- neděle v mezidobí C – Pane, dej nám více víry
pomůcky: Andělín, Ježíš, Pepa, táta, zralý květ slunečnice, papírový drak (semínko hořčice pokud možno)
Ježíš: Milovaní, chtěl bych vám něco říci: myslíte si, že máte víru v Pána Boha, mého Otce, ale když přijdou těžkosti, rychle ji ztratíte. Kdybyste měli víru jako semínko hořčičného keře, které je tak malinké, že ho sotva vidíte, dokázali byste říct stromu, aby se přesadil na jiné místo – třeba i do moře, a on by vás poslechl. Dokázali byste dělat zázraky, jen kdybyste věřili, že v Bohu je všechna vaše síla.
Andělín: Ahoj děti, jestlipak jste někdy viděly semínko hořčice? (pokud možno ukázat) Je opravdu velmi malinkaté. Pán Ježíš říká, že i kdyby byla naše víra v Pána Boha tak malinká, dokázali bychom obrovské věci, natož kdyby byla velká třeba jako meloun nebo jako velryba. Také Pepa se pomalu učí, co to znamená mít víru:
Pepa: Tati, kde jsi?
táta: Tady jsem, na dvorku!
Pepa: Jé, co to děláš?
táta: Loupu semínka slunečnic, které se urodily na našem poli, z některých vylisujeme olej a část schováme na příští rok, abychom je mohli zaset a vyrostly zase nové slunečnice.
Pepa: Teda takové malé semínko a vyroste z něj tak velká květina, naše slunečnice jsou vyšší než já sám. Kde se jenom v tom semínku vezme tolik síly, to je úplný zázrak!
táta: Bůh vložil do toho malého semínka tolik síly a do nás také, jen kdybychom Bohu více věřili.
Pepa: Hm, někdy je to těžké, třeba se za něco modlím, ale Pán Bůh mě nevyslyší, tak pochybuji, jestli mě slyší.
táta: Neboj, vždy tě slyší, jen neudělá to, co by ti ublížilo, protože tě má moc rád, proto nemůže vyslyšet všechno, co si zrovna usmyslíme. Proč jsi mě vlastně hledal?
Pepa: Ále, udělal jsem si papírového draka, ale vůbec mi nechce létat.
táta: Udělal jsi mu kostru z kříže? Jinak by nebyl pevný. Vidíš i ty naše těžkosti a kříže nás zpevňují.
Pepa: Aha, to jsem neudělal.
táta: Tak to zpravíme. Ten papírový drak je vlastně moc odvážný, nebojí se svěřit větru a věřit, že ho vítr ponese, pak vylétne vysoko a dělá všem radost – tak bychom se měli i my svěřovat Pánu Bohu do rukou. Drak je spojen provázkem se svým tvůrcem, jinak by byl neovladatelný a někde se zamotal. Tak i my bychom měli být pořád spojeni s naším Tvůrcem – Pánem Bohem. Nejdůležitější je zkušenost, že vítr nese. Ten, kdo to vyzkouší, kdo se Bohu odevzdá, zakusí, že ho Bůh nese, že ho nikdy neopouští. To je víra.
Pepa: Tak bychom mohli společně vyzkoušet, jak se náš drak nechá nést větrem.
táta: Jdeme!
Andělín: Tak děti, tento týden zkuste každý den večer Bohu poděkovat, že nás nese a že je nám pořád nablízku.
