2.ne velikonoční

27. 2. 2023| Brno|
Začátek: 16. 04 2023
Konec: 16. 04 2023
  1. ne velikonoční A – Nevěřící a věřící Tomáš

apoštol: Tomáši, Tomáši, škoda, že jsi tady nebyl, představ si, že už jsme také viděli Ježíše živého, vstal z mrtvých, opravdu žije. Přišel se za námi, jedl s námi večeři.

Tomáš: To není možné, dokud sám Pána Ježíše neuvidím živého, nebudu tomu věřit.

apoštol: Ty jsi teda nevěřící Tomáš! Jdu to říct těm, co mi budou věřit!  (apoštol odchází)

Tomáš: Ach jo, co mám dělat, všichni říkají, že Ježíš zase žije, že vstal z mrtvých, ale já tomu nemohu uvěřit, vždyť jsem na vlastní oči viděl jeho mrtvé tělo, jak by mohl zase žít?

Ježíš: Tomáši, podívej se na mě. Poznáváš mě?

Tomáš: Ty jsi Pán Ježíš. Teď už věřím, že jsi vstal z mrtvých. Proto budu dělat už jenom to, co chceš ty.

Ježíš: Vidíš, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Šťastní ti, kteří mě nevidí, a přesto ve mne věří!

Andělín: Ahoj děti, apoštolové byli tak zapáleni tím, co s Ježíšem zažili, že si radostnou zprávu o jeho zmrtvýchvstání nenechali pro sebe, ale šířili ji dál. Někdy jsme ale nevěřící jako Tomáš…nebo jako Lenka:

máma: Leni, otevři mi dveře!

Lenka: Kdo je tam?

máma: No, já, máma!

Lenka: To není mámin hlas, ty jsi určitě zloděj!

máma: Tak přes ty dveře je hlas zkreslený, jsem to já.

Lenka: Ne, nevěřím… nevidím tě, takže nevím, jestli vypadáš jako moje maminka!

máma: Tak se podívej klíčovou dírkou…

Lenka: Jé, mami, to jsi ty?!

máma: No, je dobře, že neotevřeš kde komu, já si zapomněla klíče… pojď, pomůžeš mi nachystat stůl k obědu! Dej na stůl tu novou krásnou svíčku.

Lenka: Ale mami, té je škoda, přece ji nespálíme, je tak krásná!

máma: A k čemu je svíčka, která nehoří? To je jako v té pohádce o pyšné svíčce, kterou nesměl nikdo zapálit, aby neshořela její krása.

Lenka: Vážně? A nikdy ji nikdo nezapálil?

máma: No, vždycky začala prskat a nikomu to nedovolila, ani když vypnuli proud a neměli žádné světlo. Tak ji dědeček pohrozil, že svíčka, která nehoří, je k ničemu a že ji hodí do kamen.

Lenka: A udělal to?

máma: Naštěstí ne, protože svíčka se lekla a řekla, že teda už bude poslušně hořet, když ji zapálí, tak pěkně hořela a dávala světlo a teplo a najednou byla úplně šťastná a ani si nevzpomněla, že její krásy ubývá.

Lenka: Tak já dám to naši svíčku na stůl.

máma: Leni, ty jsi neutřela to nádobí? A kdo rozbil ten květináč?

Lenka: No já…, poprali jsme se s Pepou o hračky, ale pěkně jsem mu za to nadala a poškrábala jsem ho!

máma: Cože?! Leni, vzpomínáš, jak jsi včera večer slibovala při modlitbě Pánu Ježíši, že budeš hodná a že chceš mít v srdci co nejvíce světla a radosti od dobrých skutků? To jsi na to rychle zapomněla. Jsi jako ta svíčka, co nechtěla hořet!

Lenka: Tak to bych nechtěla, mami, já se zkusím polepšit, slibuju!

Andělín: Tak vidíte, děti, naším úkolem je svítit radostí a láskou a toto světlo předávat druhým, jinak bychom všichni byli jako svíčka, která nechtěla hořet, tak se o to snažte tento týden.

Pošli to dál
Pošli to dál