- neděle v mezidobí A – Být opravdoví
pomůcky: Andělín, Zloun, Ježíš, Pepa, Emil, Jana, zabalený bonbón s kamínkem, sáček bonbónů
Ježíš: Nepřišel jsem zrušit zákony, ale chci, abyste je plnili z lásky, a nejen „jako“, jen naoko. Protože Bůh je láska a vidí do srdce každého člověka. Každý, kdo se na svého bratra zlobí, přijde před soud. Usmiřte se s těmi, se kterými jste se pohádali a nebavíte se spolu. Pán Bůh chce, abyste se měli všichni rádi. Pokud vás někdo navádí ke zlému, zažeňte ho. To, co vede ke zlému, zahoďte!
Zloun: Ach jo, zase Ježíš mluví proti nám zlounům, nevím, co pořád má. Vždyť je to hrozná nuda, jak jsou pořád všichni hodní a poslušní. Ale naštěstí se mi podařilo včera pěkně si popovídat s Emilem, už jsme se skamarádili a poslouchá mě. To bude legrace! (odchází)
Andělín: Ahoj děti, kdo z vás má rád bonbóny? Na jeden bonbón se podíváme zblízka. Rozbalíme ho…jejda, místo bonbónu je v něm kamínek! Zvenku to vypadalo, že máme bonbón, ale ve skutečnosti je to kamínek. Chtěl by někdo z vás dostat takový bonbón? Určitě byste se na toho člověka, který by vám ho dal, zlobili, že vás ošidil. Tak to vypadá, když někdo dělá věci jen naoko, jenom „jako“ Například někdo se tváří jako kamarád, ale za zády pomlouvá a říká škaredé věci. To už se stalo i Pepovi:
Zloun: Tak, Emile, nezapomeň, jak jsme si včera povídali, jak je super, když si z někoho uděláš legraci, na něčem ho napálíš a že je dobré všem říct, jak jsi skvělý a nejlepší! (Zloun se objevuje na boku)
Emil: Neboj, nezapomněla jsem! Dnes to určitě vyzkouším!
Emil: Ahoj Pepo, teda, včera jsi hrál skvěle fotbal, jsi fakt úžasný. A jak ti jde ta matika, to je prostě paráda!
Pepa: Ahoj Emile, děkuju, to jsi hodný. Hele, mám tady sáček bonbónů, taky ti chci udělat radost, vezmi si je!
Emil: Díkec. To si dám!
Pepa: Já už běžím ministrovat do kostela, tak čau! (v pozadí se objeví Zloun, přichází Jana)
Zloun: Emile, Jana se kamarádí více s Pepou než s tebou, mohl bys jim to kamarádství nějak překazit!
Emil: Ahoj Jano, tobě to dnes sluší! (Zloun zmizí)
Jana: Ahoj Emile, zahlídla jsem tady Pepu, kam běžel?
Emil: Valil do kostela, on je fakt divnej.
Jana: Pepa je ministrant, to je přece super, že pomáhá panu faráři!
Emil: Ale včera úplně zvoral písemku z matiky a fotbal hraje jako mimino, hrůza pohledět.
Jana: Já myslela, že jste kamarádi?
Emil: Jako jo, no, ale nedaří se mu tak jako mně, ve fotbale jsem teď hvězda! Hele, mám sáček bonbónů, víš co, sníme je společně. Mám super nápad, schováme papírky a zabalíme do nich malé kamínky, pak to někomu nabídneme a počkáme, jak se bude tvářit, až to rozbalí. (v pozadí se objeví Zloun)
Zloun: Jo, Emile, to je perfektní nápad!
Jana: Emile, tobě asi hrabe, každého to jenom naštve!
Emil: Neblbni, to bude přece legrace.
Jana: No, bav se sám, já jdu do skautu, zdar.
Emil: Tak si jdi, no, já to stejně udělám a vystřelím si z lidí, bude to legrace!
Andělín: Ten bonbón vypadal jako opravdový, ale uvnitř to vlastně bonbón nebyl. Vypadal jinak zvenku a jinak zevnitř. Připomněl nám, že my takoví být nemáme, že máme být upřímní, a ne falešní. Když už něco děláme, máme to dělat s láskou. Takže úkol na tento týden: Nebudeme se na sebe zlobit, ale budeme si odpouštět a budeme dělat všechno opravdově, ne jen „jako“.
