Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, *

pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.

Úplně ze mě smyj mou vinu *

a očisť mě od mého hříchu.

Neboť já svou nepravost uznávám, *

můj hřích je stále přede mnou.

Jen proti tobě jsem se prohřešil, *

spáchal jsem, co je před tebou zlé,

takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, *

že jsi bez úhony ve svém soudu.

Hle, s vinou jsem se narodil *

a v hříchu mě počala má matka.

Hle, líbí se ti upřímné srdce, *

ve skrytu mě učíš moudrosti!

Pokrop mě yzopem, a budu čistý, *

umyj mě, a budu bělejší než sníh.

Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, *

ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.

Odvrať svou tvář od mých hříchů *

a zahlaď všechny mé viny.

Stvoř mi čisté srdce, Bože! *

Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

Neodvrhuj mě od své tváře *

a neodnímej mi svého svatého ducha.

Vrať mi radost ze své ochrany *

a posilni mou velkodušnost.

Bezbožné budu učit tvým cestám *

a hříšníci se budou obracet k tobě.

Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, *

ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.

Otevři mé rty, Pane, *

aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

Vždyť nemáš zálibu v oběti, *

kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.

Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, *

zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

Pane, obšťastni Sión svou přízní, *

znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.

Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách, *

na oltář ti budou klást býčky.

Hab 3,2-4.13a.15-19

Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu, *

bál jsem se, Hospodine, tvého díla,

v průběhu let ho uskutečni, †

v průběhu let (ho) oznam. *

Kdykoli se hněváš, vzpomeň na smilování!

Bůh přijde z Temanu, *

Svatý z hory Faran.

Jeho velebnost zahaluje nebesa, *

země je plná jeho slávy.

Sám září jako světlo, †

z rukou mu (tryskají) paprsky, *

tam je skryta jeho síla.

Vyšel jsi spasit svůj národ, *

spasit (jej) i svého pomazaného.

Svým koním jsi otevřel cestu v moři, *

v bahnu mnoha vod.

Slyšel jsem o tom a mé nitro se zachvělo, *

rty se mi třásly strachem při té zprávě,

kostižer mi vniká do kostí, *

mé kroky pode mnou vrávorají.

Počkám však v klidu na den tísně, *

jenž dolehne na lid, který se na nás chce vrhnout.

I když fíkovník nevykvete *

a vinná réva nepřinese plody,

i když zklame výnos olivy *

a pole nevydají pokrm,

i když zmizí brav ze stáje *

a skot nebude v chlévech,

já přesto budu jásat v Hospodinu, *

budu plesat v Bohu, svém spasiteli!

Hospodin, Pán, je mou silou, †

mé nohy učiní podobné (nohám) laní *

a zavede mě na mé výšiny.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, *

chval svého Boha, Sióne,

že zpevnil závory tvých bran, *

požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj *

a sytí tě jadrnou pšenicí.

Sesílá svůj rozkaz na zemi, *

rychle běží jeho slovo.

Dává sníh jako vlnu, *

jíní sype jako popel.

Shazuje své krupobití jako drobty chleba, *

jeho mrazem tuhnou vody.

Posílá své slovo, a rozpouští je, *

poroučí zavanout svému větru, a vody se rozproudí.

Oznámil své slovo Jakubovi, *

své zákony a přikázání Izraeli.

Tak nejednal se žádným národem: *

nesdělil jim svá přikázání.