Slavnost seslání Ducha Svatého (8. velikonoční)
pomůcky: Andělín, Zloun, Ježíš, apoštol, Lenka, táta, nafukovací míč
Zloun: Ha, jsem tady já, Zloun, protože jde o moc vážnou věc. Bůh chce lidem seslat Ducha Svatého, který je náš velký nepřítel, protože když ho lidé pustí do svých srdíček, začnou být hodní, plní lásky, radosti a moudrosti – fuuuuj. Musím to překazit co nejvíce lidem, nejlépe všem!
Andělín: Ha, Zloun, to by se ti tak líbilo, aby lidé neměli v srdíčku lásku a radost, že?!
Zloun: Co tu zase chceš, Andělině, vždycky mi všechno pokazíš. Jasně že nechci, aby měli lidi v srdci lásku a radost, protože potom jsou hodní a jdou do nebe, a ne k nám do naší fujtajblíkové říše a u nás je pak moc prázdno a hrozná nuda, nemáme koho zlobit!
Andělín: Jenže Duch Svatý je mnohem silnější než vy, přemůže vás!
Zloun: No, ale aspoň u někoho se nám určitě podaří zavřít jeho srdce před příchodem Ducha Svatého, třeba mu naženu do srdce strach, to tam pak láska nemá místo. Hned jdu na to!
Andělín: Ach jo, děti, snad vaše srdíčka zůstanou otevřená pro Boží lásku. Ale apoštolové se taky báli, pojďme si to připomenout: Když byl Pán Ježíš ukřižován, začali se učedníci bát o své životy. Dál se scházeli a vzpomínali na Pána Ježíše, ale dělali to tajně. Dokonce zamykali i dveře, aby se k nim nikdo nemohl dostat.
apoštol: Ach jo, co když nás najdou a zabijí nás stejně jako Ježíše. Já mám takový strach! Sice někdo říkal, že Ježíš vstal z mrtvých, ale já tomu nevěřím, to přece není možné. Bojím se vojáků, strašně se bojím!
Ježíš: Nebojte se! Podívejte se na rány po hřebech v mých rukou a na můj probodnutý bok, jsem to opravdu já – Ježíš.
apoštol: Opravdu, jsi to ty, Ježíši! Ty opravdu žiješ! Sláva! Jupí!
Ježíš: Přijměte Ducha svatého. Běžte ke všem lidem a říkejte jim, že jsem vstal z mrtvých. Duch Svatý bude s vámi a bude Vám pomáhat.
Andělín: Teda, to bylo napínavé, že, děti? Taky byste se báli vojáků? Vždycky, když se bojíte, zkuste zavolat Ducha Svatého a on vám pomůže! Už se to naučila i malá Lenka od svého moudrého tatínka, pojďme se podívat, jak se to stalo:
Lenka: Jupí, můžu jet s tatínkem na bazén, musím si vzít svůj nafukovací míč, kde jen je – á, tady…jejda, vždyť je celý splasklý.
táta: Co se děje? Leni, proč tady tak naříkáš?
Lenka: Chtěla jsem si vzít na bazén nafukovací míč, ale není vůbec kulatý jako vždycky, ale docela placatý. Když v něm není vzduch, vůbec jako míč nevypadá. Nedá se s ním ani házet, ani pinkat, nelétá, nedá se s ním hrát.
táta: No, jasně, protože v něm není vzduch, a tak nemá „vnitřní sílu“. Kdybychom míč nafoukli nebo napumpovali, bude zase krásně plný, kulatý a připravený k použití.
Lenka: Vážně? A nafoukneš mi ho prosím, tatínku?
táta: To víš, že ano. Vidíš, úplně mi to připomnělo příběh, který jsme slyšeli v neděli v kostele, jak se zmrtvýchvstalý Ježíš ukázal ustrašeným apoštolům, a pak na ně dechl a dal jim Ducha Svatého. Apoštolové byli nejdříve jako tento míč bez vzduchu: ustrašení, bez života. Teprve po naplnění Duchem Svatým se proměnili.
Lenka: A kdo je to ten Duch Svatý, tati?
táta: To je třetí Boží Osoba, víš, když děláme kříž a říkáme: Ve jménu Otce a Syna a Ducha Svatého…
Lenka: Já bych taky chtěla toho Ducha Svatého!
táta: No, vlastně už ho máš, protože jsi ho dostal při křtu, ale přijde pokaždé, když Ho o to poprosíš, protože nám moc chce pomáhat. Moc se těší, kdy už ho zavoláme, aby nám mohl přispěchat na pomoc.
Lenka: Jé, takže to může být takový můj nový kamarád?
táta: No, jasně, nejen že ti pomůže se vším, co potřebuješ, ale naplní tvoje srdíčko láskou a radostí.
Lenka: Paráda, tak to já ho budu často volat!
Andělín: Tak, děti, míč nám dnes názorně ukázal, že když není naplněný vzduchem, nemá žádný tvar a není funkční. Připomněl nám, že vy se máme nechat naplnit Duchem Svatým, aby váš život byl dobrý a přinášel ovoce. Proto je důležité k Duchu Svatému se modlit a každý den ho prosit o pomoc.
