Zloun: Tááák, to se divíte, že jsem tady já, zase jsem Andělína trochu zaměstnal… musí dávat do pořádku pěknou šmodrchanici. Postrašil jsem Pepu, takže mu spadl hrnek a rozbil se, pak jsem ho navedl, aby řekl mamince, že to udělala Lenka. Takže teď to řeší a já si to tady můžu užívat místo Andělína. Jo, už se blíží Velikonoce, a to se nám zlounům vždycky docela dost dařilo. Navádíme kluky, aby holkám na velikonoční pondělí pořádně nemlátili. Ale v době Ježíše, to bylo ještě lepší… Jidáše jsme navedli, aby zradil Pána Ježíše. Vojáky jsme navedli, aby Ježíše zatkli a bili, dokonce ukřižovali, no, prostě byla to pořádná legrace!

Andělín: Teda zoune, to jsem si mohl myslet, že jsi mě schválně zdržel, abys tady dětem vykládal nějaké čertoviny!

Zloun: Copak to není pravda?

Andělín: Zapomněl jsi ale říct to nejdůležitější, že Ježíš vstal z mrtvých a přemohl smrt a moc všech zounů, my andělé jsme byli v prázdném hrobu, vše jsme viděli… a také jsme to řekli jeho učedníkům, aby se nebáli, že Ježíš zase žije.

Zloun: No jo, vy vždycky pokazíte všechnu zábavu! Tak krásně se třásli strachem před vojáky! Nudím se, jdu se podívat, jak to dopadlo s Pepou a Lenkou…

Andělín: Jen pěkně zmiz! Naštěstí to dopadlo dobře. Pepa je správný kluk, tak se nakonec přiznal, že hrníček rozbil on a že se bál trestu, proto to svedl na Lenku. Také se už omluvil a Lenka mu to odpustila. Však se také můžeme podívat, co zrovna dělají:

máma: Leni, pojď, pomůžeš mi přesadit kaktusy.

Lenka: Au, ty mají ale ostré trny, to bolí!

máma: Ale prosím tě, to nic není. Představ si, že o Velikonocích si budeme připomínat, jak Pánu Ježíši dali korunu z trní, to teprve bolelo…a jak ho bičovali a přibili na kříž.

Lenka: Ale mami, vždyť dělal zázraky, proč prostě nezmizel, proč si nechal ubližovat?

máma: Protože nás má moc rád. Když to všechno vydržel, přestože byl bez viny a je Boží Syn, zvítězil tím nad smrtí a nás zachránil.

Lenka: To je nějaké složité, moc tomu nerozumím.

máma: Zkusím ti to vysvětlit. Když dnes Pepa na tebe svedl rozbitý hrnek, zlobila ses. Kdyby šlo o něco většího – třeba kdyby někdo vyloupil banku, jistě by za to někdo dostal velký trest, že?

Lenka: Určitě, když udělal něco moc špatného!

máma: No, ale kdyby někdo tu vinu vzal na sebe, snesl ten trest, toho zloděje by zachránil a on by měl šanci se polepšit, ne?

Lenka: Proč by to někdo dělal?

máma: Z velké lásky k lidem. Lidé dokážou být zlí a hodně toho pokazili, Ježíš je učil lásce a dokázal to svým životem. Ukázal všem, že to jde!

Lenka: A co vlastně se Ježíšovi všechno stalo?

máma: Tak poslouchej, řeknu ti to hezky po pořádku:                                                       (sam.: Ježíš na oslátku)

Pašije pro malé děti…

(přichází Ježíš s několika apoštoly – vše se hraje pantomimou)

Vypravěč: Tři roky už Ježíš putoval po městech a vesnicích Izraele, aby všem zvěstoval radostnou zprávu: přišla chvíle, v níž Bůh všem nabízí, aby se stali jeho přáteli a Božími dětmi. Stalo se to díky tomu, že se Pán Ježíš rozhodl z lásky se za nás obětovat a vzít na sebe trest za to, co my lidí děláme špatného a zlého. Události začaly několik dní před Velikonocemi. Ježíš s apoštoly zamířil jako každý rok do Jeruzaléma, aby tam oslavil svátek. Když dorazili do blízké vesnice, řekl Ježíš dvěma ze svých apoštolů:           (Apoštol, Jan, Ježíš, osel)

Ježíš: Jděte do vesnice, která je před vámi: naleznete oslíka. Odvažte ho a přiveďte!

Apoštol: Ano, Ježíši, už jdeme!

Jan: Á, tady je! Pojď, oslíku, poneseš krále celého světa!

Vypravěč: Apoštolové přivedli oslíka, Ježíš se na něj posadil a vyjeli. (maňásek oslíka – drží jeden apoštol nebo živý oslík hraný)

(na děti) Víte, jak se tenkrát vítal král? Lidé prostírali své pláště na cestu, jiní lámali větve ze stromů a mávali jimi na pozdrav, volali slova na přivítanou:

všichni: Hosana! Sláva Ježíši! Ať žije král Izraele!  (vyzkoušíme si to, děti vstanou, přední řada dostane palmové ratolesti, ostatní aspoň mávají a volají, herci předkládají pláště, Ježíš jede, pak se děti posadí)

Vypravěč: Židé slavili Velikonoce rodinnou večeří, při níž si připomínali velké činy, které Bůh vykonal, aby zachránil židovský národ z otroctví v Egyptě. Ježíš slavil tuto večeři se svými přáteli; dva dny před svátkem je tedy svolal k večeři, poslední v jeho pozemském životě. (Apoštol, Jidáš, Jan, Ježíš)

Apoštol: Pojďme, oslavíme večeři s Ježíšem a přáteli, to bude super!

Jidáš: Jsem z té cesty ale celý zaprášený a špinavý, zavoláme nějakého sluhu, aby nám umyl nohy!

Vypravěč: V těch dobách bylo zvykem, že pán domu přikázal sloužícím, aby umyli nohy hostům, než půjdou ke stolu. (předvádí) Toho večera Ježíš sám nalil vodu do umyvadla a začal apoštolům umývat nohy, to bylo velké překvapení. Ježíš to apoštolům vysvětlil:

Ježíš: Jestliže jsem já, váš Pán, toto vykonal z lásky k vám, mnohem více takových projevů lásky musíte vy ukázat jeden k druhému. Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás: podle toho poznají, že jste moji učedníci.

Vypravěč: Začali jíst, potom Ježíš řekl větu, která všechny překvapila:

Ježíš: Amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.

Vypravěč: Apoštolové se nevěřícně mezi sebou dohadovali, kdo z nich to může být. Apoštol Jidáš věděl, že Ježíš vidí do srdcí lidí a ví, co v nich je, proto si Jidáš uvědomil, že je odhalen, a odešel, aby Ježíše zradil, měl za to slíbeno třicet stříbrných mincí. (Jidáš odchází)

Ježíš při této památné poslední večeři vzal chléb, požehnal ho, rozlámal a dával ho přítomným se slovy:

Ježíš: Vezměte a jezte z toho všichni, toto je mé tělo, které obětuji za vás. (Ježíš láme chléb, dává apoštolům, ti ulomí kousky a dají dětem v první řadě)

Vypravěč: Potom vzal kalich vína, požehnal ho a podal ho apoštolům se slovy:

Ježíš: Vezměte a pijte z toho všichni: toto je má krev, která bude prolita, aby všem byly odpuštěny hříchy. To dělejte na mou památku.

Vypravěč: Od té doby slavíme mše svaté a Pán Ježíš vždy přichází do proměněného chleba a vína. Po večeři se Ježíš se svými apoštoly vydal na do Getsemanské zahrady. Tam se vzdálil od ostatních a modlil se k Otci. Protože věděl, co se má stát, měl obavy, jestli bude mít dost sil to zvládnout, věděl, že ho čeká velké utrpení, proto prosil svého tatínka – Boha Otce, aby mu dodal sílu a On to udělal. Potom se Ježíš vrátil se k apoštolům, kteří spali. Probudil je a řekl:

Ježíš: Už přichází hodina, v níž budu vydán do rukou mých nepřátel. Přiblížil se ten, který mě zradil.  (přichází voják a Jidáš)

Vypravěč: A opravdu, brzy na to k nim dorazila skupina vojáků, ozbrojených meči a holemi. Vedl je Jidáš, který jim řekl:

Jidáš: Koho políbím na tvář, to je Ježíš; toho zatkni!

Vypravěč: Pak Jidáš přistoupil k Ježíšovi a řekl:

Jidáš: Bud‘ zdráv, Mistře! (obejme ho a políbí na tvář)

Vypravěč: Voják spoutal Ježíše a přivedl ho před soud sestavený ze starších židovského národa. (vzadu maňásek Žida) Ti zavolali falešné svědky, aby obvinili Ježíše, ale nedokázali mu žádnou vinu. Vedoucí Kaifáš se Ježíše zeptal:

Kaifáš: Kdo vlastně jsi? Za koho se považuješ?

Ježíš: Já jsem Kristus, Syn Boží!

Kaifáš: To je rouhání, je hoden smrti, protože se vydáváš za Boha. Nemáme však moc odsoudit Tě k smrti; to podle zákona mohou jen Římané. Odveďte Ježíše k římskému vládci Pilátovi, aby vynesl trest smrti. (přechází)

voják: Vážený Piláte, přivedl jsem zajatého Ježíše, který se vydává za Spasitele – Zachránce lidí!

Pilát: Předveď ho!

Vypravěč: Pilát Ježíše vyslýchal a nenašel žádné provinění. Chtěl ho propustit, ale dav stále křičel: „Na smrt! Na smrt!“ Pilát tedy učinil poslední pokus.

Pilát: Je zvykem, že o Velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete, abych propustil Barabáše, nebo tohoto Ježíše?

Vypravěč: Barabáš byl zlý, ale lidé byli zastrašeni a podplacení, a tak křičeli: „Propusť Barabáše! Ježíše pošli na kříž! Pilát tedy poslal Ježíše na smrt, ale Ježíš to chtěl všechno vytrpět z lásky k nám, za všechny naše špatné a zlé skutky, aby nás zachránil a smrt přemohl. Na své křížové cestě Ježíš mnoho vytrpěl (naznačit jako živý obraz – Ježíš nese kříž, voják je napřažený k ráně, Pilát drží trnovou korunu): bičovali ho, vložili mu na hlavu trnovou korunu, na ramena mu vložili kříž a vedli ho na místo zvané Lebka, kde ho hřeby přibili na kříž. Vedle něho byli ukřižováni dva zloději. Všichni apoštolové utekli ze strachu, aby je také nezajali a neublížili jim. Jenom Jan se nebál a  doprovodil Ježíše a stál pod křížem s Marií, Ježíšovou matkou a pár věrnými přáteli.

Ježíš: Maria, místo mne ti bude synem Jan. Jane, postarej se o Marii.

Někteří lidí, zvláště vojáci, se Ježíšovi vysmívali.

voják: Jiné zachránil, ať zachrání i sám sebe! Ať sestoupí z kříže, když je ten Boží Syn – chachá!

Vypravěč: Ježíš ale vzal na sebe to hrozné utrpení dobrovolně za celé lidstvo – i za ty posměváčky. Odpouštěl vojákům, kteří mu ubližovali, i lidem, kterří se mu vysmívali; zdvihl oči k nebi a modlil se:

Ježíš: Otče, odpust‘ jim, vždyť nevědí, co činí.

Vypravěč: Kolem třetí hodiny odpoledne zvolal Ježíš:

Ježíš: Otče, do tvých rukou odevzdávám svou duši.

Vypravěč: Po těch slovech zemřel. Později několik přátel sňalo jeho tělo z kříže, ovinuli ho do bílých pláten, uložili Ježíše do blízkého hrobu ve skále a ten uzavřeli tak, že před vchod přivalili velký kámen.     (předvádí)

Tím ale Ježíšův příběh neskončí, Ježíš přemohl smrt, třetí den vstal z mrtvých a do srdce jeho přátel se zase vrátila radost.                    (Ježíš vstane, bílou látku přehodí přes stůl, apoštolové a Marie se radují)

potřeby: palmy, kostýmy (Ježíš, 2 apoštolové, Jidáš, voják, Pilát, Marie, Kaifáš – může být maňásek), kalich, chléb, trnová koruna, bílé plátno, kříž, meč, osel, helmice, červená látka, lavor, osuška

postavení: vpravo: kříž, vzadu rudá  látka, uprostřed: stůl, ze kterého se pak udělá hrob obrácením, na něm bílý ubrus, ze kterého se pak udělá plátno na zabalení těla – u něho vše k večeři, vlevo: osel, keře jako Getsemany, vpravo: lavor, osuška, vzadu: palmy, trnová koruna