- neděle v mezidobí A – Pošli mne, půjdu já
pomůcky: Andělín, Ježíš, Pepa, Emil, Zloun
Ježíš: Všude je mnoho lidí, kteří potřebují pomoc, je mi jich líto, ke každému nemohu přijít a učit ho a pomáhat mu na cestě do nebe. Bylo by potřeba dalších lidí, kteří by šli a hlásali příchod Božího království. Vyberu dvanáct apoštolů z vás, povedete ostatní: Bude to Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub, Tadeáš, Šimon a Jidáš. Vám dávám moc uzdravovat, řekněte lidem, že Boží království už je blízko.
Andělín: Ahoj děti, tak už víte, že Emil se stal také ministrantem, ale není to vůbec jednoduché, musí se ještě všechno pěkně naučit.
Emil: Jé, to je super být ministrant, díky, Pepo, že jsi mě sem vzal… dnešní schůzka byla moc zajímavá… líbilo se mi, jak jsme se učili o věcech v kostele, co která znamená….
Pepa: Ano, to bylo dobré, já vyhrál vědomostní soutěž.
Emil: Tak já tě vyzkouším, co je to Bible?
Pepa: To přece každý ví, kniha, ve které se píše, co nám říká Bůh a co pro lidi všechno udělal.
Emil: A co je to křtitelnice?
Pepa: No přece ta velký nádoba se svěcenou vodou, tam se křtí děti, jejich srdíčko se úplně umyje od všeho špinavého a stanou se dětmi Pána Boha.
Emil: Hm… a co je to kropenka?
Pepa: To je ta malá nádobka u vstupu do kostela, v ní je také svěcená voda a tou vodou dělám křížek na sebe a připomínáme si svůj křest a taky že chceme být čistí – bez hříchu, bez špíny na našem srdíčku, která se tam dostane, když uděláme něco špatného, třeba když lžeme, krademe, neposloucháme rodiče, bijeme se…
Emil: Teda, ty všechno víš…. To bych chtěl také umět…
Pepa: Však se to postupně naučíš… hele, jdu pro bundy a můžeme si jít ještě zakopat na Kraví horu
Emil: Pepa je tak chytrý a hodný, ale já L… pan farář mi pro něj dal peníze za pomoc při pohřbu, ale já měl chuť na bonbóny a utratil jsem je a nemám odvahu mu to říct…. Třeba se se mnou pak už nebude kamarádit…
Zloun: No, to mu rozhodně neříkej, bude naštvaný a máte po fotbalu…
Andělín: Neposlouchej ho, Pepa ti určitě odpustí, to se může stát každému…
Zloun: Neodpustí!!! Už nikdy s tebou nepromluví!!!
Andělín: Pepa je ministran a věří v Pána Boha a Boží Syn Ježíš přišel na naši zem, aby nás učil navzájem si odpouštět, dokonce odpustil těm, kteří mu moc ublížili a bili ho.
Zloun: Jenže Pepa není Ježíš… ten bude naštvaný, že jsi utratil jeho peníze… (oba zmizí, jde Pepa)
Emil: Hm…co mám dělat, nechci ztratit dobrého kamaráda, ale nechci mu ani lhát nebo ho ošidit…. (chvíli váhá) …tak já mu to řeknu…
Pepa: Tak jdeme si zakopat… (kopou si, ale Emil je divný, nemluví, nejde mu to)
Pepa: Co to s tebou prosím tě je? Není ti špatně? Dnes jsi jak svázaný, nic neříkáš…
Emil: Víš, mně je to moc líto, pan farář mi dal pro tebe peníze za ministrování na pohřbu, ale já měl chuť na bonbóny, a tak jsem ty peníze utratil – prosím tě, odpusť mi to!
Pepa: No, to mě mrzí, ale odpouštím ti, jen bych nechtěl, aby se to opakovalo….
Emil: Ne, to už nikdy neudělám, děkuju ti, že jsi mi odpustil
Andělín: Tak děti, ještě že se Emil s lítostí omluvil a Pepa mu odpustil, takhle mohou zůstat kamarády. Ale když si něco necháme, co není naše nebo to někomu dokonce sebereme, je to moc špatné. To se pak raduje Zloun, ale Pán Bůh a my andělé jsme moc smutní. Ale protože každý někdy něco pokazí, také my bychom měli umět odpouštět druhým, když nám něčím ublíží.
