29. neděle v mezidobí B – O panování a službě

pomůcky: Andělín, Zloun, apoštol, Ježíš, Pepa, Lenka, pero

Zloun: Jupíííí, dnes jsem tady první, já chci totiž být vždycky první a nejlepší, a to za každou cenu! I kdybych se měl s někým poprat, požduchat, musím být první. Andělín vám zase bude vykládat, jak máte ustupovat, dát přednost, ale fuuuuuuuuuuuj, to já nedělám!

Andělín: Ach jo, Zloune, kliď se odtud! Jistě že je lepší ustoupit a dát přednost druhému, nikomu neubližovat, i když třeba chceme něco vyhrát. Doufám, děti, že Zlouna nebudete poslouchat. Představte si, že ale ani apoštolům – Ježíšovým přátelům – se to moc nedařilo a dva z nich přišli za Ježíšem a žádali ho, zda by mohli vládnout v samotném nebi. (odchází)

apoštol: Ježíš má moc nad přírodou, nad nemocemi i zlí duchové ho musí poslechnout. Chtěl bych být také mocný, všichni by mě poslouchali, klaněli se mi, nosili mi dary, sloužili mi… Ježíši, Mistře, splnil bys mi jednu prosbu?

Ježíš: Co by sis přál?

apoštol: Až se zase vrátíš do nebe, do svého království, budeš králem, budeš všem vládnout. Chtěl bych stát u tebe u trůnu a vládnout s tebou!

Ježíš: Nevíš, co žádáš. Ta místa dostanou ti, kteří si to nejvíce zaslouží, ale určitě to nejsou lidé, kteří touží vládnout. Nejlepší člověk je ten, který chce druhým sloužit, pomáhat jim a netouží po moci nad druhými. Vždyť i já jsem vám přišel sloužit, dokonce za vás položí svůj život.

Zloun: Jupí, to se mi to hezky povedlo, našeptal jsem apoštolům, aby chtěli vládnout a rozkazovat druhým a ti hlupáci o to poprosili samotného Ježíše! Škoda, že Ježíš mi to překazil – prý že mají raději sloužit – fuj! Mně se moc líbí, když chce někde někomu rozkazovat a vládnout mu, většinou mu v tom mohu pomáhat a natropit spoustu lotrovin. Lidé se nás začnou bát a nemají vládce a krále rádi a to je zábava! Dokonce se mi podařilo našeptat i Pepovi a jeho kamarádům, aby chtěli druhým vládnout:

Lenka: Pepo, co to píšeš?

Pepa: Hrajeme s klukama takovou hru na království, my větší kluci jsme králové a menší kluci nám slouží a bojujeme proti jiným královstvím, tak sepisuji podmínky, co musí jedno království pro nás udělat, abychom na něho nezaútočili.

Lenka: Vy chcete, aby vám malí kluci sloužili? Když jsi minule přišel z ministrantské schůzky, tak jsi mi říkal, že Pán Ježíš je král světa, a přesto svým kamarádům umýval nohy jako sluha.

Pepa: No, však tohle je jen taková hra, když malí kluci nesplní náš rozkaz, musí do vězení. Mně se líbí, jak nás musí poslouchat, konečně můžeme někomu vládnout, když doma a ve škole musíme poslouchat.

Lenka: Hm, tobě by se líbilo, kdybys byl na místě těch malých kluků? Nebo kdyby nám maminka s tatínkem dávali jen rozkazy a nic pro nás neudělali, maminka neprala a nevařila a tatínek nepracoval a jen vládli?

Pepa: To by se mi nelíbilo.

Lenka: Tak vidíš. Škoda že já ještě neumím psát, ve školce se to ještě neučíme, ale já bych psala jen samé hezké věci. Zrovna teď bych to moc potřebovala.

Pepa: No, tak jestli něco potřebuješ, já ti to napíšu, co to má být?

Lenka: Jedna kamarádka je na dlouhou dobu v nemocnici, chtěla bych ji poslat pozdrav, aby měla radost.

Pepa: Tak pojď, řekneš mi, co tam mám napsat.

Lenka: Milá Maruško, těšíme se, až se uzdravíš a modlíme se za Tebe. Ahoj.

Pepa: To je zvláštní, když ti chci pomoct a posloužit tím, co umím, cítím takovou zvláštní radost v srdci.

Andělín: Tak vidíte děti, je mnohem hezčí někomu pomoci a posloužit než mu chtít rozkazovat. Vy lidé jste jako to pero v Pepově ruce. Když se necháte vést Pánem Bohem, píšete samé krásné věci, ale kdyby vás vedl Zloun, moc dobře to nedopadne. Tento týden byste se mohly snažit dávat pozor, kdy někdo potřebuje pomoct a rychle mu pomoci. Někdy stačí, když si všimnete, že je někdo sám a popovídáte si s ním nebo něco zahrajete.