- neděle velikonoční C – Slavnost Nejsvětější Trojice
pomůcky: Andělín, Lenka, babička, papírové postavičky (tři holoubci, hnízdo, havrani, ptáčci, houby)
Andělín: Ahoj, děti, určitě je pro vás těžké pochopit, proč se někdy mluví o Boží Trojici, když je jen jeden Bůh, proč někdy o Otci, jindy o Synovi Ježíši, jindy o Duchu svatém. Nebojte, často to těžko chápou i vaši rodiče. Ani malé Lence to nejde do hlavy, ještě že má takovou moudrou babičku:
Lenka: Babi, dnes pan farář mluvil o Boží Trojici, ale já tomu vůbec nerozumím, jak může být jeden Bůh ve třech osobách?
babička: Víš co, Leni, zahraji ti takovou pohádku, která ti třeba pomůže vše pochopit, ale pamatuj, že je to JEN pohádka (hraje se s papírovými obrázky na špejlích):
Dávno pradávno bylo všechno úplně jiné, vlastně nebylo skoro nic, kdybyste se rozhlédli, nenašli byste žádné rostliny ani živé tvory kromě jednoho velikého hnízda, které se vznášelo na nebi. V tom hnízdě se k sobě spokojeně a láskyplně tulili tři holoubci – jeden starší a moudrý, mamka holubice a holoubátko. Měli se tak moc rádi, že jeden bez druhého nikdy nikam neletěli, vždy jen spolu. Co si přál jeden, vždy chtěli i ostatní dva – jako by měli jedno společné srdce. V hnízdečku jim bylo nejlépe, chránili se navzájem svými křidýlky a hlavičku si opírali o jednoho z těch druhých. Nebylo a nebude větší lásky, než mezi těmi třemi holoubky.
Starší holoubek chtěl udělat něco pro radost sobě i své rodince. Vylétl tedy z hnízda a máchnutím svých všemocných křídel stvořil překrásnou zahradu plnou pestrých květin. Dýchl na hroudy hlíny a vyletěli z nich roztodivní ptáčci a rozlétli se do všech konců světa. Vše bylo krásné a dobré.
Z hroudek hlíny se ale zrodili i jestřábi s ostrými zobáky. Nelíbilo se jim, že holoubek je tak mírný a laskavý, chtěli svých ostrých zobáků využít k tomu, aby všem vládli. Klovali ptáčky, kteří se jim nelíbili. Dokonce začali roznášet výtrusy jedovatých fialových hub po celém světě, a tak otrávili mnoho rostlin a vod. Ptáčci, kteří to snědli, začali být slabí, nechali se ovládat zlými jestřáby, ubližovali si navzájem, až měli polámaná křidýlka.
Mladé holoubátko se na to nemohlo dívat. Opustilo své hnízdo a slétlo mezi ptáčky, aby jim připomnělo lásku a radost. Uzdravovalo ptáčkům zlomená křidýlka a hlavně jejich smutná srdce.
Mnoho ptáčků si ho zamilovalo a začali zpívat radostí. To však uslyšeli zlí jestřábi, přilétli a mladého holoubka uklovali. Starší holoubek ale přiletěl a vdechl holoubátku do zobáčku dech života a ten zase radostně vyskočil. To byla velká radost mezi ptáčky. Oba holoubci se museli vrátit do svého nebeského hnízda. Ptáčci se moc báli, co s nimi bude bez ochranných křídel holoubka, proto se holoubek vzdal svého peří. Kdo se jeho pírkem dotkl něčeho jedovatého, vše se uzdravilo a nemohlo otrávit další ptáčky. Někteří ptáčci se ale někdy nakazí jedovatou potravou nebo je někdo zraní, proto všichni tři holoubci pozorně pozorují život v zahradě a často slétnou ze svého hnízda, aby nějakému ptáčkovi pomohli. Zvláště mamka holubice pečuje o malá ptáčátka.
Lenka: Ahá, babi, já to asi chápu. Ti tři holoubci jsou jedna rodina, s láskou se k sobě tulí – skoro jako by měli společné srdce plné lásky. Takže mi to může připomenout velkou lásku Otce, Syna a Ducha svatého, kteří se mají tak moc rádi, že jsou také jako jeden.
babička: Přesně tak, Otec stvořil krásný svět, Syn ho zachránil, když ho zlejci napadli, a Duch svatý se teď o všechny stará, když se Syn vrátil k tatínkovi do nebe.
Andělín: Tak doufám, děti, že už tomu také trochu více rozumíte. Když děláte kříž, vždy si připomenete celou Boží Trojici.
