- ne velikonoční A – Nejsme sirotci
pomůcky: Andělín, Ježíš, Lenka, maminka, prsten, gymnastický kruh
Andělín: Ahoj děti, tak už máme šestý týden, kdy slavíme Velikonoce… největší svátky roku, kdy se za nás Pán Ježíš obětoval, aby nás zachránil. Hlavně slavíme to velikou noc, kdy vstal z mrtvých… a pak se učedníkům zjevoval a říkal jim, že se nemají ničeho bát, že bude vždycky s nimi, tak si poslechněme rovnou Pána Ježíše:
Ježíš: Jestli mě máte rádi, dělejte to, co vám přikazuji. Abyste na to nebyli sami, pošlu vám Pomocníka, Ducha Svatého. Ten bude s vámi a bude vám radit, co máte dělat, tak jako vám to teď říkám já. Kdo zná moje příkazy a plní je, ukazuje, že mě má rád.
Andělín: Vidíte, děti, jak měl Ježíš ty apoštoly rád, stejně tak má rád všechny lidi – i vás. Je věrný tomu, co nám slíbil. Věrnost je moc krásná věc – znamená to, že spolu něco pevně drží a nic to nezničí – třeba dva lidé – maminka s tatínkem, nebo někdo, kdo něco slíbil, je pevně spojený se svým slibem. Také Lenka už se učí, co je to věrnost, pojďme se na to podívat:
Lenka: Mami, podívej, jaký mám krásný kruh na cvičení!
máma: Ten je moc pěkný, Leni, a co už ním umíš udělat?
Lenka: Už moc věcí, umím ho prolézt a proskočit a kroutit s ním kolem pasu.
máma: A všimla sis, Leni, že je na kruhu něco zvláštního? Podívej – kde má začátek a kde konec?
Lenka: Jé, to není vidět…asi nikde… je nekonečný!
máma: Kruh bývá často znamením nekonečnosti, třeba adventní věnec nám připomíná, že Boží láska nikdy neskončí, že Bůh je věrný tomu, co slíbil – že bude vždycky s námi. A podívej, co mám na ruce.
Lenka: To je přece tvůj snubní prstýnek, tatínek má stejný.
máma: Ano, protože jsme si s tatínkem při naší svatbě slíbili, že si budeme věrní, že se budeme mít vždycky rádi a ten prstýnek nám to připomíná.
Lenka: Takže když třeba tatínek není doba a ty se podíváš na prstýnek, tak se ti po něm tolik nestýská?
máma: Ano, to také. Prstýnek mi připomíná, že mě má tatínek moc rád a já zase jeho.
Lenka: Jé, také bych chtěla takový prstýnek.
máma: Však se jednou dočkáš, až se budeš taky vdávat. A víš, že vlastně takový neviditelný prstýnek máš?
Lenka: Vážně? Jak to?
máma: Protože jsi byla pokřtěna a při křtu se navždy spojíme s Ježíšem Kristem a on nás nikdy neopustí, také je nám věrný a doufá, že i my budeme. Jeho láska nemá ani začátek ani konec.
Lenka: Jé, to je krásné, já bych také chtěla být Pánu Ježíši věrná, ale jak to mám udělat?
máma: No, mít ho ráda, myslet na něj, snažit se mu dělat radost třeba tím, že budeš dělat radost druhým lidem.
Lenka: Tak jo, maminko, to moc ráda udělám! Půjdu hned navštívit naši babičku, aby měla radost!
Andělín: Tak, děti, prsten nebo gymnastický kruh nám dnes připomněly věrnost a lásku. Máme být věrní Bohu i lidem, to znamená, že je máme mít rádi. Tak zkuste tento týden projevit více lásky k lidem třeba tím, že se budete snažit udělat někomu radost.
