-
- neděle postní C – Ježíšovo pokušení na poušti
pomůcky: Andělín, Zloun, Ježíš, Lenka, babička, hrnec
Ježíš: Musím na poušti vydržet 40 dní, abych se modlil a připravil na svůj úkol, už mám velký hlad.
Zloun: Ty jsi Syn Boží, můžeš z kamenů, které se tady válí, udělat chléb. A netrpět hlady!
Ježíš: Ne, jsi zlý, nebudu tě poslouchat. Bůh mi dává sílu, abych hlad vydržel.
Zloun: Pojď na střechu tohoto chrámu, dokaž, že jsi Boží Syn a skoč dolů, Boží andělé tě přece zachrání.
Ježíš: Nebudu tě poslouchat, poslouchám jen svého Otce Boha.
Zloun: Dám ti všechny poklady světa, když se mi pokloníš!
Ježíš: Nikdy! Budu se klanět a sloužit jedině Pánu Bohu.
Zloun: Ach jo, Ježíše nedokážu přesvědčit, aby udělal nějaký hřích.
Andělín: Ahoj, děti, viděly jste, co se přihodilo Pánu Ježíši, začíná nám zvláštní období, ale podívejme se, jestli to už ví i malá Lenka:
Lenka: Babi, babi, kde jsi…jé, babička tu mám velký hrnec, jistě tam bude něco dobrého – nic, ach jo, mám na něco chuť, co to má v hrnci – nějaký křížek z papíru.
Zloun: Hm, však víš, že ve skříni má babička vždy nějaké sladkosti, mohla by sis nějaké vzít, ani to nepozná.
Lenka: Babička má vždy ve skříni nějaké dobroty, ale NE, nevezmu si to, počkám, jestli mi to dovolí. (přichází babička) Ahoj, babi, prosím tě, co to máš za křížek v tom prázdném hrnci?
babička: Ahoj, Leni, to abych nezapomněla na předsevzetí na tento týden.
Lenka: Přece…co? Kam přece letí?
babička: Předsevzetí – to je nějaký úkol, který je napsán na křížku, který si v kostele můžeme vždy v neděli vylosovat. Tento úkol se pak snažím celý týden plnit, když se mi to podaří, vždy následující neděli ho mohu zapíchnout v kostele na Kalvárii – kopec, na kterém za nás zemřel Pán Ježíš. No a já si už na Popeleční středu vylosovala, že nebudu vařit zbytečně drahá jídla, ale jen obyčejná, abychom se s dědečkem nepřecpávali dobrotami. Tak mám ten křížek v hrnci, abych na to nezapomněla.
Lenka: Popeleční středa? To jste vařili z popela nebo co?
babička: To jsme nevařili vůbec, protože je to den přísného postu, jmenuje se podle popelce, který dostaneme v kostele na čelo jako znamení, že začíná zvláštní období, ve kterém se chceme polepšit, víš jaké?
Lenka: Postní doba.
babička: Víš, na jaké velké svátky se v době postní připravujeme?
Lenka: Na Velikonoce.
babička: Dnes jsme četli, že Pán Ježíš odešel na poušť. On se tam také připravoval na všechno, co ho čeká, i na svou smrt na kříži. Tedy na to, co se stalo o Velikonocích. Na té poušti za ním někdo přišel. Kdo to byl?
Lenka: Ďábel.
babička: Co tam ďábel dělal?
Lenka: Pokoušel Pána Ježíše.
babička: A jak to dělal?
Lenka: Nabízel mu různé věci.
babička: A co na to Pán Ježíš?
Lenka: Nechtěl je, odehnal ďábla pryč.
babička: I nám ďábel nabízí různé věci, které pro nás nejsou dobré. A našeptává nám, abychom nedělali, to co je správné. Chceme-li být jako Pán Ježíš, musíme dokázat ďábla zahnat. To můžeme trénovat celou postní dobu, když si něco odřekneme, abychom se naučili bránit pokušení.
Lenka: Jé, babi, chtěla jsem tě poprosit o nějaké sladkosti, co máš vždy pro nás schované, ale víš co, já si je dnes zkusím nevzít, abych se cvičila do boje proti ďáblovi.
Andělín: Potřebujeme jíst, pít, spát, ale to není to hlavní! Důležitější je, abychom se měli rádi. A vůbec nejdůležitější je, aby člověk poznal, že ho má rád Bůh, a naučil se na Boží lásku odpovídat. Kdo by se zaměřil jen na jídlo, pití, televizi a zábavu, o toho by se potom postarali zlouni. Proto člověk potřebuje někdy půst, aby se naučil proti zlounům bojovat – v tom nám také pomůže naše postní cesta.
