Kořeny Kongregace

Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (SCM) je řeholní institut papežského práva (potvrzen dekretem dne 25. června 1976). Má své kořeny na Velehradě na Moravě (v České republice), v místě, které bylo v 9. století centrem působení slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje, spolupatronů Evropy, apoštolů jednoty a společenství. Bratři ze Soluně jako hlasatelé evangelia církve ještě nerozdělené, jedné a univerzální, čerpali z bohaté byzantské tradice, ve které byli vychováni a vzděláni, a na území Velké Moravy vykonávali svou misionářskou činnost v plném sjednocení s římskou církví. Patří tedy k oběma církevním tradicím a stali se duchovním mostem mezi církví katolickou a pravoslavnou, zvláště pak u slovanských křesťanů.

Vznik Kongregace je jedním z plodů oživeného unionistického hnutí koncem 19. a začátkem 20. století, jehož mezinárodním i celocírkevním střediskem se stal Velehrad a duší olomoucký arcibiskup ThDr. Antonín Cyril Stojan (1851 – 1923), neúnavný propagátor cyrilometodějské ideje jednoty křesťanů (zvláště slovanských) ve víře a iniciátor světových unionistických kongresů, které se pořádaly na Velehradě od roku 1907.

Na podporu svých unijních snah založil arcibiskup Stojan „Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje“, jehož prostřednictvím získal široce rozvětvenou základnu členů, kteří byli ochotni modlitbou, prací i hmotně přispívat k dílu sjednocení. Měl v úmyslu založit řeholní kongregaci, která by se plně zapojila charitativní a pastorační činností do unijních snah církve, avšak v roce 1923 zemřel.

Teprve rok po jeho smrti uskutečnila tento záměr odborná učitelka, sestra III. řádu sv. Dominika, Marie Růžena Nesvadbová (1878 – 1963), která viděla v unionistickém hnutí „znamení doby“ a Boží volání. Zakládat a budovat řeholní společenství v letech po první světové válce, plných nepokojů nebylo snadné. Sestra Marie Růžena Nesvadbová však byla žena velkorysá, s mimořádnými organizačními schopnostmi; především však byla ženou hluboké víry a důvěry v Boží pomoc. V těžkých začátcích nové Kongregace jí byl velkou oporou Msgre Dr. Jan Šrámek (1870 – 1956), tehdejší ministr zdravotnictví a sociální péče Československé republiky a pozdější předseda vlády, který vzal na sebe úkol vyřídit církevní a státní souhlas pro založení Kongregace sester cyrilometodějských a pečoval o její hmotné zabezpečení.

V přípravném období v letech 1924 – 1928 se utvářela Kongregace z původně laické Cyrilometodějské družiny, která se pod vedením sestry Marie Růženy Nesvadbové zaměřovala hned od počátku na plnění dvou charakteristických rysů budoucí Kongregace.

Charita

V charitativní činnosti – v péči o děti s mentálním postižením – vyšla vstříc naléhavé potřebě doby u nás. Jako odborná učitelka přišla do styku s dětmi, které žily na okraji lidské společnosti. Ve snaze ulehčit jim těžký úděl začala pro ně budovat ústavy a třídy pomocné školy, v nichž se jim dostalo pečlivého ošetření a přiměřené výchovy a výuky.

Ekumenismus

Sestra Marie nezapomínala ani na druhý charakteristický rys budoucí Kongregace: na ekumenismus. Členky Cyrilometodějské družiny přebraly provoz exercičního a poutního domu Stojanov na Velehradě, který byl založen arcibiskupem Stojanem pro pořádání exercičních a vzdělávacích kurzů pro laiky a pro ubytování poutníků a účastníků kongresů. Stojanov se tak stal sídlem velkých unionistických kongresů konaných v letech 1924 – 1936, na které se sjížděli teologové a odborníci z Východu i Západu, aby hledali cestu ke sjednocení církví ve víře. Jejich zásady a metody obnovy jednoty církve, postavené na vzájemném poznávání, studiu a vyjasnění sporných otázek, sblížení, modlitbě a dialogu, ovlivnily vývoj celé církve a pojetí ekumenismu na II. vatikánském koncilu.

Počátky

V přípravném období 1924 – 1926 byly položeny dostatečné základy pro existenci a činnost zamýšlené Kongregace, proto sestra Marie Nesvadbová požádala 2. února 1926 Arcibiskupský Ordinariát v Olomouci, aby zřídil Kongregaci sester cyrilometodějských a potvrdil její Stanovy, které pro ně sestavil kanovník ThDr. Metoděj Marvan (1875 – 1943), docent církevního práva na diecézním bohosloveckém učilišti v Brně, duchovní otec, rádce a zpovědník sester v počátcích Kongregace.

Arcibiskupská konzistoř v Olomouci ohlásila panu prelátu Msgre Dr. Janu Šrámkovi jako zakladateli, že bylo z Říma povoleno kanonicky zřídit Kongregaci sester cyrilometodějských na Velehradě, a to výnosem Posvátné kongregace pro řeholníky ze dne 17. srpna 1927. Olomoucký arcibiskup Dr. Leopold Prečan pak formálním dekretem ze dne 8. září 1928 prohlásil Kongregaci sester cyrilometodějských za kanonicky zřízenou. Státní souhlas k usídlení Kongregace v Československé republice byl udělen dne 21. března 1929.

První generální představenou se stala Matka zakladatelka, sestra Marie Růžena Nesvadbová. Za jejího vedení se Kongregace dále slibně rozvíjela a rostla také na poli výchovy. Matka Marie se rozhodla v Brně vybudovat gymnázium s internátem pro dívky. Sestry působily také jako katechetky na státních školách, přijímaly službu farních sester, zřizovaly mateřské školky, domovy důchodců i pečovatelskou službu. V roce 1933 rozšířila Kongregace své působení na Slovensko.

Období 1948 – 1989

Činnost Kongregace se rozvíjela mnohostranně až do roku 1948. Komunistický režim, byl ostře zaměřen proti církvím a jejich činnost plánovaně ničil: církevní školy byly zrušeny, kláštery zabrány, sestry internovány v soustřeďovacích táborech. Bylo zakázáno přijímat dorost. Sestry mohly pracovat pouze v ústavech sociální péče pod přísným dozorem a po dosažení důchodového věku musely odejít do centralizačního tábora v Bílé Vodě. A také právě v internaci zemřela 12. března 1963 sestra Marie Růžena Nesvadbová, zakladatelka Kongregace.

Krátký zlom nastal v letech 1968 –1971, kdy bylo možné přijímat řeholní dorost a sestry se mohly zapojit do pastorace. V té době působil na Velehradě-Stojanově ThDr. Reginald Dacík OP (1907 – 1988), duchovní otec, rádce a formátor sester v duchu II. vatikánského koncilu. Započal též revizi Stanov. Ve spolupráci s P. Františkem Šilhanem SJ byly Stanovy a Směrnice přepracovány a po zkušební době byly s názvem Konstituce a Direktář Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje schváleny Posvátnou kongregací pro řeholníky a sekulární instituty dne 25. března 1982.

Období svobody

Až po roce 1989 se mohly sestry Kongregace vrátit zpět ke svému poslání a činnosti. V roce 1993 se naše Kongregace rozdělila na Českou a Slovenskou provincii a od roku 1997 působila též na jihovýchodní Ukrajině, kam sestry přešly po dvouletém působení v Rusku (1995 – 1997).