- neděle v mezidobí C – Přímou cestou
pomůcky: Andělín, Zloun, Ježíš, muž, Pepa, Emil, PC?
Ježíš: Pojď za mnou! Následuj mě!
muž: Pane Ježíši, mám tu ještě nějaké úkoly. Dovol mi, abych je splnil, a pak za tebou půjdu.
Ježíš: Nech úkoly ostatním. Ty pojď za mnou hned. Když se jednou rozhodneš jít za mnou, musíš se svého starého života vzdát a dělat jen to, k čemu tě volám já.
Zloun: Zdar
Andělín: V evangeliu jsme slyšeli o tom, že Pán Ježíš na cestě do Jeruzaléma (kde měl trpět a zemřít) potkal mimo jiné tři lidi, kteří chtěli jít za ním. Jednoho odradilo nepohodlí. Druhý a třetí člověk chtěli také jít za Ježíšem, ale ne hned, snad někdy později. Každý měl v tu chvíli něco důležitějšího k vyřizování. Pán Ježíš jim však řekl, že když se člověk pro něj rozhodne, nemá se otáčet zpátky. Pro vás , děti, to znamená, že nemáte dělat něco, co se Bohu nelíbí, co se Pánu Bohu nelíbí.
Zloun: Fuuuj, poslouchat, to nikdy!!! A Pána Boha už vůbec ne, my zlouni jsme se naopak rozhodli, že nikoho poslouchat nebudeme, že si chceme dělat to, co se nám zachce a doufám, že hodně lidí – zvláště dětí – přemluvíme, aby byli na naší straně. Jen se pojďme podívat, jak se daří poslouchat Pepovi a Emilovi.
Emil: Pepo, mám super novou hru do počítače, bude se ti líbit, pojď, hned si ji zahrajeme!
Pepa: To nejde, Emile, máma mi zakázala hrát hry na počítači.
Emil: Však není doma a nic se nedozví.
Pepa: Ne, to by byl přece podvod.
Zloun: Emil Pepu asi nepřesvědčí, budu mu muset pomoct! Pepo, ta hra bude určitě úžasná, lepší jsi nikdy nehrál, mamka je přece v práci a přijde až za hodinu, můžete to aspoň chvilku zkusit.
Emil: No tak, Pepo, aspoň chvilku.
Pepa: Tak jo, chvilku. Teda, to je super hra. Jooo, zaboč, vezmi tam ten meč a prosekej se k pokladu!
Emil: Počkej, nejdřív musím odstranit ty ochránce. Jo, super!
Pepa: Ty, Emile, mě hryže špatné svědomí!
Emil: Co tě hryže? Co to je to svědomí? To ti jako uhryzne ucho, nebo co?
Pepa: Ne, to se tak jen říká, to je takový vnitřní hlas, který mi říká, že dělám něco špatně.
Emil: Tak ho nech hryzat a hraj!
Pepa: Ne, já už nechci, neměli jsme vůbec hrát, když mi to mamka zakázala. Když ji neposlouchám, je smutná, a navíc je to hřích.
Emil: Hřích? To je zase co? Nějaký zvíře?
Pepa: Ale ne, to je špatný skutek. Nejen že jsem neposlechl mamku, ale taky Pána Boha, který nám řekl, že máme poslouchat své rodiče a nepodvádět.
Emil: Když ty to bereš nějak moc vážně!
Pepa: To ty bys měl ale také, když věříš v Pána Boha a chodíš do kostela a začal jsi být ministrant!
Emil: Když já se to teprve všechno učím.
Pepa: To já taky, víš co, pomodlíme se, abychom měli sílu poslouchat a rodiče ani Bůh kvůli nám nebyli smutní.
Emil: Tak dobře!
Andělín: Tak děti, kdybyste někdy slyšely v srdíčku hlas, že něco je špatné, že byste to neměli dělat, tak ho zkuste poslechnout. Musíte si ale dát pozor, aby to naopak nebyl hlas zlouna, který vás navádí na špatné věci. Abychom věděli, co je dobré, máme Desatero přikázání, také se můžete dívat na život P. Marie nebo Ježíše, jak jednali oni. Když si vůbec nevíte rady, zeptejte se rodičů, co je správné.
