13. neděle v mezidobí – Neboj se, jen věř

pomůcky: Andělín, muž, žena, děda, Pepa, větve stromu (nejlépe jasan) nebo obrázek jasanu v pozadí

muž: Kde je Ježíš, je tady někde Ježíš?

žena: Ano, je v zahradě, proč ho hledáš?

muž: Moje dcerunka umírá, jen on jediný ji může zachránit!

žena: Určitě to dokáže, já jsem byla velmi nemocná mnoho let, žádný doktor mi nedokázal pomoci, ale jen jsem se dotkla Ježíšových šatů a byla jsem uzdravena!

muž: Opravdu? Tak to určitě uzdraví i mou dcerušku! Jdu ho najít!

Andělín: Ahoj děti, co myslíte, uzdravil Ježíš dceru toho muže? Dokonce ještě víc, než přišli do domu, holčička už byla mrtvá, ale Ježíš ji vzkřísil z mrtvých. On je totiž pánem nad životem i smrtí. Ježíš pořád mluví o životě: že ho má, a kdo Ježíše přijímá, má ten život taky. Jak se vůbec pozná, že někdo opravdu má život, že není chodící mrtvola? Třeba vám to vysvětlí Pepův dědeček:

děda: Pepo, pojď sem, umíš už poznávat stromy?

Pepa: Některé už poznám, dědo, třeba buk, dub, břízu a javor.

děda: Super, koukej, tady je malý jasan, ten jen tak něco nezničí, má silný život. Tak na jaře rychle vyrostou nové větvičky, ale jasan nesnáší mráz, a tak skoro vždycky omrzne a zčerná. Jenže on má v sobě silný život: jen se oteplí, vyžene další větvičky a listy. Pokud má dost vody a země, roste jako o závod, třeba metr za rok. Dřevo je rovné a velice kvalitní. Nenechá se zničit a roste.

Pepa: Tak to je supermanovský strom. Já bych chtěl být taky takový superman.

děda: No, pro člověka je to horší, ale někdo takový dokázal být.

Pepa: A kdo, dědo?

děda: Pán Ježíš! Když mu vyhrožují, nelekne se. Když ho prosí o pomoc, uzdraví je. Když se ho snaží přechytračit, ukáže jim, že on je moudřejší. Když mu nadávají, neustoupí. Když ho podezřívají ze špatného jednání, ukáže jim, že má větší lásku než oni všichni dohromady. A když ho zabijí, vstane z mrtvých. Má v sobě velice silný život!!

Pepa: Jak je to možné, dědo?

děda: Protože čerpal sílu od svého Otce – Boha. Chce ten život dát také lidem, ten silný, který má on. A nechce, aby byl člověk ustrašený, bojácný a slabý. Ale také nám dává úkol!

Pepa: Jaký úkol, dědo?

děda: Ježíš nám dává sebe a svůj silný život. Moc si přeje, abychom taky my jemu dávali svůj život.

Pepa: Ale jak mu můžu dávat svůj život?

děda: Když to, co děláme, je pro Ježíše a tak, aby se mu to líbilo: když se učíš se, hraješ si, pomáháš… Jeden kluk v Africe přišel na mši. Tam je takový zvyk dávat dary: pošle se veliký koš, někdo tam dá banány, někdo kukuřici, někdo peníze. Tenhle špunt byl z moc chudé rodiny a nic neměl. Moc si přál taky něco Ježíšovi dát. Nakonec to vyřešil tak, že si do košíku vlezl, ab si Ježíš jako dárek vzal toho chlapce samotného.

Pepa: To je super, dědo, tak já to také zkusím dělat všechno tak, aby to bylo pro Ježíše a líbilo se mu to!

Andělín: Tak děti, to by mohl být úkol na celé prázdniny a celý váš život. Zkuste všechno dělat s velkou láskou, jak vás to učil Pán Ježíš, pak se mu to bude moc líbit a budete mít krásný život! Dávejte se mu jako dárek! Krásné prázdniny!