- ne velikonoční A – Ježíš je cesta, pravda a život
pomůcky: Andělín, Ježíš, apoštol, Lenka, máma, Jana, korálky, závoj
Ježíš: Ať se vaše srdce ničeho nebojí! Věřte mi. Teď se po svém zmrtvýchvstání vrátím ke svému tatínkovi do nebe, ale zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.
apoštol: Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?
Ježíš: Já jsem cesta, pravda a život.
apoštol: Ano, víme, že dáváš život, přemohl jsi smrt. Jsi pravda, protože bys nikdy nelhal, ale jak můžeš být cesta?
Ježíš: Já vás dovedu do nebe ke svému Otci, když se mě budete držet. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdo viděl mne, jako by viděl i mého Otce, protože se máme tak moc rádi, že jsme jako jeden. Já jsem v Otci a Otec ve mně, proto jsem mohl dělat všechny ty zázraky, ale každý, kdo věří ve mne, bude moci dělat také velké věci, jen mi věřte!
Andělín: Ahoj děti, dnes Pán Ježíš říká, že je cesta, pravda a život. Že když se ho budete držet a půjdete s Ním, dovede vás ke svému Tatínkovi do nebe, do království lásky a radosti. Je ale také potřeba snažit se Pánu Ježíši podobat, třeba právě v tom, že nikdy nelhal. To je těžké třeba i pro Lenku?
Jana: Pojď Leni, budeme si hrát na princezny.
Lenka: Jupííííí, já miluju princezny, vezmu si závoj…
Jana: Teda, to jsi opravdová princezna!
Lenka: No, ještě tomu něco chybí – mám nápad, půjčím si maminčiny korálky!
Jana: Počkej, nebude se maminka zlobit?
Lenka: Však je zase vrátím, ani se to nedozví. Tady jsou, ty jsou krásné…
Jana: Ty jsou opravdu krásné, asi byly hodně drahé!
Lenka: Tak, teď je to dokonalé, teď si můžeme zatančit tanec princezen. obě: trálylálylályla (tančí)
Lenka: Jejda, já zavadila o kliku a roztrhla ty korálky… To je průšvih!
máma: Leni, kde jste, kdo to tady tak zpívá? Tady jste, princezny…jejda, kdo roztrhl moje korálky?
Lenka: To Jana je roztrhla, chtěla si je půjčit!
máma: Jani? Bez dovolení?
Jana: Ale, já…teda…co? …já jdu domů! Už tě, Lenko, nechci ani vidět! (odchází)
Lenka: Ale já…já…no… brek…
máma: Lenko? Ty korálky jsi roztrhla ty, že? Navíc jsi lhala a svedla to na svou kamarádku?
Lenka: Ano, moc mě to mrzí, najednou jsem se lekla, že mě potrestáš.
máma: Víš, jak jsi ublížila Janě?
Lenka: Já vím, opravdu mě to mrzí, půjdu se jí hned omluvit, tobě se také omlouvám, mami, že jsem lhala a že jsem si ty korálky půjčila bez dovolení.
máma: No, dobře, vždycky řekni pravdu, ano? A už utíkej za Janou!
Andělín: Tak děti, také vždycky řekněte pravdu, i když to někdy bolí a držte se Ježíše, který vás přivede do nebe!