- neděle velikonoční C – Nevěřící Tomáš
pomůcky: Andělín, apoštol, Ježíš, Pepa, táta, lampa, prodlužka?
apoštol: Tomáši, Tomáši, škoda, že jsi s námi nebyl, viděli jsme Ježíše! Opravdu vstal z mrtvých, byl tady mezi námi, jedl s námi, mohli jsme se ho dotýkat!
Tomáš: Tomu nevěřím, kdo ví, co se vám zdálo, pokud ho neuvidím na vlastní oči, neuvěřím tomu, že už není mrtvý. Vždyť jsem viděl jeho mrtvé tělo, to není možné, že by zase ožil, to nikdo nedokáže!
apoštol: Nedokáže to nikdo z lidí, ale Ježíš je Boží Syn, vždyť ještě když byl s námi, dokázal vzkřísit mrtvé – jen si vzpomeň na Lazara, dceru Jairovu nebo toho mladíka!
Tomáš: To je něco jiného, vzkřísil jiné lidi, ale sám sebe? Ne! To není možné! Dokud neuvidím, neuvěřím!
Ježíš: Pokoj vám, Tomáši, dotkni se stop po ranách na mých rukou nebo mé rány po kopí v mém boku. Nepochybuj, že jsem to skutečně já – jsem opět živý – a věř!
Tomáš: Ty jsi opravdu můj Pán a Bůh, Ježíš!
Andělín: Ahoj, děti, viděly jste, že pro Tomáše bylo těžké uvěřit, že Pán Ježíš opravdu vstal z mrtvých. Chtěl ho vidět na vlastní oči. Pro nás také není snadné věřit, že je Ježíš stále s námi, že nám pomáhá a chrání nás, když ho nevidíme. Můžeme to ale poznat z toho, co pro nás dělá, z krásy přírody, kterou pro nás stvořil, a kdo ho mám moc rád, někdy ho může i vidět – někteří svatí lidé mohli vidět Pána Ježíše stejně jako Tomáš. Ale to se nestává často, hlavně mu musíme věřit! Ale ani pro Pepu to není snadné:
Pepa: Tati, pan farář říkal, že je ježíš pořád s námi, ale já ho nevidím, jak je to možné?
táta: Kdyby byl Pán Ježíš jako obyčejný člověk, nemohl by být úplně se všemi, byl by s tebou, ale nemohl by být třeba s dětmi na druhé straně zeměkoule. Když není vidět, je rychlejší a může být všude.
Pepa: Ale jak můžu vědět, že je zrovna se mnou, když ho nevidím?
táta: Musíš mu věřit, některé věci nevidíš a přece jsou…poznáš to.
Pepa: Co třeba?
táta: Podívej se na tuto lampu. Proč nesvítí?
Pepa: Není zapnutá v zásuvce, aby do ní proudila světelná elektřina.
táta: Správně, když ji dáš do zásuvky, rozsvítí se. Najednou do tmy zazáří světlo, které jsi před tím nemohl vidět, ale věřil jsi, že světlo zde už je ukryté, jinak bys ji přece nezapínal.
Pepa: To je pravda a stejné světlo mohou lidé rozsvítit kdekoliv na světě.
táta: Vidíš a copak by Bůh, který stvořil celý svět a také světlo nemohl být také kdekoliv? Tato lampa nám připomíná, že naše víra potřebuje spojení s Ježíšem. Bez tohoto spojení bychom byli jako lampa, která nesvítí. Jak můžeme spojení s Ježíšem upevňovat?
Pepa: No, asi když si s Pánem Bohem povídáme – když se modlíme, pak asi také když chodíme do kostela nebo si čteme z Bible, protože jsi říkal, že je to Boží slovo.
táta: Přesně tak, Pán Ježíš dokonce řekl, že máme být „světlem světa“ – že máme zářit láskou a vírou v Ježíše. Tak co kdybychom si šli společně něco přečíst?
Pepa: Dobře, tati. Budeme pak jako prskavky nebo svíčky nebo baterky?
táta: Přece jako svítící lampy! J
Andělín: Tak, děti, doufám, že vy budete také udržovat svoje spojení s Ježíšem, že se budete pěkně modlit a chodit do kostela, abyste byly také jako zářící lampy pro všechny okolo. Ježíš je totiž zdrojem nejen světa, ale hlavně lásky, radosti a dobra. Úkolem na tento týden bude pomodlit se za lidi, kteří v Boha nevěří.
