- neděle postní A – Ježíš a Samaritánka
Andělín: Ahoj děti, jestlipak jste dnes dávaly pozor, jaký byl příběh v evangeliu. Ježíš něco chtěl, co to bylo? …voda… ta je totiž moc důležitá, bez ní by nikdo nemohl žít – lidé, zvířátka, ani rostliny. Pojďme se podívat, jestli to už Lenka ví:
Lenka: Mamíííí, já mám tak velikou žízeň!
máma: Tak se něčeho napij. Pokud chceš opravdu zahnat žízeň, tak nepij ty sladké šťávy, po těch máš ještě větší žízeň, ale napij se čisté vody!
Lenka: Tak jo! Já bych si přála, abych už nikdy neměla žízeň, to by bylo nejlepší. Nemohla bych se, mami, napít něčeho, po čem bych už nikdy neměla žízeň?
máma: To bohužel nejde, nic takového není. Jsi jako ta samařská žena u studny?
Lenka: Kdože?
máma: To bylo přece v neděli v evangeliu. Jednou přišel Pán Ježíš k samařskému městu. Byl unavený a měl velkou žízeň.
Lenka: Proč si prostě nepustil vodu z kohoutku? Nebo si ji nekoupil v supermarketu?
máma: Nic takového tenkrát nebylo. Voda se čerpala ze studny, takové jako má dědeček na zahradě. Je to hluboká díra do země, kde je naspod voda. No a Ježíš se právě posadil u studny.
Lenka: No, tak si ji mohl aspoň nabrat ze studny!
máma: Jenže Ježíš neměl žádnou nádobu, do které by si nabral vodu a studna byla hluboká.
Lenka: Chudák Ježíš, to měl asi větší žízeň než já!
máma: Za chvíli přišla jedna žena z města s nádobou na vodu. Pán Ježíš ji poprosil: „Prosím, dej mi napít.“ Žena se moc divila, že ji Pán Ježíš o něco prosí. Pán Ježíš byl totiž Žid a Židé většinou neměli lidi z tohoto města rádi. Pán Ježíš jí ale řekl: „Jestli chceš, můžu dát napít já tobě. Nabízím ti vodu, po které nebudeš mít nikdy žízeň. Dá ti sílu, abys dělala jen dobré věci a došla tak do nebe.“ Žena z toho měla velikou radost a běžela zavolat ostatní lidi z města, aby se s Pánem Ježíšem také setkali.
Lenka: Ahá a Ježíš ji dal takovou vodu?
máma: No, On myslel svou lásku, protože kdo zná Ježíšovu lásku k nám, našel to nejdůležitější a nejkrásnější v životě a nic už tak moc nepotřebuje. Pak je hodný a přijde do nebe, kde už nikdy nebude mít žízeň.
Lenka: Takže v nebi už určitě nebudu mít nikdy žízeň?
máma: Ne, už nikdy,
Lenka: Tak to já se do nebe moc těším.
máma: Ale teď jsme ještě na zemi, tak nezapomeň, že květinky mají také žízeň, vezmi konvičku a pěkně je zalij!
Lenka: Jasně, nejdřív zaliju sebe, a pak květinky! Už běžím!
Andělín: Podobně jako tělo žízní po vodě, žízní lidské srdce po lásce a po štěstí. Lásku a štěstí může člověk získat různě, ale to, co trvá věčně, může dát jenom Bůh. Tak tento týden, když budete pít, zkuste si vzpomenou a poděkovat Pánu Ježíši za jeho lásku k nám.
