- neděle v mezidobí C – Umět děkovat
pomůcky: Andělín, Ježíš, Lenka, babička, bonboniera
Andělín: Ahoj děti, Pán Ježíš v dnešním příběhu uzdravil několik těžce nemocných, kdo si vzpomene, kolik jich bylo? Ano, 10. Ale pouze jeden na něco nezapomněl, co to bylo? Poděkovat. Často na to lidé zapomínají, a pak si o nich druzí mohou myslet, že jsou nevychovaní a nezdvořáci. Také Lenka se to musela naučit:
babička: Ahoj, Leni, něco pro tebe mám, když jsi měla ten svátek.
Lenka: Ahoj, babi, juuu, super, bonboška, miluju čokoládu!
babička: Nezapomněla na kouzelné slovíčko?
Lenka: Jak kouzelné, já přece nejsem kouzelnice a neumím čarovat.
babička: Kouzelné je proto, že otvírá lidská srdce pro lásku.
Lenka: Vážně? A co je to za slovo, babi?
babička: Děkuji!
Lenka: Ajo, promiň, babi, děkuji za tu bonbonieru.
babička: Člověk někdy zapomene, ale musíme hlídat, abys nedopadla jako ta nevděčná princezna!
Lenka: Nevděčná princezna? O té jsem nikdy neslyšela, co se ji stalo?
babička: Byla pořádně namyšlená a nikdy nikomu za nic nepoděkovala. Vždycky říkala: „Csss, já jsem princezna, ještě by mi ostatní měli děkovat, že se s nimi vůbec bavím a že mi mohou sloužit!“ To víš, že ji neměl nikdo rád, protože když neotvírala srdíčka lidí tím kouzelným slovem, zůstala pro ni zavřená.
Lenka: To musela mít teda smutný život a co se s ní stalo?
babička: Jednou za ní přišel kouzelný dědeček a řekl jí, že ji splní jedno přání.
Lenka: A co si přála?
babička: Nové šaty ze zlata.
Lenka: A dědeček to splnil?
babička: Ano, ale ani mu nepoděkovala. Tak použil jiná kouzelná slova a princezna od té doby nedokázala říct nic jiného než slovo „děkuju“. To víš, lidé se ji nejdříve smáli, pak si z ní dělali legraci, třeba se zeptali: „Vaše jasnosti, chtěla byste mít v pokoji žáby?“ A princezna odpověděla: „Děkuji!“ Pak toho dokonce začali využívat a ptali se: „Princezno, určitě byste si přála, abych si vzala Vaše krásné šaty!“ A princezna zase řekla jen: „Děkuji!“ Tak si sloužící odnesli její šaty a šperky. Protože princezna byla nešťastná a bála se, že by se ji někdo zeptal na celý zámek, utekla do lesa a hledala kouzelného dědečka.
Lenka: A našla ho?
babička: Po dlouhém hledání ano.
Lenka: A pomohl ji kouzelný dědeček?
babička: Když viděl, že už se princezna opravdu polepšila, tak mu ji bylo líto a vrátil ji zase normální řeč.
Lenka: Téda, to už raději nikdy nezapomenu poděkovat!
babička: Ale děkovat máme hlavně Pánu Bohu, že se o nás stará, a to můžeme udělat v modlitbě.
Andělín: Tak děti, vaším úkolem na další týden bude poděkovat každý den Bohu aspoň za 3 věci, které jste ten den zažili nebo viděli.
