Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Boží Synu, ty jsi vinu
shladil nás, všech hříšníků.
Na křížis pněl, muky trpěl
pro nás od protivníků.
Zjednal jsi nám to, co Adam
ztratil skrze pýchu svou
a řeč ďáblovu lichou,
smířil jsi nás v ten smutný čas,
když ses k Otci s velkou mocí
modlil za naše viny:
Odpustiž jim, neb já to vím,
že nevědí, co činí.
Synu Boží, ty jsi zboží
všech duší i bohatství.
V tebe vlitá je i skrytá
plnost celého božství.
Tys studnice, nikdo více;
není žádné milosti,
jedině v tvé plnosti:
kdo chce píti, nežízniti,
ať jde k tobě, váží sobě
u tebe živé vody,
tu vždy pijíc, nežízní víc,
ale má věčné hody.
Ježíši náš, ty dobře znáš,
že jsme plni všech zlostí.
Skrze svou krev nám viny slev
a popřej své milosti.
Ať jsme silní, neomylní
ve víře, v milování,
plníce přikázání,
ať úzkosti vždy s radostí
nesem pro tě v svém životě,
Pane, Králi Sabaoth;
potom nám přej, u sebe dej
v nebesích věčný život.
Nebo:
Má duše se nespouštěj
nikdy Boha svého,
neb on mě neopustí
též času žádného.
V něm je má naděje,
on mě ve dne i v noci
opatruje svou mocí,
když se mi zle děje.
Abych vždy mohl jíti
jen po cestách přímých,
k své škodě neblouditi
v temnostech omylných,
světlo slova svého
přede mnou rozsvěcuje
a mě vždy ochraňuje
před lstí ďábla zlého.
Byť pak mě opustili,
jak se v světě děje,
moji přátelé milí,
když mi sám Bůh přeje,
rychle svou milostí
mě zbaví všeho zlého,
duši, tělu škodného,
přivede k radosti.
Jemu já se oddávám
v štěstí, také v psotě,
jeho vždycky zůstávám
v smrti i v životě.
Vím, že neopustí
doufajícího v něho,
že zachrání každého,
kdo se ho nespustí.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Kdo má zalíbení v Hospodinově zákoně,
ve svůj čas přináší ovoce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
7,1-10
Velekněz Melchizedech
Melchizedech byl král Sálemu a kněz Boha Nejvyššího. Když se Abrahám vracel po porážce králů, vyšel mu vstříc a požehnal mu. Abrahám mu přidělil ze všeho desátek. (Jméno Melchizedech) se vykládá „král spravedlnosti“ a král Sálemu zase (znamená) „král pokoje“. Neuvádí se jeho otec, matka, rodokmen, kdy začal žít a kdy skonal; a tím se podobá Božímu Synu a zůstává knězem navždy.
Uvažte jen, jak velký musí být ten, jemuž dal Abrahám jako desátek nejlepší část z kořisti, on, patriarcha! Léviovi potomci, kterým se dostává kněžského poslání, mají sice právo (stanovené) v Zákoně, že mohou vybírat desátky od lidu, to je od vlastních bratří, kteří přece také pocházejí od Abraháma. Ale (tady) dostává od Abraháma desátek někdo, jenž nepochází z jejich středu, a uděluje požehnání tomu, kdo byl nositelem přislíbení! O tom přece není vůbec sporu, že požehnání dostává nižší od vyššího!
(A dále:) tady dostávají desátek lidé smrtelní, tam však někdo, o němž se svědčí jako o živém. (A konečně:) když dal desátek Abrahám, dal ho tím – abych tak řekl – i Lévi, ačkoliv on smí sám desátky vybírat. Byl totiž ještě v bedrech svého praotce, když mu Melchizedech přišel naproti.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Gn 14,18; Žid 7,3; 6,20
Melchizedech, král Sálemu, kněz Boha Nejvyššího, přinesl chléb a víno, a podobá se Božímu Synu. * Zůstává knězem navždy.
Kristus je velekněz podle řádu Melchizedechova. * Zůstává.
DRUHÉ ČTENÍ
Z věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi
(Lumen gentium, n. 9)
Církev, viditelná svátost spasitelné jednoty
Hle, blíží se dni, praví Hospodin, kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu… Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem… Neboť mě poznají všichni od nejmenšího až do největšího, praví Hospodin. Tuto novou smlouvu uzavřel Kristus, novou úmluvu ve své krvi; ze Židů i pohanů si povolal lid, aby ne podle těla, nýbrž v Duchu rostl v jednotu a byl novým lidem Božím. Ti, kdo věří v Krista, kdo se znovu narodili skrze slovo živého Boha, ne ze semene pomíjejícího, ale nepomíjejícího, ne z těla, ale z vody a Ducha Svatého, tedy vytvářejí rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví…, který kdysi nebyl jeho lidem, teď však je to lid Boží.
Tento mesiášský lid má svou hlavu – Krista, ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění, nyní slavně vládne na nebi, neboť získal jméno, které je nade všechno jméno. Tento lid má svůj stav – důstojnost a svobodu Božích dětí, v jejichž srdci přebývá Duch Svatý jako v chrámě. Má svůj zákon – nové přikázání milovat tak, jak nás miloval Kristus. A má svůj cíl – Boží království, jemuž dal pozemský počátek sám Bůh a které má dále růst, až je on sám také dokoná na konci času, kdy se ukáže Kristus, náš život, a kdy také tvorstvo bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. A tak ačkoli tento mesiášský lid vůbec nezahrnuje všechny lidi a nejednou představuje malé stádečko, je pro celé lidské pokolení naprosto bezpečným zárodkem jednoty, naděje a spásy. Kristus ho ustavil jako společenství života, lásky a pravdy, činí z něho nástroj vykoupení všech lidí a posílá jej do celého světa jako světlo světa a sůl země.
A jako už byl starý tělesný Izrael putující kdysi pouští nazýván Božím shromážděním, tak také nový duchovní Izrael, putující v tomto čase a vyhlížející trvalé město, které přijde, je nazýván církví Kristovou. Sám ji totiž získal svou krví, naplnil svým Duchem a vybavil vhodnými prostředky viditelné a společenské jednoty. Shromáždění těch, kdo s vírou vzhlížejí k Ježíši jako k původci spásy a zdroji jednoty a pokoje, svolal Bůh a ustavil církev, aby byla pro všechny společně a pro každého zvlášť viditelnou svátostí této spasitelné jednoty.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Petr 2,9.10; Žl 33 (32),12
Vy jste lid patřící Bohu jako vlastnictví. * Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, blaze lidu, který si Bůh vyvolil za svůj majetek. * Kdysi.
MODLITBA
Modleme se.
Milosrdný Bože, v tebe skládáme všechnu svou naději, vyslyš naše prosby a chraň nás, odpusť nám všechny hříchy, pomáhej nám, abychom žili v tvé milosti, a dej nám dosáhnout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2021 J. Vidéky