Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, *

kdo dlíš ve stínu Všemocného,

řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, *

můj Bůh, v něhož doufám!“

Neboť on tě vysvobodí z léčky ptáčníka, *

ze zhoubného moru.

Ochrání tě svými perutěmi, †

uchýlíš se pod jeho křídla, *

štít a pavéza je věrnost jeho.

Nemusíš se bát noční hrůzy, *

šípu létajícího ve dne,

moru, který se plíží ve tmě, *

nákazy, jež pustoší o polednách.

I když padne po tvém boku tisíc a po tvé pravici deset tisíc, *

k tobě se přece nepřiblíží.

Svýma očima jen můžeš hledět, *

a spatříš odplatu bezbožníků.

Neboť Hospodin je tvé útočiště: *

za ochranu zvolil sis Nejvyššího.

Nepřihodí se ti nic zlého *

a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží.

Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, *

aby tě střežili na všech tvých cestách.

Na svých rukou tě ponesou, *

abys nenarazil o kámen svou nohou.

Po zmiji a hadu budeš kráčet, *

šlapat budeš po lvu i draku.

„Vysvobodím ho, protože lne ke mně, *

ochráním ho, protože zná mé jméno.

Vyslyším ho, až mě bude vzývat, †

budu při něm v tísni, *

zachráním ho a oslavím.

Nasytím ho dlouhým věkem *

a ukáži mu svou spásu.“