- neděle v mezidobí A – Přemáhat zlo dobrem
pomůcky: Andělín, Zloun, Ježíš, Pepa, Emil, táta, náplast
Ježíš: Lidé říkají: Chtěj oko za oko, zub za zub. Já vám ale říkám: Když je na vás někdo zlý, nepomůžete si, když na něj budete také zlí. Naopak: když vás někdo bouchne do tváře, nastavte mu i druhou. Když někdo bude chtít pomoci, hned mu pomozte. Mějte rádi úplně všechny, a to i ty, kteří nemají rádi vás, chovejte se k nim hezky, jako to dělá i Pán Bůh.
Zloun: No teda, vůbec se mi nelíbí, co ten Ježíš říká. Právě naopak. Když tě někdo bouchne, měl bys ho zmlátit ještě víc a pomáhat někomu – no fuuuj, zbytečná námaha. A proč mít rád někoho, kdo mě nemá rád, nesmysl!
Andělín: No a podle toho to u vás ve fujtajblíkové říši také vypadá, všichni si jen nadávají, dělají si naschvály, trápí se, posmívají se, závidí si a ubližují.
Zloun: No a u vás v nebi se všichni jen přilbě usmívají, jsou samej cukrblík a je tam pěkná nuda! Copak se ti nelíbilo, jaká to byla minule legrace, když chtěl Emil zabalit kamení do papírků od bonbónů?
Andělín: No, to se mi fakt nelíbilo, každého to jen naštve!
Zloun: No právě! A jak Emil škaredě mluvil o Pepovi, aby si získal Janino přátelství, to bylo taky super!
Andělín: Však to Jana Pepovi řekla a ten je teď pořádně naštvaný!
Zloun: Paráda! Z toho bude pěkná rvačka, jdeme se mrknout:
Emil: Jé, zdar Pepo, dneska jsi dal parádní gól!
Pepa: Neusmívej se tady na mě a nevychvaluj, když mě za mými zády pomlouváš! Nejsi žádný kamarád!
Emil: Ty naděláš, to ti určitě řekla Jana, holky si hrozně vymýšlí!
Pepa: Jana nikdy nelže a opovaž se o ni škaredě mluvit!
Emil: Copak, ty si tu svou Janičku nějak chráníš…ooo, tady je někdo zamilovaný! Vždyť je to hloupá holka!
Pepa: To jsi teda přehnal! Tu máš, nic jiného si nezasloužíš, počkej, jak tě zmlátím!
Emil: Au, co blbneš, to bolí. (perou se) Tak a my dva jsme spolu skončili! (Emil odchází, objeví se táta)
Pepa: Au, au, to bolí! Teče mi krev.
táta: Pepo, co jsi prosím tě dělal? Ty ses pral? Počkej, dám ti na to náplast.
Pepa: Dík, tati, zmlátil jsem Emila, pomlouval mě a taky mluvil škaredě o Janě.
táta: Hm, ale víš, že nás Pán Ježíš učí lásce i k nepřátelům.
Pepa: A to mu mám jako odpustit a nezlobit se na něj?
táta: No, vždycky jste byli dobří kamarádi. Emil asi chvíli poslouchal zlouna, je to jinak dobrý kluk. Mohli byste si o tom popovídat a usmířit se!
Pepa: No, když myslíš, tak já to zkusím.
Andělín: Nemáme se mstít, ale usmiřovat, odpouštět, působit dobro i těm, kdo nám třeba i ublížili. Úkol: Všimnout si někoho, s kým jsem se dlouho nebavil.
