- neděle velikonoční – Být Ježíšovými svědky
pomůcky: Andělín, 2 apoštolové, Pepa, Emil, drahokam
apoštol 1: Představ si, když jsem šel s kamarádem do vesnice Emauzy, potkali jsme samotného Ježíše, tak je to pravda, opravdu vstal z mrtvých a zase žije!
apoštol 2: Já ho také viděl, byli jsme společně s učedníky v místnosti, Ježíš se nám zjevil a pak s námi pojedl rybu. Mohli jsme si dokonce sáhnout na rány po hřebech.
apoštol 1: Ano, už mi říkal Tomáš, že po tom, co Ježíše viděl a dotkl se jeho ran, doopravdy uvěřil, že je živý.
apoštol 2: Pojďme za ostatními, určitě se nám Ježíš ještě ukáže.
Andělín: Ahoj děti, Pán Ježíš to měl po svém zmrtvýchvstání těžké i se svými přáteli, někteří vůbec nechtěli uvěřit, že zase žije. Ale Ježíš byl trpělivý, zjevoval se jim, ukazoval jim své rány po hřebech z kříže, jedl s nimi, aby uvěřili, že je opravdu živý a skutečný. Trpělivost je v přátelství potřeba, to už se učí i Pepa:
Pepa: Ach jo, nevím, co mám s tím Emilem dělat, je to můj nejlepší kamarád, ale pořád je jen zavřený doma u knih a počítače, vůbec nechce jít ven. Já raději běhám v přírodě, stavím bunkry, sportuju, ale Emil ne. Zkusím ho vylákat ven…crrrr, Ahoj Emile, nechceš jít ven?
Emil: Ahoj Pepo, dnes ne, dostal jsem novou knihu o vzácných drahokamech, chci si ji prohlédnout.
Pepa: Hele, víš, že já mám doma také vzácný drahokam? Můžeš se jít na něho podívat.
Emil: Prosím tě, kde bys ho vzal, ty mě chceš jenom vylákat ven.
Pepa: Ty mi nevěříš? To jsi teda kamarád… počkej, donesu ti ho ukázat (ztratí se)…tak, tady je…
Emil: Tyjo, ten je fakt krásný, zkusím najít ve své knize jak se jmenuje. Už musím běžet!
Pepa: Ach jo, já si nechci hrát sám, mám se s Emilem vůbec kamarádit, když se mnou nechce chodit ven? …hm… ale přece to nevzdám, zkusím to jinak. (ztratí se, vrátí se se sklenicí s nějakým hmyzem) Crrrr, Emile, hele, co mám!
Emil: Paráda, co to je?
Pepa: To je nějaký zvláštní hmyz, chytil jsem to u potoka, ale nevím, co to je, mohli bychom se podívat do těch tvých chytrých knih.
Emil: Aha, důležité je, kdes to chytil – ve vodě, nebo u vody… je jich tam víc? Mají jinou barvu? Jsou jinak veliké?
Pepa: Jejda, to nevím, musel by ses na ně jít podívat, je jich tam hrozně moc.
Emil: Tak počkej, vezmu si atlas hmyzu a mrkneme se tam.
Pepa: Bezva! (odchází)
Andělín: Tak děti, Pepa udělal něco podobného jako Pán Ježíš. Nevzdal se svého kamaráda, ale přemýšlel, jak mu ukázat na to, že je hezké prožít spolu něco pěkného. To se mu nakonec povedlo a oba měli báječný pocit z toho, že jsou spolu. Když je přestalo bavit zkoumat hmyz, postavili si bunkr z větví a hráz na potoce. Vyplatí se mít s druhými lidmi trpělivost a zkoušet se jim přiblížit jiným způsobem. Úkol: Budeme trpěliví, jako je Pán Ježíš trpělivý s námi.
