- neděle v mezidobí C – V čem spočívá štěstí?
pomůcky: Andělín, Zloun, Pepa, dědeček
Zloun: Nazdárek, dětičky, takže dnes vám nabízím velké štěstí. Kdo mě bude poslouchat, tomu dám spoustu peněz, sladkostí, hraček a cokoliv si budete přát! Budete se mít jako v ráji!
Andělín: Jedeš, Zoune! Jsi pořádný lhář! Moc dobře víš, že by tak děti šťastné nebyly. Kdyby tě poslouchaly, naváděl bys je k lumpárnám a zlým věcem, takže by je neměl nikdo rád, dokonce ani za peníze by si nekoupily opravdové přátele nebo spokojenou rodinu. Z přecpání sladkostmi by dětem bylo akorát špatně a i nejlepší hračky by děti přestaly bavit, když by neměly kamarády a neměly si s kým hrát. Ahoj, děti, doufám, že nikdy neposlechnete Zlouna, když vám bude nabízet štěstí, protože to jeho je falešné. Také Pepa trochu pochopil, co je štěstí, díky svému moudrému dědečkovi:
děda: Pepo, pojď, půjdeme na velký výlet – na krásný hrad!
Pepa: Jů, super, dědo, už se těším! Máš dost peněz na lístek na autobus?
děda: Peníze nepotřebujeme, půjdeme pěšky, abychom viděli všechna zvířátka a cítili vůni lesa.
Pepa: A máme dost jídla a pití a nějaké dobroty?
děda: To si také nebereme, protože kdo je přejezený, je ospalý, nic ho nebaví a nezajímá.
Pepa: No, když myslíš, dědo. Tak jdeme! …Jé, tady je opravdu krásně…hele, srnka….a zajíc…a jak to tady voní….uf, já už jsem unavený, už jdeme strašně dlouho!
děda: Když budeš trénovat výdrž, jednou dojdeš i do království věčné radosti!
Pepa: To bych sice rád, ale už mě moc bolí nohy.
děda: Nevadí, kdo naříká při námaze tady na zemi, v nebi se bude radovat!
Pepa: Dědo, ale hrad nikde, asi jsme se ztratili.
děda: Neboj, důvěřuj v Boží pomoc. Před cestou jsem se pomodlil, abychom cestu správně našli, Bůh nám pomůže.
Pepa: Dědo, proč je ta cesta tak namáhavá – samé spadlé stromy a kameny!
děda: Protože co nic nestojí, za nic nestojí. To, co získáme příliš snadno, toho si nevážíme, navíc nás to nic nenaučí. Dnes se naučíš trpělivosti, překonávání překážek, spolehnutí se na Pána Boha a ještě utužíš své tělo ve zdraví a zvětšíš svaly.
Pepa: To je fajn, ale vůbec to není jednoduché! Dědo, támhle je vidět hrad! Jupí, najednou ani necítím bolest nohou ani hlad a žízeň.
děda: Protože radost z dosažení cíle je větší. Neboj, mám zdravou svačinu – chleba s máslem a na hradě ti bude chutnat víc než deset dortů, to mi věř, tak jdeme!
Andělín: Tak děti, tento týden zkusíme hledat to pravé štěstí – a můžete vyzkoušet, že ho najdete, když to štěstí více přejete někomu jinému než sobě a uděláte mu radost nebo mu pomůžete.
