Svatý Cyril,

byl významný byzantský teolog, filozof, filolog a diplomat, byl nejmladší ze sedmi dětí vysokého státního úředníka  Lva a jeho ženy Marie. Příhoda, kdy mu při lovu uletěl jeho vycvičený pták, měla vliv na změnu jeho smýšlení ohledně životních priorit. Se ztrátou oblíbeného dravce se po krátkém čase vyrovnal, pochopil pomíjivost hmotných statků a přilnul pak k záležitostem duchovním.

Po studiu na školách v Soluni se dostal pod ochranu (kancléře) Theoktista, který jej povolal, aby se vzdělával na císařském dvoře. Když  Konstantin dokončil studia na cařihradské vysoké škole dal Theoktistos Konstantina vysvětit na kněze a jmenoval ho knihovníkem a archivářem při chrámu Svaté Moudrosti. Později Konstantin přijal místo profesora filosofie na dvorní vysoké škole.

24letý Konstantin byl císařským dvorem požádán, aby na výzvu rozpínajících se Arabů zasáhl do náboženského verbálního boje. Vládce chalíf Mutavakil hanobil křesťany a jejich učení. Konstantin však vždy moudře a vtipně odbyl jejich útoky. Po návratu ze Samarry se mladý filosof odebral kolem roku 855 ke svému zde již 10 let pobývajícímu bratru Metodějovi do jednoho z mnoha klášterů na maloasijský bithynský Olymp.

Svatý Metoděj,

byl významný byzantský právník, státník, teolog a nejstarší ze sedmi dětí. Studoval v Soluni a v Cařihradu a po vzoru svého otce se připravoval k vojenské a státní správní službě.  V roce 835 byl pověřen úřadem v Strymonském kraji severně od Soluně, obývaném Slovany. Roku 845 se zřekl vysokého státního úřadu a uchýlil se na maloasijský bithynský Olymp. Tam přijal mnišské jméno Metoděj a věnoval se bohosloví, opisování starých knih a jejich studiu.

V klášteře na Olympu přečkala bratrská dvojice období politických a náboženských zvratů (od roku 855 do roku 860).

Společná mise bratrů

Okolo roku 860 poslal císař Michael III. oba bratry jako své vyslance na misijní a diplomatickou cestu k Chazarům. Aby se výprava vyhnula Bulharům a Arabům, přeplavila se po moři na poloostrov Krym. Učený Konstantin věděl, že někde poblíž Chersonésu je hrob sv. Klimenta, mučedníka a římského papeže. Po dlouhém pátrání se jim podařilo v roce 861 ostatky najít. Část ostatků zůstala v Chersonésu, část vzali bratři s sebou. Mise císařových vyslanců byla úspěšná. Místo odměny vymohl Konstantin propuštění 200 řeckých zajatcůVládce Moravy Rostislav ve snaze vymanit se zcela z vlivu Franské říše požádal papeže o vyslání biskupa, který by v jazyce srozumitelném domácímu lidu vysvětlil veškerou křesťanskou nauku, avšak u papeže Mikuláše I. neuspěl. Obrátil se tedy se stejnou žádostí do Cařihradu. Císař Michael III. po poradě se svými rádci nenašel k tomuto úkolu nikoho schopnějšího než osvědčenou misionářskou dvojici. Na jaře roku 863 dorazila misionářská výprava na Moravu. Misionáři přeložili bohoslužebné knihy, učili své žáky číst, znát modlitby a svátosti. Založili seminář pro výchovu kněží-misionářů a ihned začali vychovávat kněžský dorost. Chodili též po moravských městech, hradištích a po moravském venkově. Konstantina a Metoděje sice předcházela vynikající pověst učenců, ale teprve nyní, když Moravané měli možnost čerpat poučení i povzbuzení z knih v jazyce jim srozumitelném, mohli Moravané ocenit význam knih pro šíření vzdělanosti a ocenit velikost obou apoštolů. Když začal Konstantin sloužit mši ve slovanském jazyce, zvedl se ze strany německých kněží odpor proti této novotě.

Po 40ti měsících misijní činnosti obou bratrů na Moravě se přiblížil čas, kdy bylo třeba vysvětit žáky na kněze. Bratři se vydali na cestu do Akvileje, aby zařídili potřebné záležitosti. Cestou se zastavili v Panonii. Panonští Slované s vděčností přijímali křesťanskou misi ve slovanském jazyce. Kníže Kocel dal připravit pro stav duchovní 50 žáků. Přes Benátky se bratři vydali po moři do Ravenny a odsud po souši do Říma. V Římě byli již zpraveni o tom, že výprava přináší ostatky sv. Klimenta. Římská legenda vypravuje, že při uctívání ostatků sv. Klimenta se děly četné zázraky v podobě uzdravování nemocných. Počátkem roku 868 potvrdil papež slovanský překlad bohoslužebných knih. Položil je na oltář v bazilice Panny Marie Sněžné a zároveň vysvětil jáhna Metoděje na kněze. Věrozvěstové sloužili slovanské bohoslužby po hlavních římských kostelích.

Konstantin, překonávajíc po celý čas misijní cesty po Moravě i Panonii únavu, cítil, že jej nemoc brzy překoná. Rozhodl se vstoupit do kláštera jako mnich. Přijal mnišské jméno Cyril. Před smrtí Cyril zapřísahal Metoděje, aby pokračoval v započatém misijním díle a neopouštěl Slovany. Zemřel 14. února roku 869 ve věku 42 let. Ostatky se nacházejí v kostele svatého Klimenta v Římě. Metoděj, který dříve plně podporoval a doplňoval činnost Konstantina, zůstal osamocen před náročným úkolem dokončit dílo svého bratra.

Roku 869 byl Metoděj vysvěcen na biskupa a ustanoven arcibiskupem Panonie a Moravy se sídlem v Sirmiu. Stal se legátem a apoštolským misionářem s pravomocí pro šíření křesťanské víry a pro uspořádání církevních poměrů ve slovanských zemích. V polovině roku 869 byl vyslán do Panonie, aby dojednal zřízení nové samostatné panonské diecéze. Měl s sebou papežský list schvalující slovanskou bohoslužbu s tím, že při mši se má číst evangelium nejprve latinsky a potom slovansky. Když se Metoděj coby arcibiskup vrátil do Panonie, stačil u obyvatelstva vypěstovat oblibu slovanské bohoslužby natolik, že ta latinská ztratila u všeho lidu na vážnosti. To neunesl solnohradský archipresbyter Richbald. Zatímco na Moravě probíhaly převratné události, zajali Frankové Metoděje a vydali ho soudu bavorských biskupů. Byl držen dva a půl roku ve švábském Ellwangenu. Prostřednictvím listů Metodějových žáků byl papež upozorněn, jak krutě a surově bylo s Metodějem zacházeno. Papež přísně potrestal německé biskupy. Metoděje museli okamžitě propustit.  Po návratu Metoděje se výrazně vzmohlo křesťanství i celá Velkomoravská říše, neboť Svatopluk sám začal využívat křesťanství k rozšiřování území.

Na přelomu let 879 a 880 se Metoděj opět vydal na cestu do Říma, aby vysvětlil své učení a slovanskou bohoslužbu. Papež Jan VIII. shledal Metodějovo učení pravověrným ve všech církevních naukách, potvrdil slovanskou bohoslužbu a slovanský jazyk. Metoděj se vrátil na Moravu navíc s právem světit nové biskupy.

V roce 882 obdržel Metoděj list od císaře Basileia I., v němž vyjádřil císař přání vidět se s proslulým Metodějem. Metoděj se bez meškání vypravil na cestu do své domoviny. Císař s patriarchou schválili úspěšný způsob Metodějovy misijní činnosti, potvrdili slovanskou bohoslužbu a dovolili, aby Metodějovi žáci šířili křesťanství i mezi Slovany Byzantského císařství.  Po návratu na Moravu Metoděj cítil, že mu ubývá fyzických sil, apoštolská horlivost ho však pobízela, aby dokončil překlad zbývajících evangelií. Stihl upravit překlad téměř všech knih kromě knihy Makabejských. Ze strany vládce, jemuž Metodějovo dílo přinášelo v podstatě největší prospěch, nacházel příliš málo porozumění.

Když Metoděj po statečném přemáhání všech obtíží poznal, že se blíží jeho čas, doporučil za svého nástupce jednoho ze svých žáků – Gorazda, Moravana vzdělaného a znalého též řečtiny a latiny. Zesnul obklopen svými žáky 6. dubna 885. Smuteční obřady se konaly latinsky, řecky a slovansky za velkých poct. Podle písemné zprávy byl Metoděj pochován ve velkém chrámu ve zdi za oltářem svaté Bohorodičky. Hrob svatého Metoděje však dosud nebyl nalezen.

Spolu se sv. Cyrilem je hlavním patronem Moravy a spolupatronem Evropy.

Metodějovi žáci byli násilím vyhnáni z Moravy. Nejvýznamnější z Metodějových žáků Gorazd, Kliment, Naum, Angelár a Sáva byli uvězněni a posléze jednotlivě vypovězeni za hranice země. Kněží, kteří byli prodáni do otroctví, byli v Benátkách osvobozeni lidmi císaře Basileia a císařem uvedeni do svého postavení a hodnosti. Rozešli se po slovanských zemích, kde s úspěchem pokračovali v apoštolské činnosti a přenesli tam dědictví Metoděje. Nejpříhodnější půdu našli v Bulharsku, kde byli přijati s velkou poctou.

/části čerpané z wikipedie/