Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vítej, Jezu Kriste,
z nebeské výsosti,
vítej z Panny čisté,
náš předrahý hosti.
Přišels k nám od Otce,
spasení původce,
z tebe se těšíme,
všichni radujeme,
Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné
zde v tomto vězení,
z lásky své přílišné,
nás všech k vyproštění.
S nebeským bohatstvím
přišels k nám chudičkým,
bys nás obdaroval,
sebe sama nám dal,
Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný,
Syn Všemohoucího,
Pán a Bůh velebný,
nad nějž nic vyššího:
Sebe jsi ponížil,
pro nás hříšné zmařil,
učiněns podobný
nám, krom hříchu rovný
Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo,
že ses tak ponížil,
co k tomu nutilo,
abys hříšným sloužil?
Než milost horlivá,
ta spravedlnost tvá,
chtěls ji vždy činiti,
naším bratrem býti,
Kriste, Králi náš.
ŽALMY
1. ant. Bůh je vykoupil od protivníka.
Kolikrát ho popouzeli na poušti, *
urazili na stepi!
A znovu pokoušeli Boha *
a Izraelova Svatého rozhořčili.
Neměli na paměti jeho pomoc, *
den, kdy je vykoupil od protivníka,
když v Egyptě ukazoval své divy, *
své zázraky na taniské pláni:
V krev změnil jejich řeky *
a jejich potoky, že neměli co pít.
Poslal na ně ovády, kteří je štípali, *
a žáby, které je soužily.
Sarančím dal jejich úrodu *
a kobylkám výtěžek jejich námahy.
Vinice jim potloukl krupobitím *
a jejich smokvoně zničil mrazem.
Jejich dobytek vydal napospas moru *
a bleskům jejich stáda.
Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, †
rozhořčení, nevoli a soužení, *
smečku poslů zhouby.
Dal průchod svému hněvu: †
neochránil je před smrtí, *
i jejich dobytek vydal moru.
Pobil všechny prvorozence v Egyptě, *
prvotiny mužné síly v Chámových stanech.
Ant. Bůh je vykoupil od protivníka.
2. ant. Bůh je přivedl do své svaté země.
Pak vyvedl svůj lid jak ovce, *
jak stádo je vedl na poušti.
Vodil je bezpečně, že neměli strachu, *
jejich nepřátele však přikrylo moře.
Přivedl je do své svaté země, *
k horám, které získala jeho pravice.
Před nimi vyhnal pohany †
a losem jim určil dědictví, *
v jejich stanech usídlil izraelské kmeny.
Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, *
a nedbali na jeho přikázání.
Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, *
zklamali jak zrádný luk.
Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, *
svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
Bůh to slyšel a rozhněval se, *
ostře odmítl Izraele.
Opustil příbytek v Silo, *
stan, kde přebýval mezi lidmi.
Vydal do zajetí svou sílu, *
svou slávu v moc protivníka.
Odevzdal svůj národ meči, *
proti svému dědictví vzplanul hněvem.
Jeho jinochy zhltal oheň, *
jeho panny se neprovdaly.
Jeho kněží padli mečem, *
jejich vdovy nemohly plakat.
Ant. Bůh je přivedl do své svaté země.
3. ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu.
Tu se však probudil Pán jako ze sna, *
jako rek rozjařený vínem.
Zezadu bil své nepřátele, *
stihl je věčnou potupou.
Zavrhl však Josefův stánek *
a Efraimův kmen si nevyvolil,
ale vyvolil si Judovo plémě, *
horu Sión, kterou si zamiloval.
Zbudoval si svatyni jak nebe, *
jak zemi, kterou založil navěky.
Vyvolil si Davida, svého služebníka, *
povolal ho z ovčích ohrad.
Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, †
aby pásl Jakuba, jeho národ, *
Izraele, jeho dědictví.
Pásl je svým bezúhonným srdcem, *
vodil je svou rozvážnou rukou.
Ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu.
Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
Iz 51,17 – 52,2.7-10
Jeruzalému je hlásána radostná zvěst
Probuď se, probuď, vstaň, Jeruzaléme!
Pil jsi z Hospodinovy ruky kalich jeho hněvu;
číši opojení jsi pil a vyprázdnil.
Nevede ho nikdo
ze všech synů, které zrodil,
nedrží ho za ruku nikdo
ze všech synů, které vychoval.
To obojí tě stihlo
– kdo s tebou bude mít soucit?
Zpustošení a zkáza, hlad a meč
– kdo tě potěší?
Tvoji synové leží bez vlády
na rozích všech ulic
jako antilopa v síti,
zahrnuti Hospodinovým hněvem,
hrozbami tvého Boha.
Proto slyš to, ubohý
a opilý, ale ne vínem!
Tak praví tvůj pán,
Hospodin a tvůj Bůh, který se zastává svého lidu:
„Hle, vzal jsem z tvé ruky kalich opojení,
číši svého hněvu;
už ho nebudeš pít.
Dám ho do ruky tvých trýznitelů,
kteří ti říkali: ‚Sehni se, ať (přes tebe) přejdem!‘
Svůj hřbet jsi učinil zemí,
cestou pro chodce.“
Povstaň, povstaň,
sílu si oblékni, Sióne!
Oblékni si svůj nádherný oděv,
Jeruzaléme, svaté město,
neboť už do tebe nevstoupí
neobřezaný a poskvrněný.
Z prachu se otřes, vstaň,
zajatý Jeruzaléme!
Zbav se okovů své šíje,
zajatá siónská dcero!
Jak je krásné (vidět) na horách
nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu,
který zvěstuje pokoj,
hlásá blaho a oznamuje spásu,
který praví Siónu:
„Bůh tvůj kraluje!“
Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas
a jásají spolu,
neboť vidí na vlastní oči,
jak se Hospodin vrací na Sión.
Radujte se a jásejte vespolek,
jeruzalémské trosky,
neboť Hospodin utěšil svůj lid,
vykoupil Jeruzalém.
Obnažil Hospodin své svaté rámě
před očima všech národů
a všechny končiny země
uzří spásu našeho Boha!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Ex 19,10.11; Dt 7,15; srov. Dan 9,24
Hospodin praví: Posvěťte se, synové Izraele, zítra přijde Pán. * A sejme z vás všechnu slabost.
Zítra bude skončena nepravost země a bude vám vládnout Spasitel světa. * A sejme.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 185: PL 38,997-999)
Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe
Probuď se, člověče! Pro tebe se Bůh stal člověkem. Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých a Kristus tě osvítí. Pro tebe, pravím, se Bůh stal člověkem.
Věčně bys byl mrtev, kdyby se nebyl narodil v čase. Nikdy bys nebyl vysvobozen z hříšného těla, kdyby na sebe nebyl přijal tělo, jako mají hříšní lidé. Byl bys věčným ubožákem, kdyby ti nebyl prokázal toto milosrdenství. Nebyl bys znovu ožil, kdyby nebyl vyšel vstříc tvé smrti. Byl bys klesl, kdyby ti nebyl oporou. Byl bys zahynul, kdyby nebyl přišel.
Slavme radostně příchod naší spásy a našeho vykoupení. Slavme svátek, ve kterém velký a věčný den přišel z velkého a věčného dne do tohoto našeho tak krátkého a pomíjivého dne.
Jeho nám Bůh poslal jako dárce spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
Pravda vzešla ze země. Kristus, který řekl: Já jsem pravda, se narodil z Panny. A spravedlnost shlédla z nebe. Kdo věří v toho, který se narodil, ten dosáhne ospravedlnění ne sám ze sebe jakožto člověk, ale od Boha.
Pravda vzešla ze země, poněvadž Slovo se stalo tělem. A spravedlnost shlédla z nebe, poněvadž každý dobrý úděl a každý dokonalý dar přichází shora.
Pravda vzešla ze země, tělo z Marie. A spravedlnost shlédla z nebe, poněvadž nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe.
Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijme v pokoji s Bohem, protože spravedlnost a pokoj se políbily. Skrze Pána našeho Ježíše Krista, protože pravda vzešla ze země. Skrze něho totiž máme přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Pavel neříká: „naší slávy“, ale slávy u Boha, protože spravedlnost nevyšla z nás, ale shlédla z nebe. Proto kdo se chlubí, ať se chlubí ne sám sebou, ale v Pánu.
Proto při narození Pána z Panny oznamovali andělé: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.
Odkud ovšem pokoj na zemi, ne-li proto, že pravda vzešla ze země, to jest, že Kristus se narodil z těla? On je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno, abychom mohli být lidmi, ve kterých má Bůh zalíbení, láskyplně spojenými poutem jednoty.
Radujme se tedy z této milosti, aby naše sláva svědčila o našem dobrém svědomí. Nechlubme se sami sebou, ale chlubme se v Pánu. Proto je řečeno: Ty jsi má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. Vždyť jaká nám od Boha mohla zasvitnout větší milost nežli ta, že maje jednorozeného Syna, učinil jej Synem člověka a naopak zase syna člověka učinil synem Božím?
Hledej zásluhu, hledej příčinu, hledej spravedlnost; a dívej se pozorně, zda najdeš něco jiného nežli milost.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Iz 11,1.5.2
Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů. * Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost pásem jeho ledví.
Spočine na něm duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly. * Spravedlnost.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Pane Ježíši, pospěš a neprodlévej, ať tvůj příchod posilní a povzbudí všechny, kdo plně důvěřují v tvou lásku. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky