- neděle velikonoční – Ve spojení s Kristem
pomůcky: Andělín, Ježíš, Pepa, děda, zahradnické nůžky, větvičky
Ježíš: Já jsem jako kmen vinné révy, vy jste jako jeho větvičky. Můj otec je jako vinař. Větvičku, která nenese ovoce, odřezává a větvičku, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě víc. Větvičky nemohou nést ovoce, pokud nejsou spojeny s kmenem. Kdo zůstane se mnou, ponese mnoho ovoce a já mu ve všem pomohu. Kdo u mě nezůstane, uschne jako odřezaná větev.
Zloun: Zdarec, děcka, víte, co to mám? To jsou zahradnické nůžky, chci někde udělat pořádnou škodu, ostříhám všechny větvičky, na které narazím, protože potom nemohou růst a uschnou. Lidi se pak budou zlobit, že jim nenarostlo ovoce a bude legrace!
Andělín: Zloune, co to tady zase vyvádíš, proč chceš lidem škodit?
Zloun: Protože je to legrace! Odříznutá větvička odumře a uschne a už není vůbec hezká a nemůže nést ovoce!
Andělín: No, tobě jde hlavně o to, aby lidé byli naštvaní a smutní a nemocní, že?
Zloun: Joooooo, aspoň pak není nuda, ale pořádná divočina!
Andělín: Tak, nůžky jsou moje a ty se kliď (vezme mu nůžky)
Zloun: Pche, máš štěstí, že vy nebeské bytosti máte víc síly, však já si seženu jiné!
Andělín: Ahoj děti, je moc důležité zůstat s Pánem Ježíšem, abyste byly jak ty větvičky, které čerpají živiny z celého stromu. Pojďme se podívat, jestli tomu už rozumí i Pepa:
Pepa: Dědo, co to děláš?
děda: Stříhám větvičky, které jsou plané, nenesou ovoce.
Pepa: A proč to děláš?
děda: Protože zbytečně vysilují strom a berou mu sílu pro ostatní větvičky.
Pepa: A ty odstřižené větvičky už nemůžeš zasadit?
děda: Ne, ty už neporostou, sami nemají sílu růst, když nejsou spojeny se stromem!
Pepa: Aha, tomu rozumím, když jsem na počítači a nejde internet, tak mi také nic nefunguje.
děda: Máš pravdu, je důležité být spojen se zdrojem, který nám dává sílu. Pro nás je to Pán Ježíš, kdo nám dává sílu, jen se od něj nesmíme odstřihnout.
Pepa: Co nás může od něho odstřihnout?
děda: Hřích. Tedy když uděláme něco špatného, tak se od něj sami odstřihneme. Ale naopak, když jsme s ním spojeni, tak neseme dobré ovoce – když někomu pomůžeme, rozdělíme se, uděláme druhým radost.
Pepa: To já bych chtěl nést dobré ovoce!
děda: Tak to bys mi mohl pomoci, posbírej ty odstřihnuté větvičky, odneseme je na hromadu a spálíme.
Pepa: Tak jo!
Andělín: Zahradnické nůžky nám připomněly, že máte být větvičkou, která je spojená s kmenem – s Ježíšem. S ním můžeme trvale přinášet ovoce dobrých skutků a šířit kolem sebe radost. Úkol: Poděkovat Pánu Ježíši, že k němu patřím.
