- neděle v mezidobí A – Povolání rybářů
pomůcky: Andělín, 2 apoštolové, Pepa, táta, baterka, odrazka, reflexní proužek, černá látka s hvězdami
apoštol 1: Teda, ještě včera jsem lovil ryby a nyní mám přivádět lidi k Ježíšovi, ani to nebudu umět.
apoštol 2: Také nechápu, proč si Ježíš vybral zrovna mě, neumím ani hezky mluvit.
apoštol 1: Ježíš určitě ví, že to zvládneme, když si nás vybral. Musíme mu důvěřovat.
apoštol 2: Ano a všechno se naučíme od něho – jak správně žít a co říkat lidem.
apoštol 1: Jasně, je náš vzor, pojď, půjdeme za ním!
Andělín: Ahoj děti, dnes mám pro vás několik otázek. Už někdy šly nebo jely potmě? Bylo vidět na cestu? Jak byste poznaly, kudy vede silnice? (patníky, odrazky na značkách) Co pomohlo rozeznat cyklistu? Je to malý předmět, odrazové sklíčko. Napohled vypadá jako obyčejné sklo, ale když na ně ve tmě posvítí světlo, sklíčko se rozzáří a pomáhá ukázat směr. Taková zářící odrazka pomohla i Pepovi:
Pepa: Tati, tati, můžu jít prosím na noční skautskou výpravu? Půjdeme pozorovat hvězdy.
táta: Dobře, můžeš jít, ale vezmi si na bundu odrazku, když půjdete v noci po silnici a pojede auto, osvítí odrazku a uvidí tě. Jinak by to bylo moc nebezpečné!
Pepa: Dobře, tati. Raději si vezmu i baterku! (oba odchází, černá látka s hvězdami, Pepa přichází sám)
Pepa: Teda, vůbec to nechápu, chvilku jsem se koukal na hvězdy a nejedou je celá skupina pryč. Teda v té tmě se už fakt bojím, vůbec nevím, kde jsem. Jak se jen dostanu domů? Mám nápad, mám baterku a u silnice jsou patníky, když na ně posvítím, uvidím, kudy vede cesta k městu. No a tam je hvězda Severka, takže tím směrem musí být náš dům. Tak tudy… hm, už bych měl být blízko… jé, nějaké auto, ještě že mám ty odrazky, budu na něj mávat a třeba zastaví a pan řidič mi řekne, kudy dál… Halooo, tady, tady jsem! (vyleze táta)
Pepa: Jé, tati, kde se tady bereš?
táta: No, hledám tě, Emil nám přišel říct, že ses jim na výpravě někde ztratil.
Pepa: A jak jsi mě našel?
táta: Věděl jsem, kterým směrem jste šli, a také jsem viděl malá světýlka na silnici, to tvoje baterka ozařovala odrazky na patnících u silnice. A nakonec mi pomohla odrazka na tvé bundě, když na ni dopadla světla auta, krásně zazářila do tmy.
Pepa: To jsem rád, tati, že jsi mě našel. Já už jsem se bál, že se v té tmě ztratím! Už jsem se i modlil k Pánu Ježíši, aby mi nějak pomohl.
táta: To je dobře, Pepo, Pán Ježíš je ti vždycky nablízku a chrání tě. On je to naše světlo a my jsme jako ty odrazky, když se Ho budeme držet, on nás bude osvětlovat a my vždy najdeme správnou cestu a třeba ji ukážeme i druhým lidem.
Pepa: A víš, tati, že na začátku mi pomohly také hvězdy?
táta: A víš, Pepo, že také hvězdy jsou jako odrazky, protože odráží světlo slunce, a proto nám mohou zářit na cestu. Tak už pojď, maminka má velký strach, kde jsi.
Andělín: Ježíš si povolal apoštoly, aby ukazovali druhým cestu za Ježíšem jako ty odrazky. Co to znamená jít za Pánem Ježíšem? Za Pánem Ježíšem můžeme jít tak, že se budeme snažit být jako on: poslušný, ochotný, trpělivý, …tak se o to tento týden můžete snažit.
