- ne velikonoční A – Cesta do Emauz
pomůcky: Andělín, Ježíš, 2 apoštolové, Pepa, táta, stůl
apoštol 1: Myslel jsem, že Ježíš je opravdu náš Zachránce, ale nechal se zabít, ukřižovat.
apoštol 2: Ano, také jsem myslel, že on je ten slíbený Mesiáš, ale asi jsme se spletli.
apoštol 1: A vůbec nevěříš tomu, co říkaly ženy, že ho viděli živého?
apoštol 2: Prosím tě, vždyť už je to tři dny, co jsme ho uložili do hrobu!
Ježíš: O čem si povídáte?
apoštol 1: Ty nevíš, co se stalo v Jeruzalémě? Že zabili Pána Ježíše?
Ježíš: To se přece muselo stát, aby byla přemožena smrt. Už je večer, povečeříme, vezměte si, tady mám chléb.
apoštol 2: Ale…ty jsi přece Ježíš!
apoštol 1: Kam zmizel? Ano, byl to Ježíš, zjevil se nám!
apoštol 2: Musíme se rychle vrátit do Jeruzaléma a všem to říct!
apoštol 1: Jdeme!
Andělín: Ahoj děti, doufám, že se vám minulý týden podařilo hořet jako svíčky a rozdávat světlo lásky, v tom rozhodně můžete pokračovat. Dnes jste viděly dva apoštoly, kteří trochu pohasli, protože nevěřili, že Ježíš opravdu vstal z mrtvých, potom ho ale potkali, ale nepoznali ho hned, protože měli oči zalepené smutkem. Poznali ho až při jídle, když lámal chléb – stejně jako to udělal při poslední večeři před svou smrtí. Společné jídlo je moc důležité, ale Pepa to ještě také nechápe:
táta: Pepo, pojď k večeři!
Pepa: Ale tati, já chci dohrát tu počítačovou hru!
táta: Dohraješ ji později, je moc důležité, abychom byli jako rodina spolu u jednoho stolu.
Pepa: Ach jo, vždyť je to jedno, kdy se najím – jestli dřív nebo později!
táta: Tady nejde jen o jídlo, ale o to, že si můžeme společně popovídat, co kdo prožil přes celý den.
Pepa: Ale já už jsem skoro vyhrál, teď budu muset hrát od začátku.
táta: A není pro tebe naše rodina důležitější, než nějaká hra?
Pepa: No, jo, jasně že je.
táta: Pepo, jsi ministrant a pomáháš panu faráři. Je v kostele nějaký hodně důležitý stůl?
Pepa: Ano, je to obětní stůl. Pan farář se točí pořád kolem něho a všichni ministranti stojí okolo.
táta: A proč je tak důležitý?
Pepa: No asi proto, že tam pan farář bere chléb a víno a promění je na Pána Ježíše. Musí to být moc důležité, protože při tom vždycky klečíme.
táta: No vidíš, protože přichází sám Boží Syn Ježíš. Takže v kostele je také nejdůležitější stůl – oltář, u něj se děje ta největší věc na světě, při níž se můžeme setkat s Ježíšem.
Pepa: To je pravda, tati.
Andělín: Možná trochu závidíme těm dvěma učedníkům, že se setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Ale my máme stejnou možnost setkat se s Ježíšem při mši svaté. Když budeme při mši dávat větší pozor, budeme Ježíše více poznávat. Tento týden zkuste být pozornější při mši svaté, ale také se snažit být společně se svou rodinou – třeba u společného jídla.
