31. neděle v mezidobí C – Zacheus

pomůcky: Andělín, Ježíš, Zacheus, Pepa, děda, špalík dřeva (i strom pro Zachea), dřevěné výrobky(hračka,kříž)

Zacheus: Prý do našeho města přišel Ježíš, já bych ho tak moc chtěl vidět. Jsem velmi bohatý, ale Ježíš by se se mnou určitě ani nebavil, protože jsem celník, vyběrač peněz, a nežiji moc dobrý život. Ale kdo ví, říkají, že Ježíš má rád každého člověka, že se baví s celníky a hříšníky, že je dokonce uzdravuje. Aspoň se na něho podívám, ale jsem moc malý, přes všechny ty lidi ho neuvidím, mám nápad, vylezu na strom, pak uvidím dál!

Ježíš: Zachee, slez z toho stromu, dnes bych chtěl se svými přáteli navštívit tvůj dům a popovídat si.

Zacheus: Pane, ty vážně chceš navštívit můj dům a mluvit se mnou – takovým špatným člověkem?

Ježíš: Jistě, proč ne.

Zacheus: Ježíši, polovinu svých peněz rozdám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, dám mu čtyřikrát víc.

Ježíš: Dnes přišla záchrana do tvého domu a tvého srdce. Přišel jsem proto, abych nalezl a zachránil ztracené.

Andělín: Ahoj děti, o čem jsme slyšeli v dnešním evangeliu? Celník Zacheus, kterým všich­ni lidé pohrdali a považovali ho za velkého hříšníka, toužil uvidět Ježíše, o kterém si celé město vyprávělo. Když měl jít Ježíš kolem, vylezl Zacheus na strom, aby ho uviděl. Stala se nečekaná věc. Ježíš se nezastavil u uznávaných lidí, ale právě u Zachea. Do­konce mu řekl, že chce být hostem v jeho domě! Zacheus byl tak potěšen Ježíšovou pozorností, že úplně změnil svůj život. V Ježíšově blízkosti se každý může proměnit, Pepa už se o tom také něco naučil:

Pepa: Ahoj, dědo, proč tady máš ty špalky dřeva? Rozštípeš je na topení v kamnech?

děda: Ne, ne, něco lepšího, hádej…

Pepa: Uděláme si táborák a opečeme špekáčky?

děda: Ani to ne, máš ještě jeden pokus.

Pepa: Něco s nimi podložíš?

děda: Kdepak, budu z nich něco vyřezávat.

Pepa: Ty umíš vyřezávat? Super… co to bude?

děda: To záleží na tom, komu budu chtít udělat radost. Dá se vyřezat něco pro babičku do kuchyně, třeba vařeč­ka nebo kuchyňské prkénko, nebo něco krásného jako figur­ka nebo dokonce kříž. Jeden špalík dřeva v sobě může skrývat různé věci.

Pepa: Páni, tolik krásných věcí se z toho jediného polínka dá udělat?

děda: Ještě mnohem více – co třeba nějaká pěkná hračka pro Pepu?

Pepa: Jé, to by bylo super – třeba vláček.

děda: Může být. Víš, s těmi polínky dřeva je to podobně jako s lidmi. Každý člověk umí něco jiného, jinak vypadá, má jinou rodinu, ale každý může ze svého života udě­lat něco krásného a užitečného, když se nechá „opracovat Boží láskou“ do té nejkrásnější podoby, stejně jako špalík se svěří rukám zručného řezbáře.

Andělín: Tak děti, když budeme jako Zacheus toužit po Ježíšově blízkosti, určitě nás Boží láska promění. Být v Je­žíšově blízkosti znamená: modlit se, chodit do kostela, poslouchat rodiče, pomáhat druhým lidem, žít podle Božích přikázání. Úkolem na tento týden bude projevit pozornost někomu ve svém okolí, koho si ostatní nevšímají.