím napravo a vidím, *

že nikdo nemá na mě ohled.

Nemám se kam utéci, *

nikdo se nestará o můj život.

Volám k tobě, Hospodine, †

říkám: Tys mé útočiště, *

můj úděl v zemi živých.

Všimni si mého nářku, *

vždyť jsem tak zbědovaný.

Vysvoboď mě od těch, kdo mě pronásledují, *

jsou silnější než já.

Vyveď mě ze žaláře, *

abych chválil tvé jméno.

Obklopí mě spravedliví, *

až se mě ujmeš.

Flp 2, 6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, *

nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu,

ale sám sebe se zřekl, †

vzal na sebe přirozenost služebníka *

a stal se jedním z lidí.

Byl jako každý jiný člověk, †

ponížil se a byl poslušný až k smrti, *

a to k smrti na kříži.

Proto ho také Bůh povýšil *

a dal mu Jméno nad každé jiné jméno,

takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno *

na nebi, na zemi i v podsvětí

a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: *

Ježíš Kristus je Pán.