- neděle postní C – Bůh na nás čeká
pomůcky: Andělín, Pepa, Emil, táta, autíčko, sladkosti v sáčku
Andělín: Ahoj, děti, určitě se vám už někdy stalo, že jste něco pokazily… to je hned… co je ale potom důležité udělat? (děti odpovídají) …omluvit se a poprosit za odpuštění. Tak se pojďme podívat, jak se to daří Pepovi:
táta: Lenko, Pepo, pojďte mi pomoct, uděláme pro maminku velké překvapení, bude mít narozeniny, pěkně všude uklidíme, vyzdobíme dům a upečeme pro maminku dort.
Pepa: Jé, tati, jsem domluvený s Emilem, že půjdeme do kina, už na mne čeká.
táta: No, co se dá dělat, ale vrátíš se brzo, abys nám pomohl aspoň s tím dortem, že?
Pepa: Jasně, tati, dáš mi prosím peníze na lístky? A také na popcorn a kolu.
táta: Tady máš i něco navíc, kdybys potřeboval, ale moc neutrácej.
Pepa: Neboj, díky, tati. (táta odchází, Emil přichází)
Emil: Ahoj, Pepo.
Pepa: Zdar, Emile, hele máme spoustu peněz… nechtělo se mi doma pracovat, tak jsem tátovi nemluvil, že jsme už domluvení do kina, ale teď se můžeme rozšoupnout. Jo, zajdeme do hračkářství…jé, to je super auto, to bereme.
Emil: Pojďme ještě do cukrárny. Nespěcháš domů?
Pepa: Ne, doma bych musel pomáhat, klidně můžeme být venku až do večera.
Emil: Tyjo, tolik sladkostí, hele, koupíš mi lízátka a bonbony?
Pepa: Jasně, já si koupím žvýkačky a želé pendreky. Tak, díky, dejte mi to prosím do sáčku.
Emil: To je paráda…hele, trafika, mohl bys koupit ten super časopis, co čteme ve škole vždycky pod lavicí.
Pepa: Skvělý nápad… oou, došly peníze, všechno jsem utratil.
Emil: No, ono už je stejně strašně pozdě, musím domů, tak čau!
Pepa: Počkej… hm, tak jdu taky domů – tyjo, to už je devět hodin, to bude doma průšvih!
táta: Pepo! Neslíbils náhodou, že se vrátíš brzo, abys nám pomohl? Oslavili jsme to bez tebe!
Pepa: Promiň, tati, to mě mrzí, je to moje chyba, lhal jsem, nedodržel slib, a ještě utratil všechny peníze. Opravdu mě to mrzí, chtěl jsem být na maminčiné oslavě, jen se mi nechtělo pracovat na přípravách.
táta: Měl jsem strach, že se ti něco zlého stalo! No, tak si už nebudeme kazit slavnostní večer, pojď schoval jsem ti kousek dortu. (Pepa může odejít)
Lenka: Tati, ty dáš Pepovi kus dortu? Vůbec nám nepomohl, všechno jsme museli udělat sami, to není fér!
táta: Ale, Leni, pokazil to, ale mrzí ho to, chci mu odpustit a dát mu novou šanci. Ty jsi mi pomáhala, vidělas, jak se nám podařil dort, jakou měla maminka radost, prožila jsi mnohem více radosti, a navíc máš odměnu v nebi. Pepa o tohle všechno přišel, tak se na něj už nezlob a také mu odpusť.
Lenka: No dobře, tak jo.
táta: Tak jdeme dojíst ten dort!
Andělín: Milé děti, možná vám to připomnělo dnešní příběh z evangelia. Tam byl také otec, který měl dva syny, jeden odešel do světa a utratil všechny peníze, pak se vrátil a prosil za odpuštění. Jeho otec mu odpustil, a dokonce ho pohostil a dal mu prsten a vzácné šaty. Stejně se chová i Otec Bůh, když něco pokazíme a prosíme ho o odpuštění, vždy nám rád odpouští a dává mnohem víc. Tak nezapomeňte si nejen tento týden dávat větší pozor na to, abyste se dokázali omluvit za něco škaredého a také poprosit za odpuštění.
