- neděle v mezidobí C – Ježíš ukazuje Otce
pomůcky: Andělín, Zloun, máma, Lenka, stůl+dobroty
Andělín: Ahoj děti, zvedněte ruku, kdo rád jí?
Zloun: Joo, hlavně je dobré mlsat, nacpat se sladkostmi, abyste už neměli chuť na polévku a maso.
Andělín: A jestlipak vždycky poděkuje tomu, kdo jídlo připravil?
Zloun: Ale ne, neděkujte, proč by… prostě se nadlábněte a žádné děkování.
Andělín: Teda, Zoune, co to zase učíš děti za ošklivé věci, kliď se! Děti, je důležité poděkovat tomu, kdo se o nás nejvíc stará, a to je Bůh. O Vánocích slavíme to, že Bůh se o nás tak moc stará, že nám chtěl pomáhat vlastníma rukama, proto sestoupil z nebe na naši zem a narodil se jako malé děťátko v chudém chlévě. Také malá Lenka se už učí Bohu za všechno děkovat:
Lenka: Mamiiii, kdy už bude oběd! Už mám velký hlad.
Maminka: Už je na stole… na tátu a Pepu dnes nebudeme čekat, jeli za babičkou do nemocnice.
Lenka: Mňam, hned všechno sním!
Maminka: Počkej, nezapomněla na něco?
Lenka: Ne, nevím… na co?
Maminka: Nejprve se přece pomodlíme, před každým jídlem bychom měli poděkovat Bohu, že máme co jíst, protože jsou na světě také děti, které umírají hladem.
Lenka: Oni opravdu nemají vůbec co jíst?
Maminka: Ne, nemají… a také se můžeme pomodlit za něco důležitého, třeba za naši babičku, protože ji včera odvezli do nemocnice. Milý Pane Bože, děkujeme ti za jídlo, které máme a že se o nás tak staráš. Prosíme za všechny, co nemají co jíst a za zdraví pro naši babičku.
Lenka: A také Ti, Bože, děkujeme, že jsi nám poslal svého Syna Ježíška, který zachrání celý svět.
Maminka: crrrr (telefon) Ano? Výborně…díky. Představ si, táta volal z nemocnice, že babička se už cítí lépe a můžeme si ji odvést domů.
Lenka: Jé, to Pán Bůh ale rychle vyslyšel naši modlitbu, to má Pán Bůh asi dobrý sluch!
Maminka: To proto, že když se nás modlí víc dohromady, modlitba je v nebi více slyšet.
Lenka: Můžu se také zkusit pomodlit?
Maminka: Jistě.
Lenka: Milý Bože, prosím tě, pošli mi vanilkovou zmrzlinu, protože ji mám moc ráda.
Maminka: Ale! Lenko, Bůh nám dává to, co skutečně potřebujeme a ne to, co by nám uškodilo, vždyť jsi měla nedávno chřipku a je ještě zima, teď není čas na zmrzlinu. Navíc bychom neměli myslet na sebe, ale na druhé.
Lenka: Aha, Milý Bože, pomoz nám, aby se umylo a utřelo nádobí, aby to nemusela dělat maminka.
Maminka: Ale proč bychom prosili Boha o něco, co můžeme udělat sami? Zkus to ještě jednou!
Lenka: Tak jo. Milý Bože, měla bych moc velkou chuť na zmrzlinu, ale neposílej mi ji, raději pomoz Emilovi, aby ho už nebolela ta zlomená ruka a také babičce, protože ji často bolí záda, Amen.
Maminka: Výborně. Tak aby nám ten oběd nevychladl. A když se, Lenko, už umíš tak krásně modlit, můžeme si dát jako zákusek vanilkové věnečky!
Andělín: Tak děti, co uděláme před každým jídlem? …ano, pomodlíme se a poděkujeme za něj Bohu i tomu, kdo ho připravil. A co po jídle? …ano, můžeme také poděkovat a třeba i odnést špinavé nádobí. O to se více snažte příští týden.